Daňové obžerství státu neklesá ani před volbami, ba naopak. Důvod se vždy najde
Snížíme ty a ty daně. My je snížíme ještě víc… Obvyklé předvolební předhánění politických stran v oblasti kasírování občana se zatím nekoná a konat asi ani nebude. Jistě, důvody jsou nasnadě. To by ale neměla být výmluva, navíc když naopak zaznívají nápady, kde peníze do státní kasy ještě více vyždímat. Ať už z movitějších lidí nebo z firem vydělávajících na krizích.
Válka na Ukrajině, ruská hrozba a po nástupu Donalda Trumpa i poznání změny globální situace. Takže nutnost zvýšení výdajů na obranu. Postupně umořovaný, ale pořád dost tučný rozpočtový schodek. Stále nenasytnější sociální systém s varovnou vizí stárnutí populace. Důvodů, proč stát musí být připraven na pouštění žilou, je řada. A i s tím souvisejících zdůvodnění, že je třeba zvyšovat příjmy a zapomenout na nějaké snižování daní.
Nemusí to tak být, dá se uspořit, tvrdí příznivci tvrdé rozpočtové politiky. Možná ano, možná ne. Určitě ale není nutné na daňovou pilu tlačit ještě víc, jak opakovaně zaznívá ve veřejném prostoru. Jen pár příkladů…
„V oblasti daní se musíme podívat na zdanění nemovitostí, zdanění majetku,“ nechal se nedávno v podcastu webu Info.cz slyšet Marian Jurečka, ministr práce a stále jeden z čelných představitelů KDU-ČSL (opatrně mu to pak podpořil i šéf strany Marek Výborný). Odkázal se přitom na studii PAQ Research, podle níž jsou u nás daně z nemovitostí nízké a měly by být zvýšeny, aby mohly klesnout jiné, například zaměstnanecké.
Samozřejmě by nešlo o plošné pohoršení, jen pro ty nejbohatší („lidi, kteří opravdu mají poměrně rozsáhlý majetek v nemovitostech“) a týkat by se mělo lukrativnějších lokalit. Jako argument Marian Jurečka uvedl zdanění zemědělské půdy podle výnosů. Oporu nápad našel u hnutí STAN, přinejmenším u jejich ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka. Ten v rozhovoru pro Novinky.cz přišel s půvabným socialistickým argumentem – kdo má dost peněz na velký byt či barák, má i dost peněz na vyšší daně.
Naopak výhrady zazněly z koaliční ODS a také z opozičního ANO, narazilo by to asi i u dalších. Takže prozatím neprůchodné. Navíc je třeba připomenout, že daň z nemovitostí se podle typu lokality liší už dneska. Ale daňový apetit státu se opět projevil…
Krátce ještě jeden příklad, ten už zcela mimózní. Šéfka komunistů Kateřina Konečná se vyslovila pro vyšší zdanění firem, které si podle ní příliš namastily či mastí kapsu z krizových situací: zbrojařů, farmaceutických společností, energetických firem (což se mimochodem dělo)… Stačí asi říct jediné – stačilo.
A do třetice vládní nápad, jak sice daně nezvyšovat (lidé by možná ve finále spíš ušetřili), ale aspoň trošku zkomplikovat život. Přivýdělky v rámci částečných úvazků (DPP) by se už rovnou nedanily srážkovou daní, ale pouze zálohovou. Takže dotyční by museli podávat daňové přiznání.
Pokud jde o vyhlídky na nějaké snižování daní, nejspíš nezbývá říct než otřepané, že lépe už bylo. V minulých letech jsme se dočkali snížení zaměstnaneckých odvodů do státní kasy (zrušení výpočtu ze superhrubé mzdy) či zrušení nesmyslné daně z nabytí nemovitostí. Vzhledem k okolnostem a politickým vyhlídkám teď bude úspěchem už to, pokud se daně zvyšovat nebudou, protože apetit k tomu zjevně je.
Ostatně i za současné vlády, která přišla k moci s ambicí daňovou zátěž snižovat, to vypadá, že nakonec to spíš skončí mírným zhoršením – podle odhadů ministerstva financí z loňského podzimu se celkové daňové zatížení lidí a firem vůči HDP mírně zvýší z 32,7 na 33,1 procenta. A to ještě nevíme, byť tak trochu tušíme, co nás čeká po volbách…
Důvody se dají chápat, ale i rozporovat, to je na jinou debatu. Stát nicméně může být v klidu. Žádná, ani načerno vydělaná koruna mu neuteče. Většina peněz je daněná hned několikanásobně – jako příjem v práci či z živnosti, potom v obchodě při nákupu, ať už jako DPH či spotřební daň. A například i jako daň z nemovitosti. Není nutné ždímat lidi či firmy víc. Když se chce, tak zdroje jsou.
