Byly jedny obstrukce, pak druhé, třetí, po nich čtvrté. Na co se podíváte, je nějak dotované. O pádu vlády se už hlasovalo třikrát a kdykoli příště znova. Vláda se snaží dotovat méně. Její pád je nejkrásnější sněmovní disciplína. I když vláda nepadne, je úsilí o její pád velkolepá slavnost. Tak plyne politický život sněmovny. Kde jinde uvidíte na jednom místě v jednom čase tolik lidí, kteří vám dobrovolně ukazují, jak jsou hloupí, nenažraní, samolibí a ješitní. Každý poslanec vám potvrdí, že s výjimkou jeho strany to tak ve sněmovně je.
Běžným nástrojem politického zápasu vlády s opozicí jsou mimořádné schůze sněmovny, obstrukce, nečinnost sněmovny a žaloby k nejvyšším možným soudům. Nástrojem politického zápasu jsou demonstrace, blokování dopravy, teď i blokování nemocnic, stávky a generální stávky. Prý se tak kultivuje demokracie. O co se bojuje opravdu? O to, kolik a komu vláda dá ze státní kasy a koho jak plánuje ožebračit. Vláda chce dát méně, protože se na stát hrozivě tlačí finanční katastrofy, opozice chce dát víc z téhož důvodu. Jako pentle se na stožáru státu třepotají bezcenné spory o druh a počet pohlaví, o potraty, případně o zahraniční politiku, které skoro nikdo nerozumí, protože ji nesleduje. O to, kolik sedadel a učitelů budou děti letos potřebovat ve veřejném školství, se stát nestará. Téma politiky je, jak peníze rozdat. Kde se berou, o to se nikdo nestará. Kultivuje se teorie, že dluhy plodí bohatství. Dluhů máme dost, bohatství nikde. Nic nového.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
