Ion Iliescu: Jeho rozhodnutí vedlo k popravě diktátora Ceaușesca a stal se předvojem dnešních populistů

Z téhle generace se navíc poměrně výrazně odlišoval, protože on sám v roce 1989 komunismus opouštět nechtěl a vytvořil v prvních letech rumunské demokracie specifický smíšený režim, který se dost lišil třeba od polistopadového Československa. Kombinace postkomunistické levicové politiky a využívání nacionalismu z něj do určité míry udělaly předchůdce dnes v regionu střední a východní Evropy oblíbené populistické politiky.

Komunistický aparátčík

Ilieskův životní příběh trval úctyhodných 95 let a zahrnoval několik odlišných kapitol, jež se výrazně projevily v tom, jak Rumunsko vypadalo po pádu posledního komunistického lídra Nicolae Ceaușeska. V jeho totalitním režimu byl Ion Iliescu dokonce dlouho prominentním kádrem, což předurčil jeho rodinný původ. Iliescu se totiž narodil již v roce 1930 do rodiny meziválečného komunisty, který fungoval i částečně v ilegalitě a byl za svou politickou orientaci několik let vězněn. Mladý Ion díky tomu mohl studovat v Sovětském svazu a po nástupu rumunských komunistů k moci brzo začal dělat kariéru, která vyvrcholila až zvolením do čela mládežnické organizace komunistické strany a do pozice ministra pro mládež. Zářná a raketová kariéra uvnitř strany ho ale dostala do situace, kdy ho vládnoucí diktátor Nicolae Ceaușescu začal považovat za možného rivala a z vysokých pozic ho vytlačil. Ani po tom se ale Iliescu nestal žádným disidentem a jen vykonával nižší, regionální funkce. Iliescu se od Ceaușeska neodlišoval ideologicky. Jejich neshody byly čistě mocenského rázu.

Muž revoluce

Když se režim Nicolae Ceaușeska začal na konci osmdesátých let hroutit a v prosinci 1989 v zemi vypukly masívní demonstrace, Iliescu byl připraven vyplnit mocenské vakuum. Vytvořil s dalšími bývalými funkcionáři „revoluční“ orgán – Frontu národní spásy (FSN) a v zemi se ujal moci. Nicolae Ceaușescu i jeho žena Elena byli mimořádným vojenským soudem v podstatě na základě Ilieskova rozhodnutí odsouzeni k trestu smrti a po dvouhodinovém procesu bleskově popraveni. Vlastně to přesně ilustrovalo tehdejší Ilieskovy názory, že nový režim nemá být antikomunistický, ale pouze anticeaușescovský. Iliescu se následně prohlásil za hlavu státu a mocensky se opřel o staré komunistické struktury.