Mír je potřeba hledat, ale Putinovi nelze věřit ani slovo. Historickou metodou Rusů je proradnost

Těžko říct, jak dlouho emocionálně nestálému a neustále názory měnícímu americkému prezidentovi vstřícnost k Rusům a Putinovi vydrží. Protože je jisté, že Moskva využije a zneužije jeho velmocenské naivity. V každém případě musí být Rusové zatím se změnou v Bílém domě spokojeni.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v tiskové zprávě po březnovém rozhovoru prezidentů „vyjádřil vděčnost Donaldu Trumpovi za jeho touhu pomoci dosáhnout vznešeného cíle ukončit nepřátelství“. Předtím na chvíli USA pozastavily americkou vojenskou a zpravodajskou pomoc Ukrajině. Washington opustil i skupinu, která se věnuje vyšetřování válečných ruských zločinů na ukrajinském území. Spojené státy také 25. února hlasovaly proti rezoluci OSN, která žádala Rusko, aby se okamžitě stáhlo z okupovaných ukrajinských území. Proti byly mimo jiné i Maďarsko, Severní Korea, Bělorusko či Izrael. A Čína, Indie, Írán nebo Brazílie se zdržely. A vysocí představitelé americké administrativy pořád papouškují ruské lži. Mimo jiné to, že konflikt vyvolal Kyjev a že označují Volodymyra Zelenského za diktátora.

Ruský zločinný plán

Trump při současných jednáních s Ruskem postupuje podobně neprozíravě jako v dobách svého prvního prezidentství v roce 2018 a 2019 při schůzkách se severokorejským monstrem Kim Čong-unem. Po prvním summitu v Singapuru americký prezident nesmyslně oznámil, že „Severní Korea již nepředstavuje jadernou hrozbu“. Putin je přitom daleko zdatnější podvodník než Kim.

Kreml tahá Trumpa za nos, protože ví, že ten nejvíce sází na osobní jednání, na moře slibů a že touží po spektakulární akci, po které oznámí, co všechno zařídil a domluvil. Bez ohledu na cokoli, bez ohledu na to, zda jsou sliby reálné a zda se někdy naplní. Moskva chce proto zajistit osobní schůzku mezi Putinem a Trumpem. Místem by mohla být Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty. Prezidenti velmocí by na ní mohli oznámit uzavření dohody, která by prozatím zastavila válku na Ukrajině. Bude ale u toho Ukrajina? A bude s podmínkami souhlasit? Pokud ne, je taková dohoda jen rétorickým cvičením. Podobně jako kdysi s diktátorem Kimem.

Ruské podmínky, o nichž se mluví, jsou pro Ukrajinu nevýhodné a nepřijatelné. Jednou z nich je okupace částí Ukrajiny a potvrzení trvalého rozdělení země. Trump by ale mohl označit odmítání Ukrajinců za důvod, jak ukončit americkou podporu Kyjevu. Putin by byl dokonce rád, kdyby Ukrajinci a jejich evropští spojenci mírovou dohodu odmítli. Lépe by se mu pak prosazoval jeho zločinný plán.

Pro Ukrajince totiž okupace nezačala invazí v únoru 2022, ale trvá již jedenáct let. Od doby, co Rusové a ukrajinští zrádci v roce 2014 obsadili Krym a části Donbasu na východní Ukrajině. Demokratický svět na to reagoval nedostatečně a vlažně. Kreml pak léta předstíral vyjednávání a takzvaný zmrazený konflikt využil pro vytvoření podmínek pro ještě větší agresi. Tomuto podvodnému vyjednávání uvěřila především německá kancléřka Angela Merkelová i Francie. Obamova Amerika byla v té době na Rusko také měkká. Jenže ruská kontrola nad částí Ukrajiny podvrací navždy její suverenitu. Ovšem to Trumpa moc netrápí, on chce nějaký výsledek jednání, který zastaví alespoň na čas válku. Že Rusové u toho lžou? Ani to americkému vůdci nevadí.

Naivita Bilého domu

Bývalý agent tajných služeb Putin velmi dobře odhadl, jak s obchodníkem Trumpem „pracovat“ a jak ho i „zpracovat“.

Lidi od Putina se pokusili navázat s Trumpem spojení ihned poté, co loni v listopadu vyhrál volby. Jak se ale ukázalo, přes formální kanály to nebylo ono. Do hry byl proto zapojen Kirill Dmitrijev, Putinův vyjednavač a také generální ředitel ruského fondu přímých investic. Ten využil své vazby na Trumpova zetě Jareda Kushnera a další členy prezidentovy rodiny, aby oslovili Steva Witkoffa. To je Trumpova zvláštního vyslanec pro Blízký východ a dohlíží i na diplomacii s Moskvou. Povedlo se. Začátkem dubna dokonce Witkoff pozval ve Washingtonu domů na večeři Dmitrijeva. Tím by ale porušil bezpečnostní předpisy, takže se spolu najedli a pokecali v Bílém domě. Byl u toho i Trump? Podle jeho programu z toho dne to nelze vyloučit. Přitom Dmitrijev do Trumpových kruhů dostal prezentaci, která falešně tvrdí, že americké společnosti ztratily 300 miliard dolarů kvůli válce na Ukrajině a sankcím vůči Rusku. To se snaží opět nalákat americké firmy, aby se po zrušení sankcí vrátily do největší země světa a investovaly zde. Přitom ruský právní režim znevýhodňuje západní podniky, takže není o co stát. Ani tomu zřejmě Trumpovi nevadí.

Co ukazuje historie

O usmíření s Ruskem (předtím se Sovětským svazem) se Spojené státy pokoušely už mnohokrát. Většinou to dopadlo špatně. Připomeňme si některé okamžiky historie.

Pátého prosince 1994 bylo v Maďarsku podepsáno průlomové Budapešťské memorandum, ve kterém Ukrajina souhlasila s tím, že se vzdá svého jaderného arzenálu výměnou za cestu k západní integraci a bezpečnostním zárukám ze strany USA, Velké Británie a Ruska. Nikdo z aktérů ale po ruské anexi Krymu a zahájení ruské agrese v únoru 2022 podmínky memoranda nesplnil, což představuje ze strany západních zemí zradu.

Administrativa Billa Clintona po Budapešťském memorandu povolila bývalým sovětským satelitním státům vstup do NATO (včetně České republiky) a u toho ujistila Moskvu, že aliance vyhoví jejím zájmům. V květnu 1997 byl proto v Paříži podepsán „Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací“. Ten nastínil oblasti spolupráce a jednal s Ruskem jako se sobě rovným. Paradoxně to položilo základy pro budoucí ještě větší napětí s Ruskem.

Barack Obama se rozhodl v roce 2009 opět resetovat špatné vztahy s Ruskem, a to jen několik měsíců po ruské invazi do Gruzie. Prý to mělo uklidnit Moskvu od další agrese vytvořením nové spolupráce v ekonomice a bezpečnosti (to je nápadně podobné s Trumpovým postojem). Kvůli tomu byla v roce v dubnu 2010 v Praze podepsána dohoda o kontrole jaderných zbraní nazvaná Nová smlouva START. Ruský imperialismus to samozřejmě nijak neuhasilo. Jenže Obama za každou cenu upřednostňoval deeskalaci před konfrontací. To otevřelo pozdější cestu Putina na ukrajinský Krym a na východní Ukrajinu a z Nové smlouvy START zůstal cár papíru.

V červenci 2018 se Donald Trump a Vladimir Putin sešli na summitu v prezidentském paláci ve finských Helsinkách a po schůzce nejvyšší představitel USA prohlásil, že ruskému vůdci „důvěřuje více“ než americké zpravodajské komunitě.

Poté, co Rusko v únoru 2022 zahájilo agresi proti Ukrajině americký prezident Joe Biden odsoudil Putina jako „řezníka“, který „nemůže zůstat u moci“. Jenže silná verbální cvičení nevedla k dostatečné vojenské podpoře Ukrajiny. Pořád se u toho kalkulovalo s tím, co Rusko označoval za „červené linie“. A neskončilo to do současnosti.

Amerika přesto dál a dál zkouší s Ruskem jednat. Trump chce navíc v rámci svého narcismu za každou cenu postupovat efektně a chce trefit nějaké bingo. Jenže narazil na gangstera Putina a ruský národ lhářů. Nelze proto počítat s tím, že Amerika a Západ u toho vyhrají.

Co teď?

Alexander Vidman, který je ředitelem Institutu pro informované americké vedení v nadaci Vet Voice před několika týdny v magazínu Foreing Affairs prohlásil, že „klíčem k dosažení mírového urovnání je, aby Ukrajina vstoupila do jednání z pozice síly, Rusko z pozice slabosti a Spojené státy z pozice vlivu na obě strany“. To se ale kvůli samolibé a agresivní politice Trumpa i Putina nestane. Připomínám u toho název knihy, kterou Vidman napsal: „Bláznovství realismu: Jak Západ podvedl sám sebe ohledně Ruska a zradil Ukrajinu.“

Bohužel název této knihy bude podle všeho odpovídat tomu, jak to bude při dalších jednáních Trump-Putin vypadat. Rusům totiž nelze věřit ani slovo a na Trumpa se spolehnout nedá.