Mučení a teror nejsou náhodné excesy neofašistického kremelského režimu, ale základní podstata jeho fungování. Kdy už to Západ konečně pochopí?
Jednomu z Tádžiků podezřelých ze spáchání teroristického útoku v Moskvě uřízli při zatčení ucho a nutili ho, aby vlastní orgán snědl. Dalšího mučili elektřinou, kterou mu pouštěli do varlat. Záběry týrání obou mužů umístili příslušníci ruských polovojenských jednotek na síť Telegram. Další dva podezřelí byli před moskevský soud předvedeni zbití téměř k nepoznání.
Všichni čtyři muži se k činu již „překvapivě“ přiznali. Mučení samozřejmě celý proces s údajnými teroristy zcela znevěrohodňuje v očích mezinárodní veřejnosti. Vše přitom nasvědčuje tomu, že Tádžikové skutečně masakr bezbranných civilistů v Moskvě spáchali. Příslušníci ruských bezpečnostních složek si však nemohli pomoct: bylo třeba ukázat domácímu publiku, že v éře cara Putina se s nepřáteli Ruska zachází stejně jako za časů Ivana Hrozného.
Je přitom jedno, zda nepřáteli Ruska jsou masoví vrazi z obchodního centra v Krasnogorsku, političtí oponenti Putinova režimu nebo ukrajinští váleční zajatci. Rusko dospělo do fáze, kdy barbarské praktiky nejen neskrývá, ale dokonce se jimi chlubí.
Čtyřicet tisíc válečných zločinů
Zatímco islámští fanatici, kteří zřejmě naplánovali útok v Moskvě, musí pro své záměry verbovat jednotlivce, jež následně vybaví lehkou pěchotní výzbrojí či podomácku vyrobenými výbušninami, Rusko má pro svůj státní terorismus, praktikovaný nyní zejména vůči napadené Ukrajině, k dispozici celé armádní svazky, mohutné letectvo i raketové a námořní síly.
Zvířecké masakry v Buči či Irpini se stovkami obětí neprovedli náhodní radikálové, ale příslušníci pravidelných jednotek ruské armády, vzdušný teror proti civilní infrastruktuře Ukrajiny a tamním obytným čtvrtím, tržištím a nákupním centrům plánuje a provádí ruské letectvo a raketové síly na příkaz nejvyššího velení. Ke znásilňování žen okupanty, popravám a mučení zajatců i civilistů docházelo a dochází na Ukrajině na všech Rusy zabraných územích. Ukrajinská prokuratura zatím identifikovala na čtyřicet tisíc jednotlivých případů možných válečných zločinů spáchaných okupanty.
Uši a pračky
Zesnulá legenda americké politiky senátor John McCain kdysi Rusko označil za benzínku s jadernými zbraněmi maskovanou jako stát. Jeho výrok lze dnes jen zesílit. Stát, který se veřejně chlubí pojídáním uřezaných uší a varlaty smaženými na elektřině, není stát, ale tatarská horda. Velitelům této hordy, Putinovi a jeho zločinecké bandě, nelze věřit nic. Pokud nyní Putin říká, že Rusko nikdy nenapadne Polsko či Pobaltí, měl by to být signál k okamžitému uvedení sil celého východního křídla NATO do nejvyšší pohotovosti. Přesto se na Západě stále najde dostatek politiků ochotných k rozvleklým úvahám o míru a možnostech, jak se s Ruskem dohodnout. Je to jalový a nebezpečný způsob myšlení. Jak se chtějí západní mírotvorci dohodnout s někým, kdo jim při první příležitosti jednou rukou ufikne ucho a druhou ukradne hodinky, ledničku i pračku?
Putinovo Rusko, země posedlá agresivním mýtem o vlastní světodějné roli, země, kde se dodnes těší obecné úctě krvavý lotr Stalin, vrah milionů, země, kde jsou násilí, mučení a vraždy už zase základním funkčním prvkem státního aparátu, rozumí jen jednomu: Síle. Jakákoliv případná dohoda se svobodným světem, kterou by východní diktatura nyní uzavřela, by byla jen cárem papíru, oddechovým časem, než se Rusko pustí znovu do vraždění. Západ má jedinou možnost: Poskytnout Ukrajině takový objem prostředků, aby vypráskala okupantskou hordu z celého svého území jednou pro vždy. Západ má pro takové řešení dostatek síly, financí i technologických možností. Jediné, co mu chybí, je odvaha.
