Momentálně máme v Česku jen pár známějších sportovců. Ve fotbale zřejmě Patrik Schick s Tomášem Součkem. V hokeji David Pastrňák. Zápasník Jiří Procházka je v jejich těsné blízkosti. Zatímco Pastrňáka znají lidé u nás a převážně v Severní Americe, fotbalisty zase velebí Evropa a Jižní Amerika, Procházka oslovuje fanoušky po celém světě a svými zápasy i vystupováním si získává další a další obdivovatele. Spolu s rostoucí slávou UFC stoupá i jeho hvězda a on dokazuje, že to dokáže ustát i ve chvílích, kdy ho soupeř srazí na kolena.
Po sychravé sobotě se v neděli ráno pomalu prokousávalo skrze mraky slunce. Tisíce fanoušků bojových sportů v Česku vstávaly před šestou hodinou ráno, aby viděly souboj Jiřího Procházky s Alexem Pereirou v rámci 295. galavečera organizace UFC. V New Yorku byla zaplněná hala Madison Square Garden, mezi hosty byl i americký exprezident Donald Trump. S úderem šesté hodiny našeho času vstoupil Procházka do klece.
Každý zápas je jiný
Zatímco sázkovky favorizovaly Pereiru, nic nebylo předem dané. Procházkovy předchozí tři zápasy v UFC byly šílené, nepředvídatelné, zábavné a sportovně na té nejvyšší úrovni. A ve všech byl outsider. V tom prvním vypnul Oezdemira nádherným KO. Ve druhém uzemnil Reyese neuvěřitelným loktem z otočky. Ve třetím „uškrtil“ na zemi Teixeiru jeho vlastní nejsilnější zbraní a stal se prvním českým šampionem UFC. Každý zápas byl unikátní. V každém měl Procházka namále a dokázal přežít a zvítězit. Pak se zranil, sám se vzdal titulu, který chtěl opět získat po poražení Pereiry. A v prvním kole to vypadalo nadějně.
Jenže pak přišlo druhé a Procházka šel k zemi. Pereira ho trefil do hlavy a přidal několik tvrdých loktů. Český zápasník se svalil na zem a rozhodčí zápas okamžitě ukončil. Ihned se začali lidé přít, zda to nebylo moc rychlé a že si Procházka v titulovém zápase zasloužil víc času. Jenže sám český bojovník spekulace rázně utnul a dokázal, jak velká sportovní osobnost z něj vyrostla. Ještě v ringu přiznal, že byl mimo a že rozhodčí ukončil zápas správně, pogratuloval soupeři a pokorně z klece odešel. Následně přidal i vyjádření na sociální sítě, kde se opět zastal rozhodčího a potvrdil, že porážka je pro něj jen další motivací, aby se vrátil silnější než kdy dřív.
Od vodky k samurajovi
Osobně si nepamatuji, aby si poražený sportovec v bojovém sportu vysloužil po zápase tolik kladných reakcí. Procházkova vyjádření mají na sociálních sítích miliony zhlédnutí i kladných reakcí. Lidé z Brazílie, Afriky, Jižní Koreje, Kavkazu i Austrálie na něj pějí v komentářích ódy. Procházka si je získal. Nejen svým neortodoxním bojovým stylem, kdy žádný ze soupeřů netuší, co od něj čekat. Nejen tím, že si téměř nekryje hlavu. Nejen svým soustředěním. Nejen stylizací do japonského samuraje, pro kterého je boj vším. Získal si je tím, že nehledá výmluvy. Prostě jde a bojuje. Když se to podaří, ocení soupeřovy kvality. Když prohraje, hledá chybu u sebe, ne u rozhodčích. Procházka by tímhle chováním mohl sloužit jako vzor všem sportovcům.
Výkony rodáka z moravských Hostěradic dokazují, že MMA už dávno není zábavou buranů, kteří se jdou rozmlátit do klece a mimo ni žijí skandály a večírky. Také nemá potřebu své soupeře zesměšňovat a nadávat jim. Umí je vyzvat, umí být tvrdý, umí kritizovat, ale zůstává u toho klidný a opravdovost svých slov chce vždy dokázat v ringu. Váhu tomu dodává i jeho životní příběh, kdy se z rváče, který se opíjel na diskotékách a pak vyhledával šarvátky na ulici, stal sportovní profesionál. Česko by si ho tak mělo víc všímat, protože celý svět už o Procházkovi moc dobře ví. A také by si ho mělo Česko víc vážit, protože mu dělá tu nejlepší možnou reklamu.
Momentálně je Jiří Procházka poražen, rozhodně ale není zlomený. Snad dostane další zápasovou příležitost brzo. Zápasnický svět ho totiž potřebuje v kleci.
