Jak Fiala ukradl štěstí jménem Granko: Kniha Aleny Schillerové je přehlídkou kuriózních metafor
Vydat knihu jako by se snad stávalo povinnou součástí politických kampaní. Andrej Babiš jich vydal už několik, a tak se k němu přidávají i další populární tváře hnutí ANO. Nejnověji Alena Schillerová, jejíž kniha „Na tahu jsou srdce“ se nese v duchu karetních metafor. Místy to však působí, že si prostě jen vytáhla Černého Petra.
Kniha začíná citací Rowana Atkinsona o třech nejdůležitějších věcech v lidském životě: mít co do úst, mít svobodu slova a mít střechu nad hlavou. Právě na tyhle tři věci a jejich politický význam se pak zaměřují jednotlivé kapitoly. Pointou je, že Fiala jsou kule a Rakušan žaludy, a hnutí ANO má být srdce. Jak symbolické.
Granková ekonomika
Hned v první kapitole se Schillerová melodramaticky vrací do dětství a do pozdějších mateřských let: „Pamatuji se, že jsem jako malá dostala od maminky kakao, kdykoli jsem o něj požádala. Teď po půl století zase s láskou vzpomínám, jak jsem ho dělala mým dětem a jak byly spokojené, když s ním mohly usednout v pyžamu k pohádce. Stačily čtyři roky Fialovy vlády. Pod tímhle jednoduchým lidským štěstím jménem Granko svítí cenovka 199 korun. Určitě na něj narazíte i v akci za polovic, ale to musíte být ochotní ho sobě i svým dětem odpírat pár měsíců.“
Podobně kuriózních přirovnání a metafor je v knize víc. Později Schillerová uvádí, že zdražení energií v Česku bylo nejhorší na světě a že hned za námi byla Kolumbie, kde sice válčí drogové kartely, ale aspoň má štěstí, že jí nevládne Fiala. Kdyby Kolumbijci viděli české ceny, zmohli by se jen na Díos mío! dodává Schillerová.
Vzápětí exministryně financí vypráví, jak v devadesátých let ODS a ČSSD rozprodaly státní majetek do zahraničí: Celý národ tehdy jen bezmocně sledoval, jak mizí banky, rafinérie, hutě a cementárny z českých rukou do zahraničí a jak se lukrativních i strategických podniků zmocňují zájmové skupiny z Rakouska, Německa, Francie, Holandska, dokonce i Polska a Maďarska. Většině z nás došlo, co tehdy ODS s ČSSD způsobily, až po letech. Zmizela ekonomická základna v hodnotě 2000 miliard korun.“ Svého stranického šéfa se zřejmě neptala, co v devadesátých letech dělal. Bezmocné sledování to rozhodně nebylo.
Styl knihy je dynamický mix politického letáku a melodramatického vyprávění o těžkém životě pod Fialovým jhem. Bizarních, ale vlastně absurdně vtipných přirovnání je v ní přehršel. Tvrzení, že ODS ve vládě krade, přirovnává Schillerová k Pythagorově větě – obojí je odzkoušené a dokázané, haha. Dále tvrdí, že zrušení EET vrátilo Česko zpátky do devadesátek. „Viděli jste ty fotky hned první léto po zrušení evidence tržeb? Jak Češi stojí ve frontách na bankomat?“ Ne, neviděli. Drtivá většina restaurací brala karty před i po zrušení EET. V popisu Schillerové to však zní, jako by se zmizením EET vznikl ekvivalent socialistických front na banány.
Tálibánec Stanjura
Kniha je volně dostupná a další kreativní přirovnání z dílny Schillerové si v ní můžete najít sami. Přece jen však ještě jedno přidáme: ministra financí Stanjuru Schillerová přirovnává k politikovi z Tálibánu: „Pouze hrstka mužů na tomto světě má odvahu utajit státní rozpočet před svým národem. Vedle pana Stanjury to takhle praktikuje například afghánský Qari Din Mohamed Haníf či chcete-li قــــــــاری دین محمد حنـیف, abych to napsala správně v jeho rodné paštštině. Tento mudrc Tálibánu uměl už v 15 letech nazpaměť Korán a postupně se vypracoval až na ministra financí Afghánského islámského emirátu. Je o trochu starší než Zbyněk Stanjura, narodil se 1342 roku Hidžry, tedy 1955 našeho letopočtu. A právě u něj, jak to vypadá, se inspiroval náš ministr financí.“
Tálibánce Stanjuru jen o pár stránek dál nazývá gamblerem. Zkrátka má pro svého nástupce v čele státní kasy jen ta nejhorší slova. Fialu pak zase na ilustraci zobrazuje jako fotbalistu, který se raduje z gólu do sítě Česka a ze skóre 9:0 pro naše soupeře. Za Fialou stojí smutný brankář se lvem na prsou. Celé to jen těžko může být více sugestivní.
Monografie Na tahu jsou srdce má jen 125 stran, velmi hutně však prezentuje Schillerové představu o světě. Kombinuje starostlivý tón milé a spořivé dámy s tím nejostřejším aktivistickým slovníkem. Prostě hodná teta, která se umí i nazlobit a pořádně vyhubovat. V úplném závěru přináší numerologický výklad toho, co nás v roce 2025 čeká. Součet jeho číslic je 9, což má znamenat dovršení. Je to letos taky devět let, co Schillerová přišla na ministerstvo financí… začíná vám to docházet? Mně taky ne. Tím tato recenze končí. Knihu všem doporučuji.
Další ukázky z knihy Aleny Schillerové předčítáme a komentujeme v nejnovější epizodě podcastu Padni komu padni, kterou můžete zhlédnout zde:
