Kritika rychle se zvyšujícího počtu nelegálních migrantů, kteří letos žádají o azyl v Evropě, je stále hlasitější. Věc je v posledních týdnech tématem předvolebních kampaní v Polsku a na Slovensku, bouřlivě se o ní diskutuje v Itálii, Velké Británii, Francii, Španělsku, Maďarsku či Řecku a o problému se často hovoří také v Česku. V Německu, kam míří tradičně nejvíce migrantů v EU, dokonce dochází k přepisování politických map. Kdyby se teď ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko konaly volby, vyhrála by je opoziční radikální Alternativa pro Německo (AfD) s 32 procenty a na celostátní německé úrovni je tato strana v průzkumech druhá s 22 procenty, což je věc naprosto nebývalá. Evropská unie se totiž z bývalých migračních krizí nepoučila, vnější hranice jsou pořád propustné a žádné sliby se v tomto případě neplní.
Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) v úterý 5. září informovala, že počet migrantů, kteří v EU podali žádost o azyl, vzrostl v první polovině letošního roku o 28 procent ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Celkem bylo v 27 členských zemích EU a ve Švýcarsku a Norsku podáno 519 000 takových žádostí. To znamená, že EU podle všeho letos zaznamená více než milion žadatelů o azyl, což je největší počet od krizových let 2015 a 2016, kdy byl zaznamenán obrovský příliv zejména Syřanů prchajících před válkou ve své zemi. V roce 2015 bylo evidováno 1,35 milionu žádostí o azyl a v roce 2016 jich bylo 1,25 milionu. V roce 2017 se počty snížily poté, co EU uzavřela dohodu s Tureckem, aby vláda v Ankaře (ta si za to nechala zaplatit miliardami euro) omezila nelegální překračování hranic a uprchlické vlny ustaly i v letech 2020 a 2021, kdy platily kvůli pandemii covidu cestovní restrikce. Letos ale čísla prudce rostou a má to politické důsledky. Nelegální migrace je totiž dobrou municí pro mnohé strany. Navíc k tomu musíme připočítat miliony běženců z Ukrajiny. Jejich pobyt zvyšuje výdaje v mnoha zemích Evropy a část veřejnosti to kritizuje, protože ekonomické problémy doléhají na stále více lidí.
Německá mela
Při řešení problému navíc slyšíme nebývalá prohlášení stran, které byly k migraci předtím tolerantní. Například levicoví vládní Zelení a liberální FDP v Německu vyzývají k opatřením proti imigraci, protože jejich soupeři z AfD pořád posilují. Podle bruselského webu Politico, který má většinou dobré informace ze zákulisí evropské politiky, jsou „mainstreamové německé strany stále více vyděšeny vzestupem AfD“, která nyní vede v průzkumech ve čtyřech spolkových zemích.
Spolupředsedkyně německých Zelených Ricarda Langová, jejíž strana je známá jako zastánce umírněného kurzu v otázce migrace, před několika dny v pozoruhodném vystoupení kritizovala klíčové představitele vlastní federální vlády za to, že nedělají dost pro to, aby žadatelé o azyl bez pádného důvodu k pobytu (například po útěku z válečné zóny), byli posíláni zpět do svých domovských zemí. Jenže to EU slibovala už po migrační krizi z let 2015 a 2016. Nestalo se téměř nic.
V Německu měla AfD silné pozice, což pořád platí, zejména na východě země, kde kdysi vládl komunistický režim. Jenže i to se mění. V Bavorsku, kde se zemské volby uskuteční 8. října, vzestup AfD částečně brzdí populární pravicová strana Svobodní voliči, které se po skandálu s nacistickými letáky jejího lídra Huberta Aiwangera dokonce podařilo posílit své postavení v této vlivné spolkové zemi. Takže radikální síly zde posilují najednou. Ale třeba i v Hesensku nacházejícím se v centru západního Německa, kde najdeme finanční a bankovní centrum Frankfurt, se Alternativa pro Německo blíží k ziskům sociálně demokratické SPD.
V Německu, které nese v Evropě největší zátěž migračních vln, se dnes ozývají kritické hlasy k migraci i z míst, kde by to předtím nikdo nečekal. „Dosud přijatá opatření nebyla dostatečná k nápravě a zjevně došlo ke ztráty kontroly nad situací… Musíme objevit možnosti pro manévr, které se nám zpočátku nebudou líbit, protože znějí nehumánně,“ překvapil německou veřejnost velmi liberální exprezident Joachim Gauck, který migraci před lety vítal. Teď se vyslovil pro zavedení „strategie omezení“ počtu žadatelů o azyl.
Zdá se, že politika vítaní uprchlíků v Německu se mění, protože jinak hrozí změna politických poměrů. A na to musí vládní strany reagovat.
Dochází u toho ale v celé Evropě i k bizarním krokům, které k řešení rozhodně nepovedou.
Zaplatíme a nic se nestane
Německé politické strany například začaly hlasitě volat po „pokročení v repatriačních dohodách“ se zeměmi mimo EU, aby se usnadnily deportace a aby se „zabránilo příchodu dalších a dalších lidí“. Tak začali mluvit i němečtí Zelení. Vládní FDP přes ministra financí Christiana Lindnera přijala dokument, v němž slibuje snížení sociálních dávek pro žadatele o azyl a chce nekompromisně posílat žadatele z Maroka, Tuniska a Alžírska zpět domů. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier u toho varoval, že Německo „je na bodu zlomu“. Web Politico k tomu pak napsal, že vládnoucí německá koalice začíná „panikařit“, protože počty migrantů letos rostou bez ohledu na to, jaká opatření se přijímají.
U toho ale nikdo v Evropské unii nedokáže odpovědět na to, jak vracet uprchlíky do zemí, které s EU v tomto směru nespolupracují, a to je většina států v Asii a Africe, kde jsou přitom v pohybu další miliony lidí mířících do Evropy.
Příkladem neschopnosti situaci řešit je kritická situace na italském ostrově Lampedusa, kde počet uprchlíků v posledních týdnech násobně překročil počet místních obyvatel. Většina z nich připlula na lodích z území Tuniska. Evropská unie se proto už před časem (i když s tím některé členské země nesouhlasí) rozhodla vyčlenit 150 milionů eur na podporu rozvráceného tuniského rozpočtu a 105 milionů eur na podporu kontroly hranic – výměnou za pomoc při blokování lodí, které převážejí stále více lidí na Lampedusu. Kritici tohoto kroku uvádějí, že to ještě více podpoří kontroverzního autoritářského tuniského prezidenta Kaíse Saída, který loni rozpustil legálně zvolený parlament. EU nejdříve trvala na tom, že peníze pošle Tunisku jen tehdy, když Saíd provede některé reformy. On to ale odmítá. Brusel nakonec ustoupil a první část peněz už má putovat do severoafrické země. A co se letos mezitím stalo? Místo už dávno slibované spolupráce roste oproti loňsku počet uprchlíků do Evropy, kteří pocházejí ze samotného Tuniska. Což se skutečně těžko vysvětlí evropským voličům, protože ze strany Saída to vypadá jako vydírání. Pošlete peníze, jinak je vám tam budu posílat víc a víc. Zdá se, že již vyzkoušená taktika neurvalého tureckého paši Erdoğana funguje pořád.
Co dál?
Rostoucí příliv ilegálních žadatelů o azyl se stává katalyzátorem politických změn, které mohou už tak neklidnou situaci v Evropě ještě více rozkolísat. Přichází to v době, kde je kontinent zasažen vysokými cenami energií, potravin a některých služeb a kdy vidíme špatné postupy vlád při řešení rozpočtových problémů, protože v zájmu politického přežití neškrtají výdaje a státy se stále více zadlužují. Když k tomu připočteme nejasný výsledek války na Ukrajině a náklady s tím spojené, je migrace živnou půdou pro mnohé politické strany, které tak mají šanci na posílení svých pozic. Děje se tak v Německu, na Slovensku, ale i v Česku a jinde.
Problém masové migrace Evropská unie jako celek nezvládá. Na tom se bohužel léta nic nemění.
