Režisér Jan Hřebejk: Hledám lidskost. Ale pro určitý typ lidí mám jen opovržení

Čerstvě jste dostal od prezidenta medaili Za zásluhy. Co pro vás to ocenění znamená?

Byl jsem s manželkou a synem na státní svátek na Pražském hradě. To, že mi tu medaili udělil tento prezident, kterého jsem podporoval, a společnost lidí, která tam byla, mi zalichotilo. Každý prezident tím zároveň dává nějakou zprávu: tohle jsou lidé, kteří si to zaslouží, jejichž názory jsou mu blízké. Ale je mi šedesát, měli jsme nominaci na Oscara a myslím, že jsme v kinematografii něco dokázali. Pochopitelně v tom je i to, že s tímhle prezidentem jsem zadobře, ale není to můj kamarád ani člověk, s kterým bych se osobně znal.

Sám jste hned po ceremoniálu připustil, že to může vypadat jako protekce. Proč jste to tak pojmenoval?

Když ocenění dostali Filip Renč a Robert Sedláček, nemohl jsem se ubránit pocitu, že tam přímá souvislost byla. Takže předpokládám, že si to někdo může myslet i v mém případě. Ale zároveň prezident tím oceněním dává najevo nějaký svůj vkus a své hodnoty. Mně třeba na letošních cenách nesmírně imponovali lidé, kteří něco dělají bez nároku na honorář nebo do dobrých věcí dávají vlastní peníze. Třeba manželé Vlčkovi, kteří budují dětský hospic Cibulka. Já jsem dostal ocenění za práci, za kterou jsem už předtím dostal honorář. Ale jsem prostě rád.

Na sociálních sítích jste velmi ostrý. Před deseti lety jste přitom po výroku o „rudých a hnědých prasatech“ říkal, že i v zoufalství se má člověk krotit. Krotíte se dnes?

Krotím. Maximálně se krotím. Na sociální sítě dávám stovky kulturních doporučení, pochval a pak pár výroků proti lidem, které považuju za nebezpečné. U těch „rudých a hnědých prasat“ navíc Prima tehdy sestříhala můj výrok tak, že to vypadalo, že mluvím o voličích Miloše Zemana. Tak to nebylo. Mluvil jsem o Adamu Bartošovi a ještě o právníku Zavadilovi.

Ve filmech ale často hledáte lidskost i u postav, jež jsou problematické. Není Hřebejk z filmů a Hřebejk na sociálních sítích vlastně dvojí člověk?

Ne, je to jeden člověk. Jako tvůrce se snažím v lidech hledat tyhle věci. I poslední film Narozeniny, který bude venku příští rok, je o tom, jak se lidé pohádají o politiku, až se poperou. Ale pro určitý typ lidí mám prostě jenom slova opovržení a chci, aby o tom nebyly žádné pochybnosti. Považuju je za rakovinu téhle společnosti a za nebezpečné lidi. Chci, aby lidé věděli, že jsem opravdu na jiném břehu a že si o těchhle proruských polofašistických sebrancích myslím to nejhorší. Mluvím ale o politice. Já nevím, jestli jsou to fajn tátové, nebo prima kamarádi. Kdybych o nich dělal film, zabýval bych se tím víc. Těmi vulgárními posty komentuju jejich politické působení a svůj názor na ně.