Nejvíc nepochopené písně historie: Co skrývají texty Beastie Boys nebo Bruce Springsteena?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Před 40 lety vydala skupina Beastie Boys své debutové album Licenced to Ill. Největší úspěch zaznamenala se singlem Fight For Your Right (To Party) doprovázeným videoklipem s obří šlehačkovou bitvou. Song se stal hymnou divokých mládežnických večírků. Ve skutečnosti si ale právě z uřvaných opilců dělal legraci. Jaké další písně v historii se naprosto minuly účinkem?
První bílí rappeři, kteří prorazili do nejvyšší hiphopové ligy, začínali jako punková kapela. Když se ale podíváte na záznamy koncertů raných Beastie Boys, nabudete dojmu, že jim řádění na pódiu nějak nejde od srdce. Není to jen dojem. Všichni tři (dnes už jen dva) Beastie Boys jsou založením intelektuálové, vegani a image oživlých Beavisů a Buttheadů brali spíš jako hru. Za to, že se jí nemohli dlouho zbavit, může jejich první velký hit „Fight for Your Right to Party“.
Singl z debutového alba „Licensed to Ill“, které dnes slaví 40. výročí, vznikl jako čistá parodie na mejdanové vyřvávačky typu „We Will Rock You“ nebo „Smoke on the Water“ (ze kterého si ostatně producent Rick Rubin vypůjčil kytarový riff). Když se z písničky stal hit, připadalo to kapele legrační. Aby dotáhli parodii do konce, natočili k němu video, v němž absurdní text dovádí do ještě absurdnějších rozměrů. Jelikož na produkci mohutné šlehačkové bitvy neměli žádný rozpočet, vyhrabali jako správní punkeři prošlé kartony z kontejneru za supermarketem. Sice tím ušetřili, všichni účastníci i štáb ale asi měsíc smrděli jako zkažená vejce. Jejich snaha zesměšnit uřvané „party bros“ se navíc absolutně minula účinkem. Video jim přivedlo do publika přesně ty vykalence, z nichž si dělali legraci. V historii popkultury najdeme podobných nepochopených hitů celou řadu.
„Who Let the Dogs Out” je feministickou kritikou oplzlých opilců.
Na začátku milénia se žádný večírek neobešel bez songu skupiny Baha Men doprovázeného hromadným štěkáním přítomných podnapilých mladíků. Podobně jako v případě „Fight For Your Right“ to byli přesně oni, z koho si písnička utahovala. Trinidadský zpěvák Anslem Douglas vypráví, že ji skládal v době, kdy doslova každý večírek končil sprostým pokřikováním a obtěžováním přítomných dívek. Text není nijak nejednoznačný. Vypráví o „párty, která byla fajn“, dokud na ní někdo nevpustil „smečku nadržených čoklů“. Refrén „Who let the dogs out?“ (Kdo vypustil psy?) není bujarým skandováním, ale stížností nad oplzlými opilci, kvůli kterým rozjetý večírek skončí nepříjemností. Jestli nevěříte, kanál VICE o tom natočil krátký dokument.
„Every Breath You Take” je o posedlém odmítnutém milenci špehujícím bývalou partnerku.
Skladbu kapely The Police obvykle uslyšíte během ploužákových setů, kdy se k sobě tančící páry tulí a šeptem si slibují, že se nikdy nespustí z očí. Stingův text je ale úplně o něčem jiném. V prvním plánu vypráví příběh o posedlém milenci, co špehuje svou bývalou partnerku. V tomto kontextu zní sliby, že bude naslouchat každému jejímu dechu dost nepříjemně. Sting se navíc svěřil, že píseň psal jako metaforu o narůstající paranoie z moderní společnosti, kde je člověk na každém kroku sledován kamerami a nad hlavami mu krouží vojenské satelity.
„Born in the U.S.A.” je žalozpěvem nad upadající Amerikou.
Nejznámější hit Bruce Springsteena vyšel v roce 1984 a okamžitě si ho přisvojili oba kandidáti bojující o Bílý dům. Davy voličů píseň vyřvávali na předvolebních shromážděních jako oslavu amerického patriotismu. Springsteen ale psal text jako žalozpěv nad upadající Amerikou, která v jeho očích ztratila veškerý morální kredit po válce ve Vietnamu. Inspirovala ji kniha „Narozen 4. července“ válečného veterána Rona Kovice. Ten ve Vietnamu ztratil možnost chodit a po návratu se místo důchodu dočkal vyhazovu z práce.
„I‘m Every Woman“ je buď slibem ženské podřízenosti, nebo hymnou ženské emancipace. Nebo obojím.
Soulový hit asi znáte z podání Whitney Houston ze soundtracku k filmu Bodyguard. Původní verzi ale nazpívala zpěvačka Chaka Khan a text složila Valerie Simpson ze slavného producentského dua Ashford & Simpson. Chaka i Valerie mnohokrát prohlásily, že písnička je oslavou ženské síly a schopnosti zastávat nepřeberné množství rolí. Když si ale poslechnete slova, nemůžete se zbavit dojmu, že je zpívá žena, co se snaží přesvědčit svého muže, že pro něj udělá, co mu na očích uvidí: „Cokoliv si budeš přát. Cokoliv budeš potřebovat. Cokoliv chceš, bejby, ti ráda splním. Protože já jsem každou ženou. Všechny jsou ve mně. Všechno je ve mně a já umím číst tvá přání od A až do Z.“
„I Will Always Love You“ je o loučení a rozchodu.
I tento slavný ploužák proslavil soundtrack k Osobnímu strážci a ani on nepochází původně z repertoáru Whitney Houston. Nedávno zesnulá Dolly Parton ho nazpívala už v roce 1973. Obě verze jsou oblíbenou skladbou při svatbách, Valentýnech a dalších zamilovaných příležitostech. Dolly přitom písničku ložila jako rozlučku se svým kolegou Porterem Wagonerem, s nímž spolupracovala v hudební a filmové branži, než se rozhodla odejít na sólovou dráhu. Whitney ji pak zpívá jako smutnou písničku o rozchodu s milencem. Text není ani v tomto případě nijak nejednoznačný: „Kdybych s tebou zůstala, jenom bych ti překážela. Takže odcházím, ale vím, že na tebe budu při každém kroku myslet.“
„You’re Beautiful” je povzdech nad marností náhodných setkání.
Významové zmatky doprovází i doják Jamese Blunta. Písnička není srdceryvným vyznáním lásky a oslavou dívčí krásy. Vypráví historku, kdy se na zpěváka v metru usměje neznámá kráska, on na to ale nemůže reagovat, protože je zkouřený, a dívka se navíc vede za ruku s někým jiným. K dobru jí můžeme připočíst snad jen to, že vypravěč vše bere s humorem. Na rozdíl například od hrdinky balady „Better Man“ od Pearl Jam, která je uvězněná ve vztahu s násilníkem.
„Oh What a Night“ je vzpomínkou na ztrátu panictví. Možná s prostitutkou.
Některé písničky svůj význam mění vícekrát, navíc kvůli kontextu, v němž zaznívají. Boogie „Oh What a Night“ obyčejně považujeme za oslavu povedeného večírku. Původně tomu tak i bylo. Když píseň klávesista skupiny Four Seasons Bob Gaudio skládal, měla se jmenovat „December 5th, 1933“ (Pátého prosince 1933) a zpívalo se v ní o zrušení prohibice. Na přání frontmana kapely Frankie Valliho ji ale přepsal. Z roku 1933 se stal rok 1953 a pamětihodností opěvované noci nebyl legální alkohol, ale ztráta panictví s krásnou neznámou. Důraz na fakt, že vypravěč ani nezná dívčino jméno, vedl k domněnkám, že noc strávil s prostitutkou. Zastánci této teorie se opírají o děj slavného muzikálu Jersey Boys založeného na skutečném příběhu Frankieho a jeho kapely Four Seasons. Písnička zní ve scéně, kdy bossové nahrávacího labelu nechají na vánoční oslavu přivést lehké děvy, aby si kluci užili slávy a úspěchu. Postavou, která s jednou z nich přijde o panictví, je právě nejmladší člen skupiny a autor textu Bob Gaudio. Na celém zamotaném příběhu je možná nejdivnější, že „Oh What a Night“ skládal se svou přítelkyní a budoucí ženou Judy Parker.
Copacabana je o tragické smrti a sestupu do alkoholismu
Slavná disco-soca zní lehce, optimisticky a zamilovaně. Když ji hrají barové kapely nebo DJové na svatbách, málokdo si uvědomuje, že je text jako vystřižený z tragické telenovely. Hrdinka – barová tanečnice Lola – se zamiluje do pohledného barmana Tonyho. Jednoho dne ji ale v podniku začne obtěžovat jakýsi Rico. Tony jí přispěchá na pomoc a během potyčky je zastřelen (patrně Ricem). V závěru písničky děj poskočí o 30 let kupředu, kdy je z krásné Loly stárnoucí alkoholička tesknící nad milovaným Tonym a krásnými časy staré Copacabany. Nutno ale přiznat, že depresivní příběh vynahrazuje hudební doprovod z pera geniálního Barry Manilowa.
