„Čelíme nejnebezpečnějšímu světu za poslední desetiletí,“ varuje předseda Vojenského výboru NATO Rob Bauer před zahájením největšího vojenského cvičení aliance od konce studené války. Reaguje tak na masivní zbrojení Ruska, jež přeřadilo na válečnou ekonomiku. Současně sílí hlasy mírotvorců, kteří jsou kombinací populistů, naivních aktivistů a otevřených kolaborantů s Moskvou.
„Dnes je 693. den toho, co si Rusko myslelo, že bude třídenní válka. Ukrajina bude mít naši podporu pro každý den, který bude následovat, protože výsledek této války určí osud světa,“ prohlásil Bauer. Apeluje na změnu myšlení z éry, kdy bylo vše plánovatelné, předvídatelné a kontrolovatelné. Dnes se může stát cokoli.
Odradit potenciální hrozbu
Změnu zažehla ruská agrese a Putinovo vyhrožování dalším zemím. „NATO je silnější než dřív, ale stále je potřeba dělat víc pro odrazení jakékoli potenciální hrozby,“ dodává Bauer. Manévrů aliančních armád a Švédska nazvaných Steadfast Defender (Pevný obránce) se zúčastní 90 tisíc vojáků a potrvají do května. Budou simulovat pozemní válku s Ruskem a proběhnou v Německu, Polsku a pobaltských zemích.
Není známo, co na to říká Alena Schillerová, jež volá po míru, raději by místo modernizace armády stavěla dálnice, a má osypky z náčelníka generálního štábu Karla Řehky, když hovoří o přípravě na potenciální hrozbu války. Neříká přitom nic jiného než vysocí představitelé NATO, že je potřeba posílit obranu a odstrašit agresora z Východu.
Schillerová není jediná, kdo protestuje proti „válečnému běsnění“. Sekunduje jí celý klub ANO, orbánovské hnutí SPD a kompletní prokremelská neparlamentní scéna.
Blouzniví aktivisté
Vyniká mezi nimi bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický, jenž už před rokem založil s Janem Kavanem a Václavem Hořejším iniciativu „Mír a spravedlnost“. Vyzývá vládu, aby přestala podporovat Ukrajinu a Izrael a usilovala o mírová jednání.
O blouznivosti těchto apelů svědčí nejasná představa, jak toho dosáhnout a co má být jejich výsledkem. Rusko dává jasně najevo, že hodlá jednat jen o faktickém podvolení a kolonizaci „neonacistické“ Ukrajiny, hrozí jí velkým úderem a novým Afghánistánem.
To jsou pro Stropnického a spol. nepodstatné detaily. Signatáři výzvy, mezi něž patří předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, připomínají éru studené války a rozdělení světa na dva bloky.
Sovětský svaz tehdy vytvořil mohutný aparát „hnutí obránců míru“ sdružující desítky levicových organizací po celém světě, které financoval. Bojovali proti americkému imperialismu a za všeobecné odzbrojení, zatímco Rusko mohutně zbrojilo. Paralela se současností je víc než nápadná.
Po pádu železné opony v roce 1989 se světové mírové hnutí zhroutilo, ale dnes znovu nabývá na síle. Nelze zavírat oči před tím, že znovu padá železná opona. Jde jen o to, jestli bude za ukrajinskými hranicemi, nebo někde před nimi.
Mezitím v Rusku
Zatímco mírotvorci vyzývají vládu ke kapitulaci před Putinovým režimem a Stropnický navíc tradičně brojí proti izraelskému „fašismu“, čímž kopíruje většinové postoje nefunkční OSN paralyzované diktátorskými režimy, v Rusku se odehrává převrat. Nikoli politický, ale mentálního nastavení.
Moskva napadla suverénní stát a přesto vytváří paranoidní atmosféru vlastního ohrožení. Co říká Putin? „Nepřítelem není Ukrajina, ale protivníkem je Západ, který jí pomáhá a chce zničit ruskou státnost. Chtějí dosáhnout strategické porážky Ruska na bojišti,“ vykládal zraněným vojákům v jedné moskevské nemocnici.
Rusko už loni zdvojnásobilo výdaje na obranu. Návrh ruského rozpočtu na příští tři roky napovídá, že se chystá na dlouhou válku. V roce 2024 investuje do obrany 29,5 procenta veřejných výdajů. Celkové výdaje na „národní bezpečnost“ posílením dalších silových resortů dosáhnou téměř 40 procent rozpočtu.
V tomto světle je bizarní, že domácí opozice zpochybňuje výdaje dvě procenta HDP na obranu, ke kterým se Česká republika zavázala při vstupu do NATO. Dlouho patřila mezi nejhorší a dnes jen dohání náskok většiny členských států.
Kreml před blížícími se prezidentskými volbami přitvrdil rétoriku, jejíž drzost je dechberoucí. Obviňuje Západ z eskalace války, jelikož podporuje ukrajinskou armádu, a vyzývá Kyjev ke stažení vojsk z „ruského území“. Míní tím čtyři nelegálně okupované oblasti, které nemá celé pod kontrolou. O příměří nechce jednat s legitimními „pohlaváry kyjevského režimu“, čímž naznačuje, že nechce jednat vůbec.
Co na to Evropa?
Představitelé NATO nejsou jediní, kdo varují před ruským nebezpečím. O přípravě na potenciální válku a schopnosti se bránit hovoří mimo jiné vládní představitelé Německa, pobaltských zemí, Švédska, Nizozemí, Polska nebo Belgie.
Německý deník Bild zveřejnil podrobně rozpracovaný scénář konfliktu mezi NATO a Ruskem, uměle vyvolaného ruskými provokacemi v Suvalském koridoru na rusko-litevské hranici. Scénář předjímá postup aliance, při kterém by nasadila 300 tisíc vojáků v Polsku a v Pobaltí.
Ani v tomto případě nejde o strašení, ale o popis možné reality. Fatální chybou by bylo podcenění režimu, kterému nezáleží na životech vlastních obyvatel.
Většina evropských zemí proto zvyšuje výdaje na obranu a modernizuje armády, aby byly kompatibilní v rámci NATO. Otázky národní bezpečnosti se dnes stávají jednou z hlavních priorit. Nejde jen o vojenskou techniku.
Trojice pobaltských zemí se dohodla na vybudování obranné linie na hranicích, což vychází ze závěrů summitu NATO v roce 2022. Jen v Estonsku se má v nejbližších letech postavit 600 betonových bunkrů, zajišťujících obranu východní hranice aliance.
V těchto souvislostech působí současné mnichovanské a „odzbrojovací“ iniciativy jako šílenství. V každé zemi se najdou užiteční idioti Kremlu, který s nimi ve svých strategických kalkulacích počítá. Česko nemůže být výjimkou.
