Kdo bude po podzimních parlamentních volbách vládnout Polsku, zatím zůstává hodně otevřené. Souboj mezi národně konzervativním vládním uskupením Právo a spravedlnost (PiS) a levicově středovou opozicí, jejíž největší složkou je Občanská platforma (PO), opět vedená Donaldem Tuskem, je stále velmi vyrovnaný. Rozhodne se 15. října.
Klíč k většině proto zatím podle průzkumů drží podivuhodná formace zvaná Konfederace svobody a nezávislosti (polsky zkráceně Konfederacja). V zahraničních i českých médiích se většinou popisuje jako krajně pravicová a nacionalistická, ale její rodokmen i současná politika je o poznání složitější. Začít představení této neobvyklé politické koalice je možné už tím, že nejvíce národovecký a nejvíce pronáboženský subjekt na polské pravicové scéně nemá největší podporu mezi seniory, jak by si třeba někdo mohl myslet, ale naopak mezi mladými voliči a studenty. Na rozdíl od krajní pravice třeba na Slovensku nebo i u nás se ovšem mladí voliči polské Konfederace nerekrutují z mladších lidí s nižším vzděláním, ale tento subjekt má naopak velmi vysokou podporu i mezi vysokoškolskými studenty a voliči s vyšším vzděláním.
Národovci starého střihu
Klíčem k pochopení této nezvyklosti může být rodokmen Konfederace, která se do současného polského parlamentu dostala jako koalice tří odlišných politických proudů. Jádrem Konfederace je to, čemu se v Polsku historicky říká „národní demokracie“ a co navazuje na meziválečný, hodně národovecký politický proud, který usiloval o popolštění všech tehdejších menšin ve státě i omezení vlivu židovských Poláků na polskou ekonomiku. Dnes ho ztělesňují zejména každoroční ultravlastenecké Pochody nezávislosti (Marsz Niepodległości) a jedna ze složek Konfederace – Národní hnutí (RN).
Podivínský liberatrián
Druhou část neobvyklého spojení potom představuje proud, který v Polsku od konce 80. let buduje excentrický politik Janusz Korwin-Mikke. Ten sám sebe považuje za pokračovatele Margareth Thatcherové a největšího představitele specifického „liberálního konzervativismu“, který je ale v jeho podobě neobvyklou směsicí libertarianismu, v němž prosazuje naprosto minimální stát a téměř žádné daně na jedné straně a konzervativní společenské hodnoty na druhé. Korwin-Mikke svou stále přejmenovávanou stranu dostal do Sejmu v 90. letech, když ještě neexistovala pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. Po jejím zavedení zůstal mimo Sejm a politické živoření skončilo až v roce 2014, kdy Kongres nové pravice (KNP) pronikl do Evropského parlamentu s libertariánským programem požadujícím úplnou privatizaci zdravotnictví, školství nebo veřejných médií a hlavně rozpuštění „levicové“ Evropské unie. Když po pěti letech místo ve štrasburském parlamentu neobhájil, zavelel Korwin-Mikke k vytvoření koalice s národovci, o nichž „enfant terrible“ polské politiky dlouho mluvil jako o ekonomických socialistech, a také s klerikálními monarchisty, kteří za krále Polska považují samotného Ježíše Krista.
Oranžoví monarchisté s trpaslíky
Ti posledně jmenovaní jsou poslední výraznou složkou Konfederace. Jejich hlavní postavou je režisér a jediný „monarchistický“ poslanec Grzegorz Braun, který na konci komunistického režimu patřil k recesistické části opozice, která v tzv. Oranžové alternativě happeningově kritizovala komunisty malovaním trpaslíků na veřejných místech, ale zapojil se tehdy i do československo-polské spolupráce disidentů. Dnes je Braun hlavně tradicionalistickým katolíkem a v rámci Konfederace hlavním proponentem boje proti „ukrajinizaci Polska“. V postoji k Ukrajině a její podpoře je Konfederace v Polsku asi nejchladnější ze všech stran, ale zároveň v ní jsou i v tomto tématu velké rozdíly. Konfederace zkrátka dodnes není jednolitým subjektem a je to vidět nejen na Ukrajině, ale třeba i na tom, že někteří její politici vidí svůj vzor v americké Republikánské straně a jiní ve francouzské formaci Marie Le Penové.
V praxi se ale Konfederace u nás trochu podobá dnes už rozpadlému spojenectví (národovecké) Trikolory a libertariánských Svobodných, jen s tím rozdílem, že jeho polská obdoba si očividně dokáže najít své voliče. Mimochodem, typickým voličem polské Konfederace je teď mladý, vzdělaný muž z menšího polského města, který je buď studentem, nebo podnikatelem.
Mentzenova pětka
Oponenti rádi popisují politiku celé Konfederace na základě výroku, kterého se dříve dopustil jeden z jejích lídrů Sławomir Mentzen, ačkoli ho později označoval za vytržený z kontextu. Mentzenův výrok, nyní známý jako „Mentzenova pětka“, zněl: „Nechceme židy, homosexuály, potraty, daně a Evropskou unii.“ Samotná Konfederace se označuje za antisystémovou stranu, která chce bojovat proti progresivní levici, ale i proti vládní „pseudopravici“, jak mluví její politici o PiS, protože obě hlavní síly polské politiky se podle nich shodnou na politice velkého, silného a zbytečně drahého státu.
S touto rétorikou doplněnou o silný euroskepticismus se teď Konfederace propracovala až k patnáctiprocentní podpoře a pozici třetí největší síly na polské politické scéně. Její hlavní tváří je teď již zmiňovaný Sławomir Mentzen.
Ten je jako doktor ekonomie a podnikatel mluvčím libertariánského pilíře Konfederace a politikem, který oslovuje mladší voliče kritikou rozhazování veřejných peněz vládou i středově-levicovou opozicí. Je také králem sociální sítě TikTok, kde mají jeho videa miliony zhlédnutí za měsíc. Jeho klíčová role v předvolební kampani Konfederace je navíc snahou potlačit „protiukrajinskou“ kartu, která preferencím uskupení moc nepomáhala.
Nečekaný kingmaker
Naopak boj proti daním a byrokracii v podání Mentzena má ohlas a může z Konfederace po volbách udělat rozhodující sílu, která rozhodne, kdo bude mít v Sejmu většinu.
Národovecké křídlo Konfederace má přitom blíže ke Kaczyńského PiS, ale zároveň ví, že by ho rádo jednou nahradilo jako hlavní pravicová strana, až jeho lídr odejde do politického důchodu. Libertariáni v Konfederaci by snad mohli najít i nějaké společné prvky s Tuskovou Občanskou platformou, kdyby ta v kampani teď nevsadila na to, že sociální programy vlády přebije ještě vyššími dávkami pro občany. Trochu záhadou proto zůstává, jak Konfederace bude postupovat po podzimních volbách, když teď říká, že nepodpoří nikoho.
