Babišova vláda versus veřejnoprávní média: Evropský parlament řešil, kam se s poplatky Česko vydalo
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Spor o koncesionářské poplatky už dávno není jen českou domácí hádkou. Babišův plán na financování veřejnoprávních médií doputoval až na půdu Evropského parlamentu.
- Zatímco jedni varují před slovenskou a maďarskou cestou, druzí mluví o dvojím metru, české suverenitě a „užitečných idiotech“. Debata se tak rychle změnila v malou evropskou kulturní válku.
- Jestli ostrá parlamentní debata přeroste v konkrétní výhrady Evropské komise, ukážou až další měsíce.
Debata o financování veřejnoprávních médií hýbe českým veřejným prostorem. Aktivizuje vládní politiky i občanskou společnost, na Letnou se v neděli s velkou pravděpodobností chystají statisíce lidí. V právě končícím týdnu se téma dostalo i na plenární zasedání Evropského parlamentu. Jeho poslanci se přeli zejména o tom, jestli se vůči evropským zemím neuplatňuje dvojí metr a zda je možné poslední kroky Babišovy vlády vnímat jako vykročení maďarskou či slovenskou cestou.
Téma středeční rozpravy europoslanců dostalo název „Svoboda médií a právní stát v České republice: ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií“. Svým projevem ho otevřel eurokomisař pro demokracii, spravedlnost a právní stát Michael McGrath, který upozornil na to, že svoboda médií je pro Evropskou komisi jedním z důležitých kritérií při posuzování stavu právního státu v dané členské zemi. Odkázal se přitom na červencovou zprávu, která Českou republiku v několika ohledech pokárala: zmiňovala především pokračující netransparentnost ve vlastnických strukturách některých médií. Eurokomisař nijak nezpochybnil to, že česká vláda má právo požadovat zrušení koncesionářských poplatků. Zároveň však uvedl, že je velmi důležité zaměřit se na to, jakým mechanismem tyto platby nová legislativní úprava nahradí.
Nejvýraznější českou kritičkou posledních vládních kroků se na plénu stala europoslankyně zvolená za hnutí STAN Danuše Nerudová. Ta kritizovala především způsob, kterým vláda v Poslanecké sněmovně návrh protlačila. Uvedla zároveň, že „v tuto chvíli neexistuje žádná záruka, že se peníze pro média nestanou nástrojem politického nátlaku na novináře“. Neatakovala tak pouze zrušení koncesionářských poplatků, ale především dopady, které tento krok může v širším kontextu mít.
Proti Nerudové vystoupil poslanec zvolený za hnutí ANO Ondřej Knotek, který si vypůjčil přímo argumenty Babišovy vlády: podle něj v Dánsku, Francii, Švédsku nebo Finsku odlišný model financování veřejnoprávních médií nikomu nevadí a funguje bez jakýchkoliv negativních dopadů na jejich nezávislost. Zároveň upozornil na to, že se česká vláda nijak nechystá měnit institucionální postavení mediálních rad České televize a Českého rozhlasu. Knotek na konci svého projevu vyzval kolegy, aby „nebyli užitečnými idioty českých aktivistů a opozice“. V podobné vyostřené rétorice pokračovala i jeho stranická kolegyně Jaroslava Pokorná Jermanová, která konstatovala, že „Česká republika není kolonie, kterou je potřeba poučovat při každém kroku jejího demokraticky zvoleného parlamentu“. Poslanci zvolení za hnutí ANO se tak do obhajoby „české cesty“ pustili skutečně s vervou.
S projevem vystoupila i pirátská poslankyně Markéta Gregorová, která uvedla, že „Andrej Babiš byl zvyklý volat do redakcí novin, když se mu něco nelíbilo“ a pokračovala, že „kdo ale má ve svých rukou jejich rozpočet, ten nikam volat nemusí“. Babiše kritizovala také za to, že protestující studenty, kterým se vládní kroky nelíbí, označil za zmanipulované – podle ní si je asi plete s poslaneckým klubem vlastní strany. Vedle Gregorové to byli i její další kolegové ze zelené frakce, kteří Babiše kritizovali nejhlasitěji a nejotevřeněji: argumentovali třeba jeho střetem zájmů nebo rétorickými výpady vůči svým politickým odpůrcům.
Do debaty se ale zapojili i poslanci z jiných zemí. Nejhlasitější a nejradikálnější pronesl slovenský europoslanec za stranu Republika Milan Mazurek, který obhajoval právo demokraticky zvolené vlády na změnu pravidel ve financování médií a kritizoval Evropskou unii, které se údajně nelíbí vláda složená ze stran zastoupených v Patriotech pro Evropu a Evropě suverénních národů (v první jmenované frakci zasedají ANO a Motoristé, ve druhé SPD). Své vystoupení zahájil výrokem, že „se v této místnosti museli někteří už dočista zbláznit“. Českou situaci srovnával se zahraničím: v Německu podle něj údajně policie vykopává dveře domů těm, kdo něco kritického napíšou na sociální sítě, v Polsku zase Tuskova vláda podle slovenského europoslance „zmasakrovala státní televizi“.
Polský případ se v debatě neobjevil jen v tomto případě. Nemalou část plenárního zasedání zaplnily hádky mezi europoslanci z této země, kteří se přeli o to, zda Tuskova vláda místním veřejnoprávním médiím svými kroky prospívá, nebo škodí.
Na škodlivost slovenské cesty upozornila Lucia Yar z Progresivního Slovenska. Ta příklad své země použila jako varování pro ostatní. Mechanismus zpochybňování autority veřejnoprávních médií, které předcházelo změnám financování a oslabení institucí, označila za modelový příklad, který by Česká republika rozhodně následovat neměla.
Plány české vlády ale kritizovali i někteří ostatní. Třeba řecký poslanec Konstantinos Arvanitis z radikálně-levicové strany SYRIZA, který zároveň dřív pracoval v řecké veřejnoprávní televizi, zmínil riziko omezení regionálního zpravodajství a dalšího obsahu, který tento typ médií nabízí, zatímco komerčním médiím se jeho výroba nevyplatí. Vyjádřil především ostražitost: podobné návrhy podle něj často vedou k politickému ovládnutí, neznamená to však, že český zákon musí mít stejné důsledky.
To naopak finský poslanec Sebastian Tynkkynen z radikálně-pravicové strany Finové, která sedí v evropské frakci ECR – stejně jako česká ODS – návrh Babišovy vlády obhajoval. Na plénu řekl, že je kritizován způsob financování médií, který je dobře zaveden a funguje právě v jeho zemi. Česká kolegyně ze stejné frakce, Veronika Vrecionová z ODS, naopak návrh Babišovy vlády kritizovala. Tento rozpor dokládá nejen rozdílné regionální zkušenosti, ale také vnitřní rozpolcenost evropské konzervativní frakce, ve které vedle českých umírněných občanských demokratů sedí i zástupci klasické evropské radikální pravice.
Svobodou slova a reflexí vůle lidu pak argumentoval poslanec za německou AfD Volker Schnurrbusch. Ten požadoval, aby se rozhodnutí demokraticky zvolených vlád za žádných okolností nezpochybňovalo. Odpovědí mu byly protiargumenty hned několika dalších kolegů, kteří poukazovali na nedávné referendum ve Slovinsku, kde občané koncesionářské poplatky pro veřejnoprávní média v hlasování zrušit nechtěli. Stejné rozhodnutí učinili už dřív také ve Švýcarsku. To Schnurrbusch uznal a doplnil, že by si každá země měla jít svou vlastní cestou.
Debata se tak i na půdě Evropského parlamentu proměnila v malou kulturní válku. Argumenty příznivců i odpůrců se od té v české sněmovně v zásadě neliší, stejně jako forma, kterou jsou veřejnosti předkládány. Posílená radikální pravice se postavila plně za Babišův návrh, naopak radikální levice a zástupci liberální frakce poukazují na rizika, která novela má. Jestli je to na úrovni evropských institucí počátek diskuze, která bude mít i své institucionální pokračování v podobě konkrétních výhrad Evropské komise, na to si budeme muset počkat.
