Pondělní večerní diskuse v nejsledovanější slovenské televizi Markíza byla jediným přímým soubojem největších favoritů prezidentských voleb u našich sousedů – šéfa parlamentu Petera Pellegriniho a bývalého diplomata Ivana Korčoka. Pellegrini byl o kousíček lepší, více dokázal působit na city voličů a zvládl odrazit vůči němu vznesené výhrady. Všemi očekávaný Korčokův útok se totiž nedostavil. Někdejší slovenský ministr zahraničí místy působil jako do sebe zahleděný Jiří Drahoš v českých prezidentských volbách v roce 2018. Říká se tomu neproměněná šance.
Několik týdnů se přitom zdálo, že Ivan Korčok postupně likviduje náskok Pellegriniho, jak to ukazovaly průzkumy. Ovšem poslední průzkumy už odhalily, že v rozhodujícím druhém kole by přece jenom mohl vyhrát Pellegrini. A diskuse v televizi Markíza to potvrdila. Přitom Pellegrini se přímé konfrontaci s Korčokem až do pondělí vyhýbal. Zřejmě to byla dobrá taktika, takhle si to v klidu pohlídal. Alespoň tomu nasvědčovala debata na Markíze.
Peter Pellegrini byl v debatě o kousíček lepší, přesvědčivější a zejména se mu podařilo eliminovat výhrady, že je pouze podržtaškou exhibicionistického premiéra Roberta Fica. I v bodech, ve kterých mel Korčok pořádně nabito, například pokud jde o pomoc Ukrajině, vztahům k Rusku, kontroverzních vládních návrhů nového trestního zákona či avizovaných změn ve veřejnoprávních médiích (ty moderátor soukromé stanice pominul, ale mohl o tom hovořit Korčok) se někdejší diplomat neprosadil. Pellegrini dokázal jeho výhrady odrazit, protože skutečně nemá v některých věcech tak vyhraněné názory, jako jeho vládní koaliční kolega Fico. Pellegrini je taková klidná síla jinak hodně excentrické slovenské vládní moci.
Ivanu Korčokovi se tak nepodařilo v diskusi „hodit“ na Pellegriniho nic z toho, co premiér Fico a někteří jeho ministři vyvádějí. Šéf parlamentu dokázal i velmi problematické otázky zahrát buď do autu, nebo na ně odpověděl obloukem. Přitom neudělal častou chybu politických duelů, že by nějaké otázky úplně ignoroval, jen si vždy hledal cestičku k tomu, aby nebyl u ničeho přímo spojován s Ficem, což je pro mnoho potenciálních voličů jeho největší slabina.
Pellegrini pak několikrát zopakoval větu, kterou ještě asi uslyšíme v těchto volbách několikrát: „Nebudu prezidentem vládní koalice, ani prezidentem opozice, budu prezidentem lidí.“ To je dobře vymyšlená mantra, zhruba na stejné úrovni jako když Miloš Zeman v roce 2013 tvrdil, že bude prezidentem deseti milionů občanů… Ivan Korčok se naopak prezentoval jako jednoznačný zástupce opozičních sil, což ale na vítězství stačit nemusí. Pellegrini více než hodinu hrál v debatě hru, že je daleko blíže lidem, Korčok se ve stylu Danuše Nerudové více obracel k mladším voličům.
Přitom letos byla prezidentská kampaň podle slovenských médií i politologů velmi nevýrazná až slabá. To ale opět vyhovovalo spíše Pellegrinimu, kterého na Slovensku každý dobře dávno zná. Na rozdíl od minulosti byly zákonem omezeny i rozpočty kandidátů, což podle všeho uměl nejlépe obejít opět Pellegrini a jeho piáristé.
Predikce u slovenských prezidentských voleb ale mohou být ošidné. Před deseti lety například zvítězil málo známý Andrej Kiska, který dokázal tehdy porazit mimořádně silného úřadujícího premiéra Fica. Před pěti lety málo známá advokátka Zuzana Čaputová také hladce zvítězila. Zda by se něco takového mohlo podařit uhlazenému a trochu „namachrovanému“ Korčokovi, je ale otázkou.
V každém případě už ale víme, že Slovensko bude mít prezidenta, který se narodil ve středoslovenské Banské Bystrici (to je rodiště Pellegriniho i Korčoka). Že bez ohledu na to, zda to bude Pellegrini či Korčok, tak bude mít prezidenta chovajícího se relativně slušně, důstojného a s dobrou vizáží a kondicí. A to není za dnešní situace vůbec málo. Pro Česko je pak dobrou zprávou, že i když premiér Fiala zrušil plánované společné zasedání české a slovenské vlády kvůli velmi rozdílným pohledům na Ukrajinu, tak Pellegrini či Korčok pojedou na první zahraniční cestu k nám.
