Dánsko na Nový rok doslova oněmělo, když si vyslechlo novoroční řeč své panovnice Markéty II. Královna totiž naprosto překvapivě oznámila, že 14. ledna abdikuje na dánský trůn a v čele země ji nahradí její syn a dosavadní korunní princ Frederik. Výměna na trůnu se uskutečnila v den, kdy Markéta II. slaví 52. výročí nástupu do čela severské země. Královskému dvoru se podařilo informaci dopředu naprosto utajit, a navíc Markéta II. patřila k posledním evropským panovníkům, kteří odmítali opustit staletí dlouhou tradici a nechtěli ve vyšším věku abdikovat na svou vládu.
Panovnické odchody
Opačnou cestu už nedávno zvolili monarchové Juan Carlos ve Španělsku, Albert II. v Belgii, Beatrix v Nizozemsku, Akihito v Japonsku či velkovévoda Jan v Lucembursku. Tam všude hlavy státu předaly vládu svým mladším nástupcům.
Rezignaci kvůli věku dokonce před deseti lety již zrealizoval i panovník ve Vatikánu, kterým není nikdo jiný než papež. V konkrétním případě tak učinil papež Benedikt, na jehož místo byla zvolena současná hlava katolické církve.
V případě Lichtenštejnska zase vládnoucí dynastie zvolila postup, kdy na trůnu formálně zůstává kníže Hans Adam, ale v roce 2004 za sebe jako regenta, který bude vykonávat každodenní panovnické pravomoci, ustanovil korunního prince Aloise.
Posledními baštami „odporu“ proti odcházení pomazaných hlav „do důchodu“, proto zůstávalo již jen Spojené království, Švédsko a do Nového roku i Dánsko. Nyní třiaosmdesátiletá dánská královna sice nechávala v posledních letech část reprezentačních povinností na nejstarším synovi, ale k abdikaci se nechystala.
Markéta II. z funkce určitě nyní neodstupuje proto, že by měla do určité míry pošramocenou pověst, jak to bylo u královských abdikací ve Španělsku a částečně i v Belgii. Dánská panovnice se naopak v zemi těšila po celou dobu vlády obrovské popularitě a „zlobivým dítětem“ v královské rodině byl spíše její syn a budoucí král Frederik, který měl v mládí pověst „večírkového prince“. Stejně jako panovnice má v pětimilionové zemi velkou podporu i instituce monarchie, kterou aktuálně podporuje celých 80 procent Dánů. Republikánství je v zemi slabé i kvůli tomu, že Markéta II. navázala na své předky a vtiskla monarchii hodně civilní a občanský charakter.
Děti v královské rodině chodí do běžných škol a členové rodiny jsou často viděni v ulicích dánských měst, jak nakupují, večeří v restauracích nebo jezdí na kole. Ostatně těmito „nepanovnickými“ zvyky je v zemi proslulá i samotná Markéta II. Ta se do běžného života navíc zapojuje i třeba díky svému uměleckému nadání, kdy opakovaně vystavovala své malby, ilustrovala dánské překlady Tolkienových knih nebo vytvořila scénografii pro řadu divadelních představení.
Dánské korunovační klenoty jsou navíc jako jediné ze stále používaných královských insignií vystaveny zrakům návštěvníků v jednom z kodaňských královských paláců.
Trable s tituly
Královna Markéta II. svou víru v občanskou a nenákladnou monarchii dokázala ostatně i svým rozhodnutím ze září 2022, kdy děti svého mladšího syna – prince Joachima – zbavila titulu princů a princezen, což odpovídalo trendu zmenšování evropských královských rodin a bylo přijato dánskou veřejností pozitivně, ale zároveň vyvolalo určité napětí mezi královnou a princem Joachimem. Královna se mu nakonec omluvila, že podcenila, jak se ho „zeštíhlení“ královského dvora dotkne, ale rozhodnutí už nezměnila.
Určité problémy s tituly v rodině ostatně měla Markéta II. už dříve. Týkalo se to jejího manžela. Markéta si ještě jako korunní princezna vzala v roce 1967 francouzského šlechtice Henriho hraběte z Monpezatu. Po sňatku bylo jeho jméno „podánštěno“ na Henrik. Když Markéta ve 32 letech nastoupila po smrti jejího otce, krále Frederika IX. na trůn, získal její manžel „jen“ titul princ-manžel. To se mu dlouhodobě nelíbilo. Přál si, aby měl titul král-manžel, kterého se mu ale nikdy nedostalo. Své postavení u dvora nesl těžce, což vyvrcholilo v roce 2002, kdy dokonce na tři týdny opustil Dánsko a vrátil se do rodné Francie, protože byl podle vlastního mínění v královské rodině odsunut až na třetí místo, když oficiální banket v nepřítomnosti královny nehostil on, ale jeho syn, korunní princi Frederik. Královna za ním jela do Francie situaci urovnat a princ-manžel se po třech týdnech vrátil a ujal se opět královských povinností. Před smrtí Henrika v roce 2018 se dokonce tradovalo, že si přál, aby nebyl pochován vedle své choti, ale samostatně. Ačkoli je Dánsko na škále monarchií na opačném konci než velkolepé britské království, odehrál se za první ženské panovnice v novodobých dějinách v obou zemích podobný příběh s „nespokojenými“ manžely panujících královen.
Královská rekordmanka
Markétina vláda překonala mnoho rekordů. Markéta II. byla před svojí abdikací jedinou ženou v čele některé ze světových monarchií a nejdéle vládnoucím panovníkem v Evropě. Oba primáty jí připadly po smrti britské královny Alžběty II. Dosáhla také na metu nejdéle vládnoucího panovníka v dánských dějinách. Její nástupnická linie se táhne zpět až k roku 900. Dánská dynastie se aktuálně jmenuje ve zkrácené verzi glückburská, v celé šlesvicko-holštýnsko-sonderbursko-glücksburská, což v sobě zahrnuje názvy dvou regionů na hranici Dánska a Německa a jména dvou měst na dánském Jutsku. Její členové nyní vládnou také v Norsku a v minulosti panovali rovněž v Řecku. Jedná se navíc o vedlejší větev oldenburského rodu, k níž navíc přes předky patří i současný britský král Karel III. Už za několik dnů bude mít dánská linie rodu novou hlavu v podobě Frederika X.
