Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná si moc přeje mír na Ukrajině. Za jakoukoliv cenu. Přitakávala jí poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová. Zůstává záhadou, s kým by ho dojednaly. Dosavadní mírová jednání nikam nevedla, Kreml stupňuje své požadavky.
Debata v nedělní Partii na Primě ukázala, že KSČM a hnutí ANO jsou v „mírotvorném“ přístupu k válečnému konfliktu na Ukrajině naladěna na podobnou vlnu. Společnou řeč našly Kateřina Konečná, jež v koalici Stačilo! obhajuje post europoslankyně, a Jaroslava Pokorná Jermanová, rovněž usilující o zvolení do Evropského parlamentu na kandidátce ANO.
Mír za jakoukoliv cenu?
Konečná se posunula ještě dál. Odkazovala se na lednový průzkum agentury STEM, podle něhož si dvě třetiny lidí přejí rychlé ukončení války i za cenu územních ústupků Ukrajiny. „Češi si přejí ukončení války na Ukrajině za jakoukoliv cenu. Já bych si to moc přála také,“ tvrdí.
Průzkum však neříká nic o míru „za jakoukoliv cenu“. Nezohledňuje všechny okolnosti, jestli by územní a další nezkoumané ústupky Ukrajiny měly znamenat kapitulaci proti její vůli, což si představuje Putinův režim.
Konečná pomíjí i jistou rozporuplnost průzkumu. Stejná agentura zjistila, že dvě třetiny Čechů považují za jednoznačného viníka agrese Rusko. Jen 11 procent sdílí ruské postoje k válce a pouhá čtyři procenta – což mimochodem odpovídá momentálním preferencím KSČM – by byla pro návrat Česka do sféry vlivu Moskvy.
Většinově požadovat rychlé ukončení války za cenu územních ztrát Ukrajiny, když současně jen patnáct procent lidí sdílí proruské postoje, to příliš nejde dohromady.
Kateřině Konečné viditelně vadí podpora ukrajinskému odporu proti ruskému agresorovi. Ukrajina je podle ní dva roky sanována a nepřežila by bez finanční podpory Západu.
„Pojďme se bavit i s partnery, kteří financují to, co se dnes děje na Ukrajině. Kdyby si hlavní hráči sedli a přestali jsme tady shánět náboje a nějaké vojenské vybavení a radši jsme seděli třeba deset let u stolu a vyjednávali,“ míní.
Dlouhodobě vyjednávat znamená umožnit prostor k masivnímu vyzbrojení Putinova režimu, aby se stal skutečnou hrozbou i pro další evropské země. Co by se mezitím dělo s Ukrajinou?
„Vraťme se před rok 2014. Já s tím nemám problém. Vraťme se k Janukovyčovi, než se tam staly převraty financované Spojenými státy americkými. Já s tím budu úplně v pohodě,“ konspiruje Konečná pomíjející detail, zda by s tím byli v pohodě Ukrajinci.
Prodloužená ruka Moskvy
Komunisté byli prodlouženou rukou Moskvy odjakživa. Dnes navrhují, aby se Ukrajina vrátila do područí Ruska, ačkoli si to velká většina jejích občanů nepřeje.
Konečná a další odpůrci pomoci Ukrajině se tváří, jako by za uplynulé dva roky neproběhly žádné pokusy o mírové ukončení konfliktu. Vyzývat k uspořádání mírové konference v Praze – což neustále opakuje Andrej Babiš – v situaci, kdy se chystá summit na nejvyšší úrovni ve Švýcarsku za účasti 160 zemí, je jen populistické plácnutí do vody.
Švýcarský summit má navázat na čtyři konference, jež se dosud konaly v Dánsku, Saúdské Arábii, na Maltě a v Davosu, kde se jí zúčastnili zástupci 83 zemí.
Východiskem je desetibodový mírový plán Volodymyra Zelenského. Objevují se v něm požadavky na obnovení ukrajinské územní celistvosti, úplné stažení ruských vojsk z ukrajinského území, tresty pro válečné zločince a propuštění všech zajatců a unesených ukrajinských dětí.
Problém spočívá v tom, že není příliš pravděpodobné, že se summitu zúčastní Rusko. Ukrajinský plán vnímá jako ultimátum a odmítá o něm diskutovat.
Medveděvovy fantasmagorie
Jak si představuje mírová jednání Kreml? Místopředseda Bezpečnostní rady Ruské federace, bývalý prezident a současný předseda Putinovy strany Jednotné Rusko Dmitrij Medveděv zveřejnil svůj mírový plán pro Ukrajinu. Co obnáší?
„Úplná a bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny, demilitarizace a zákaz vytváření polovojenských formací, uznání ‚nacistického charakteru‘ politického režimu na Ukrajině mezinárodním společenstvím a nucená ‚denacifikace‘ všech (ukrajinských) orgánů pod dohledem OSN…“
Medveděv si dále přeje odstoupení všech ukrajinských ústavních orgánů a uspořádání voleb do prozatímního parlamentu pod záštitou OSN. Požaduje sjednocení celého území Ukrajiny s Ruskem, čemuž by předcházelo samorozpuštění prozatímního parlamentu.
Na první pohled se jedná o fantasmagorie výstředního politika, jenž od ruské invaze proslul mnoha provokativními komentáři a výhrůžkami namířenými proti Ukrajině a Západu. Podle ruského nezávislého webu The Insider jsou jeho výplody ovlivněny nadměrnou konzumací italského vína.
Bagatelizaci šílených výroků bývalého prezidenta však zpochybňuje estonský ministr zahraničních věcí Margus Tsahkna. „Jeho tvrzení jsou absurdní, ale měli bychom jim naslouchat, protože jako on myslí všichni vysoce postavení ruští představitelé.“
Kolaborace KSČM pokračuje
Může to být i součást domluvené strategie, kdy vedle Medveděva působí Putin jako umírněný „racionální“ politik. Jenže ministr zahraničí Sergej Lavrov se od této rétoriky příliš neliší. Letos v lednu prohlásil, že Rusko je připraveno k jednáním o míru, ale nikoliv k setrvání současného ukrajinského režimu u moci. Se Zelenským se nepočítá.
Lavrovova mluvčí Maria Zacharovová dodává, že „Západ musí přestat pumpovat ukrajinským ozbrojeným silám zbraně, Kyjev musí ukončit své nepřátelství a stáhnout svá vojska z ruského území.“
Logice Kremlu, že Ukrajinci musí stáhnout vojska z Ruskem okupovaného území, možná rozumí Kateřina Konečná. Komunisté čtyřicet let kolaborovali s Moskvou a mnozí z nich, včetně jejího souputníka Josefa Skály, vítali v roce 1968 sovětské tanky jako osvoboditele.
„Nejsem advokát Ruska, ale míru,“ říká Konečná, jež se svými soudruhy s nepřátelským režimem kolaboruje dál. S kým chce onen mír dojednat a za jakou cenu? To je vedlejší. Ruské tanky by však u nás vítali i dnes.
