Václavu Klausovi mnoho lidí nemůže přijít na jméno. V poslední době zejména kvůli jeho názorům na důvody a řešení ukrajinské války. Bývá přiřazován politicky k populistickým formacím, když projevuje sympatie třeba leckomu těžko skousnutelnému SPD Tomia Okamury. Ale holt nemá koho volit, když ODS ho dávno zklamala a v tom v poslední době není sám a mnoho voličů koalice Spolu může mít dost podobné myšlenky. Zvláště po jeho posledním vystoupení k potřebě systémové změny české ekonomiky, o níž jak také jinak, napsal knihu a tento týden ji představil.
S názorem, že stát musí zásadně omezit své zásahy do ekonomiky, kterými mrzačí trh a znemožňuje mu fungovat, určitě není sám, stejně jako s přesvědčením, že současné rozpočtové balíčky jsou nedostatečné a je nutné směřovat k vyrovnanému hospodaření státu, se nejspíše ztotožní mnohý původní volič stran dnešní vládní koalice, zejména slepence Spolu. Že je potřeba snížit počty státních zaměstnanců, radikálně zjednodušit zákoník práce, připravit hluboké reformy školství, penzí i financování zdravotnictví, je prostě pravda, stejně jako to, že vláda v tomto zůstává v zajetí dílčích změn a kompromisů, na něž se nějak seženou peníze.
Že vládě je naplňování těchto očekávání hlubších změn podle všeho ukradené, protože spoléhá na to, že k ní není rozumná alternativa. To je ale důvodem, proč tyto voliče ztrácí. A zřejmě nevratně. To vše není o Klausovi, který ve své studii víceméně říká jen to, co říkal vždy, ale o přesvědčení, že ekonomiku k prosperitě nenasměrují žádné nové dotační programy, rozpočtové priority a lépe vybírané, či dokonce vyšší daně či nápady jistě dobře vzdělaných ekonomů z NERV, ale fungující tržní ekonomika. Ta nás totiž dostala za posledních pětadvacet let ze čtyřiceti procent průměru evropského HDP na nějakých pětaosmdesát a nyní se to nějak zaseklo. Podnikání a rozhodování o investicích je řízeno dotačními programy, daňovými úlevami a výjimkami, regulacemi ekologickými, sociálními, genderovými a dalšími a divíme se, kterak nám v USA a Asii ujíždí vlak.
Klaus samozřejmě ve svém seznamu devatenácti klíčových opatření na odstranění všech možných regulací nezapomíná. Pro někoho možná překvapivě absentují návrhy na opuštění EU, ale naopak klíčovým bodem je „aktivní a sebevědomý postoj“ v jejích orgánech. I to je po českém předsednictví a vyjednávání třeba migračního paktu bolavý bod pro vládní voliče.
Klaus se občas pustí až do zbytečných detailů, jakým je kritika budování sítě vysokorychlostních železnic v Česku, jejichž přínos pro ekonomiku je bezpochyby sporný.
Exprezident představení své studie uvedl tím, že v ní jde o téma pro politickou stranu nebo hnutí, protože změny nejde prosadit na demonstracích či činností neziskových organizací. Změny vyžadují lídry ochotné a schopné lidi přesvědčovat, že ty někdy bolestivé věci mají smysl a vedou k dlouhodobé prosperitě. Taková strana s takovými lídry ale chybí nejen v Česku.
