Kraje nejsou dokonalé, ale i ve volbách se hodí. Strany vůdcovského typu to mají těžší
Ve sněmovních volbách sice platí, že volí celá republika, ale význam má i její dělení. Jednak kvůli přepočtu hlasů na mandáty, ale i pro sestavování kandidátek a hledání krajských lídrů. Pondělní schválení bývalého ministra školství Romana Plagy do čela středočeského týmu a Karla Havlíčka na špici toho pražského potvrzuje, že ani strana s tak výrazným lídrem, jakou je hnutí ANO, to nebere na lehkou váhu.
Kraje mají spoustu nedokonalostí, od rozdílné velikosti po stále ne úplně dořešené ukotvení v politickém systému. Volby včetně těch nadcházejících sněmovních ale ukazují, že smysl mají. Dokonce smyslů víc.
Nejenom, že se díky tomu decentralizuje moc a rozhodovací pravomoci přibližují víc místům, kterých se to týká. A tedy i lidem, co tam žijí. Podobný efekt mají i volby, když výhodou pro kandidáty je i vazba na daný region. Byť to samozřejmě neplatí vždycky, občas jsou hlavně do čela dosazovány známé politické persony zvenčí. I tak to ale politické síly, včetně těch označovaných za „strany jednoho muže“, nutí hledat další lákavé tváře. A v ideálním případě i trošku rozptylovat moc ve straně…
…takhle daleko to pochopitelně nejde ani u ANO. Ale už i samotný fakt, že do služeb volebního lídra povolalo z diplomacie bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha svědčí o tom, že krajský efekt neberou ani v Průhonicích na lehkou váhu.
Problém z kategorie „nejsou lidi“ přitom ANO v minulosti už mnohokrát řešilo, jak při hledání volebních tváří, tak při shánění lidí do vlády. Koalice SPOLU je proti tomu ve výhodě. Jednak má personální rezervoár hned tří stran, navíc i v řadách jednotlivých členů koalice je řada výrazných politiků. Takže tam řešili spíš problém opačný, tedy koho upozadit.
Popasovat se s úkolem „najdi 13 krajských volebních lídrů“ se dle svých možností pokusili i hnutí STAN a Piráti (minule to společně měli lehčí), pro další potenciálně sněmovní uskupení je to už věc prakticky neřešitelná. Anebo to třeba ani nemají potřebu řešit, ostatně taková SPD na osobě Tomia Okamury stojí. I když teď to třeba bude mít díky spojenectví s Trikolorou, Svobodnými a PRO jednodušší. I když…
Dá se s tím samozřejmě i trošku vyběhnout. Třeba propašovat lídra strany na společné fotky s jednotlivými krajskými lídry, jak to onehdy ANO udělalo s Andrejem Babišem. Anebo ještě radikálněji, udělat z republiky jeden volební obvod s jedním lídrem, jak to na Slovensku kdysi zařídil Vladimír Mečiar. To je ale u nás snad neprůchodné.
Což ovšem neznamená, že rozdělení republiky na volební kraje je bez chyb. Zvláště v těch menších, jako je Karlovarský, to poměrný systém výrazně deformuje. Pro vstup do Sněmovny tam může být potřeba i hodně přes 10 procent – pětiprocentní práh je zde jen teorie. A stejně tak není dořešené samotné postavení krajů v našem systému, za zamyšlení by například stálo jejich větší provázání se Senátem, podobně jak tomu je v Německu či v Rakousku.
Ve volbách to ale má i své výhody. Kromě těch výše popisovaných třeba i tu, že voliči v jednotlivých krajích poznají také u stran, kde jim byla souzena zatím jen tvář vůdce, i některé další. Ať už pro širší poznání, anebo aspoň pro pobavení…
