Jeden kolega mi napsal: V tom Klausově rozhovoru není žádná sebereflexe. Odpověděl jsem, že to ani nejde, protože v politice je veřejná sebereflexe považována za slabost a VK je pořád oběma nohama v politice.
Američtí prezidenti po vypršení funkčního období odejdou do relativního ústraní, po několika letech vydají paměti, jejichž prodej jim zajistí dostatečný příjem, a pak už jen ve své knihovně či institutu opečovávají svůj odkaz. A dopouštějí se při tom sebereflexí. U Václava Klause, dvojnásobného premiéra a dvojnásobného prezidenta, k něčemu takovému nedošlo. On z politiky fakticky nikdy neodešel a jeho institut se stále víc přeměňuje v parapolitickou stranu.
Věčně taktizování
To se pochopitelně odráží i v jeho textech a vystoupeních. Vedle naprosto přesných analýz a textů stojí taktizující prohlášení, za nimiž je cítit navazování menších či větších politických spojenectví. V posledních letech paradoxně s těmi, kteří nejvíc kritizovali jeho odkaz. Což se tragicky propisuje do řady jeho projevů a článků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
