Souvislosti Zelenského návštěvy Česka: Trump chce cuknout z jednání a Evropa zůstává papírovým tygrem
Při návštěvě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho manželky Oleny v Praze jsme slyšeli hodně vstřícných slov, ostatně podpora Česka válčící zemi je i ve světovém kontextu velká. Žádné extra velké překvapení se ale nekoná. Zajímavé jsou souvislosti. Pořád totiž není jasné, jak bude po podepsání příměří s Ruskem zajištěna bezpečnost země. Ukrajinci sami to zatím nedokážou. Amerika vyhrožuje, že jednání opustí, protože ji zejména Putin neposlouchá. A evropská koalice ochotných, která chce Ukrajině dál pomáhat a jejímž členem je i Česko, se může ukázat jako papírový tygr.
V rámci Zelenského návštěvy byly oznámeny další nové projekty a potvrzeny běžící iniciativy. Například ta muniční. Jaký je stav jednání o příměří, jsme se nedozvěděli. Některé věci si lze pouze dovodit. Podívejme se proto, za jaké situace ukrajinský vůdce do Prahy dorazil.
Koalice pro koalici?
Amerika naznačuje, že Donalda Trumpa už nebaví dohadování o příměří, protože si představoval, že vše vyřeší pomocí několika telefonátů. Ovšem Vladimir a Volodymyr mu do toho házejí vidle. Přesto USA dodají Ukrajincům další zbraně, před několika dny to Trump podepsal. Ovšem je to pouze za 50 milionů dolarů. Co bude následovat v tomto případě dál, nevíme. A Evropa některé americké dodávky, třeba protivzdušné obrany, nahradit nemá čím. Abychom si to zjednodušili – žádný spojenec Kyjeva nemůže nahradit Spojené státy.
Washington mezitím podepsal s Kyjevem dohodu, která Americe zaručuje podíl na budoucích příjmech z ukrajinských zásob nerostných surovin. Konečné znění dohody nebylo zveřejněno, ale nic nenasvědčuje tomu, že by zahrnovala bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Může to být celé také Potěmkinova vesnice.
Zdá se, že vše směřuje k tomu, že ve válce se bude muset více angažovat Evropa. I proto Zelenskyj přijel do Prahy. Zde ale nemusel nikoho přesvědčovat, protože my už jsme členy takzvané „koalice ochotných“.
Tato iniciativa se může zdát velmi nová a hodně odvážná. Ani jedno není pravda. V podstatě je to jen pozměněný mírový model pro Balkán z 90. let, kdy tam zuřilo několik válek. Ví to i Zelenskyj. Už tuší, že pokud se chce Ukrajina ubránit v dalších letech ruským agresorům, bude to muset udělat s vlastní armádou. Jistě, za vydatné zbraňové a finanční pomoci Západu. Jednalo se o tom v neděli a v pondělí i v Česku.
Jak zjistil Reflex.cz z kruhů, které jsou obeznámeny s jednáními „koalice ochotných“, tak ta by po podepsání mírové dohody mohla na Ukrajině rozmístit kolem 30 tisíc vojáků, většinou by pocházeli z Velké Británie a Francie. Jednotky by byly dále od fronty a měly by omezenou bojovou sílu. Jejich postavení by tak či tak v nějaké míře záviselo na slibu americké letecké vojenské síly v záloze, kdyby došlo na konflikt s Rusy. K tomu se prý ale Amerika nemá. Celý koncept nepředstavuje pro Putina žádné velké odstrašení. Nepočítá se v rámci toho ani s nasazením českých bojových jednotek, jak někdo tvrdí. Jistě, to všechno se může ještě nějak změnit, a i o tom Zelenskyj hovořil v Česku s prezidentem Petrem Pavlem a premiérem Petrem Fialou. Moc šancí na skutečné bojové nasazení Západu na Ukrajině si tedy nedávejme.
Navíc je zřejmé, že některé evropské obranné schopnosti nebudou připraveny ještě roky, možná i desetiletí. Není k tomu pořád dostatečná politická vůle, i když peníze se na to přidávají. To je realita lemující Zelenského pobyt v Praze.
Vliv Ruska
Na rozdíl od některých zemí Evropy našel Volodymyr Zelenskyj v Praze pochopení pro to, co potřebuje. Opoziční Babišovo hnutí ANO, které podle všeho vyhraje podzimní sněmovní volby, je ale k pomoci Ukrajině daleko rezervovanější.
Putin pak využije jakéhokoli zaváhání Západu. Tuší, že někteří evropští politici raději zvolí appeasement, než aby riskovali dlouhotrvající nepřátelství s Ruskem. Moskva také čeká na to, zda se Trumpova administrativa skutečně odvrátí od Evropy. Pak by Kreml zintenzivnil individuální kontakty s některými evropskými zeměmi. Po podepsání příměří na Ukrajině se pak v části Evropy opět objeví názor, že určitý souhlas s Ruskem by mohl být odměněn levnější ropou a zemním plynem. A není to jenom Maďarsko, které tak uvažuje již dnes.
Nepříjemná minulost
Návštěva Volodymyra Zelenského v Praze je jen jednou z mnoha jeho cest po světě. Od zahájení ruské agrese v únoru 2022 se při těchto návštěvách snaží o zázrak. Muž malého vzrůstu se s velkou statečností tím snaží zabránit existenční katastrofě svého národa. Hledá všemožně podporu. I v Praze. Nutí ho k tomu neblahé zkušenosti Ukrajinců z nedávné minulosti.
Na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 například aliance slíbila Ukrajině členství. Byl to slib, na který bylo brutálním způsobem zapomenuto. Takový Barack Obama, kterého Evropa tak milovala, hledal „restart vztahů“ s Ruskem a na Ukrajinu se vykašlal. Po ruské anexi Krymu a okupaci části východní Ukrajiny, se v letech 2014 a 2015 v rámci Minských dohod snažila zejména Francie a Německo o nějaké diplomatické řešení. Vždy ale braly v potaz více ruské zájmy než ukrajinské. Německá kancléřka Angela Merkelová v tom hrála prim. Důsledkem několika selhání Západu je současná krvavá řež na Ukrajině. Zděšená Evropa mezitím pochopila, že Ukrajina se stala jádrem evropské bezpečnosti a že na jejím území leží klíč, který by mohl zamknout dveře ruské imperiální rozpínavosti. Jenže Donald Trump už má dost konfliktů na periferii Evropy. Chce řešit primárně Ameriku a Čínu.
V Praze bylo ale Volodymyru Zelenskému nasloucháno. Nabízená česká pomoc je nadále rozsáhlá. Je to dobře, ale stačit to nebude. Protože souvislosti jsou poněkud jiné, než plyne z cesty ukrajinského prezidenta v České republice.
