Martin Bartkovský: Kdy se začne Filip Turek chovat jako chlap?
Občas se můžete dočíst, že svět trápí krize mužství. A upřímně? Mám pocit, že to také pozoruji. Nejde ale o to, kolik máte svalů, jakým jezdíte autem, jak daleko doplivnete, kolik vypijete na posezení piv nebo jak rychle svedete ženu. Muže dělá především slovo a to, že si za ním umí stát. A také, že jen u slov nezůstane, ale podpoří je i činy. A toho se nám v poslední době zoufale nedostává. Zejména od toho samozvaně největšího chlapáka, jakého česká politická scéna zná.
Filip Turek si v image chlapáka libuje. Ale boří ji každým svým činem či skvrnami, které na něj vyplavou z minulosti. Je zvláštní, že se všechna příkoří dějí samozvanému alfa samci. Stále nedoložil své studium. V závodní kariéře většinou porážel sám sebe, amatéry nebo závodníky mnohem mladší. Nejhorší je ale e-mailová komunikace, jež směřovala z jeho soukromé schránky směrem k ženě, která na něj před rokem podala trestní oznámení. Turek ji měl bít, ponižovat, trýznit a znásilnit.
Podobně odporná jako tyto činy jsou slova nejen Turka, ale i šéfa Motoristů Petra Macinky směrem k napadené ženě a také k novinářce Apoleně Rychlíkové, jež vše zveřejnila. Oni se těm ženám vysmívají, velmi nízce na ně útočí a vše bagatelizují. I když to, co je v té mailové korespondenci, je opravdu znepokojivé. A je úplně jedno, jestli jde o politika, či běžného občana. Takhle se rozhodně opravdový muž nechová.
Přeživší domácího a sexualizovaného násilí si „nevzpomene“ po dvaceti letech. Většina na to nepřestane myslet nikdy. Do své smrti. Po delší době jdou s incidentem na světlo, protože se nemohou smířit s tím, že člověk, který jim to udělal, zůstane nepotrestán. Že jako společnost podobné chování tolerujeme. Že z obětí děláme blázny a věříme agresorům. To se v české společnosti děje opakovaně. Bylo tomu tak u Bohumila Kulínského, Jana Cimického i Dominika Feriho. Falešných obvinění je naprosté minimum a většinou se objevují jen ve sporech o děti mezi bývalými manžely.
Přeživší domácího a sexualizovaného násilí nepřichází s popisem toho, co se jí stalo, s tím, že chce získat slávu nebo se pomstít. Slávu ze znásilnění opravdu nezískáte. Důkazem je to, jakým způsobem jsou potom tito lidé dehonestováni na sociálních sítích a vláčeni v médiích odsudky mnohem mocnějších mužů a žen. Přeživší nemohou nikdy vyhrát. Buď přicházejí se svým příběhem pozdě, či v nevhodnou dobu. Pokud se objeví první důkazy, považují se za smyšlené. Pokud se potvrdí, začne se říkat, že do soukromí druhých nám nic není. Ale to je chyba. Do soukromí druhých nám je hodně, pokud je v ohrožení život. V případě domácího násilí je život ohrožen vždy. Vždy to končí smrtí, pokud oběť nedokáže od násilníka odejít. A je to zatraceně těžké.
V případě Filipa Turka zatím orgány činné v trestním řízení nejednají. Respektive se stále prověřuje ono už půl roku podané trestní oznámení. Je ale směšné tvrdit, že e-mailová adresa není Turkova. Nebo že e-maily nepsal on, i když to u této komunikace nelze dokázat. Těch zpráv jsou stovky a jsou velmi specifické. Ani on, ani jeho zastánci neřešili, že by je za něj v letech 2011 až 2017, kdy zprávy dotyčné ženě chodily, psal někdo jiný.
Rozpadá se i Motoristy šířený narativ, jenž Turka líčí jako neodolatelného womanizera, kde existují jen „zhrzené milenky, které odkopl“. Z té konverzace je jasné, že ho žena po násilnostech a ponižování opustila, a naopak Turek žadoní, aby ji získal zpátky. Měl to být právě Turek, jenž v mailech píše, že ženu „bil jen ze žárlivosti“. Je to další reputační rána, po níž se Motoristy pečlivě leštěná mramorová socha Filipa Turka rozpadá, jako kdyby byla z cukru.
A jaké jsou zatím dopady? Filip Turek je dále europoslancem, dále kandiduje ve volbách, momentálně si užívá dovolenou a stále je častým hostem televizních debat. Čili se mu neděje vůbec nic. Na druhou stranu na adresu ženy, která s trestním oznámením přišla, prší nadávky ze všech stran. Její věrohodnost zpochybnilo jak Turkovo okolí, tak i třeba bývalý premiér Topolánek. Na adresu novinářky Apoleny Rychlíkové padají ty nejsprostší nadávky, jaké si můžete představit, a denně dostává desítky výhrůžek smrtí od podporovatelů Motoristů. A to je naprosto nepřijatelné. Přítrž tomu nedokážou učinit ani Macinka s Turkem. Protože jsou slabí. Malí. A zbabělí. Naopak anonymní útoky na novináře roztleskávají a hecují. Což je nejen politické, ale i lidské dno.
Muži, kteří dříve nedrželi své slovo, útočili na ženy či se neuměli chovat tak, aby to nezraňovalo ostatní, bylo dříve pohrdáno. Dnes jsou oslavováni. A voleni do veřejných funkcí jako naši reprezentanti na domácím i světovém politickém poli. Pokud zažíváme krizi mužství, pak je to krize tato.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
