Některé z vás určitě překvapí, že dokonce ani po uzavření jaderných elektráren v Německu neskončilo křížové tažení některých zelených aktivistů proti výrobě elektřiny. A nejde často ani tak o výrobu ze „špinavého“ uhlí, o níž se předpokládalo, že bude další na ráně, ale především o zdroje čisté energie.
Jen pár týdnů po uzavření posledních německých jaderných elektráren se v jejich hledáčku ocitly elektrárny vodní, jmenovitě ty přečerpávací. Tvrdí, že výkon všech vodních elektráren je až příliš zanedbatelný, než aby to ospravedlnilo škody, které způsobují. Navíc mnoho vodních elektráren na řekách má prý pro energetiku jen zanedbatelný význam.
Podle deníku Die Welt jich má dokonce 94 % výkon nižší než jeden megawatt a tyto malé elektrárny přispívají do sítě pouhou polovinou procenta z celkové spotřeby elektrické energie. Problém vodních elektráren tkví i v tom, že na dně přehrad dochází k hromadění velkého množství kalů, zanáší se a uvolňuje se škodlivý metan, což je pro klima druhý nejnebezpečnější plyn hned po oxidu uhličitém.
Dojde i na další „čisté“ zdroje
Bylo by naivní se domnívat, že se další úsilí těch, kterým skutečně jde o naši budoucnost, omezí jen na některé vodní elektrárny. Ostatně za zmínku stojí už více než půl roku stará zpráva o tom, že se v Německu přikročilo k demontáži větrné farmy, aby se uvolnil prostor pro rozšiřování hnědouhelného dolu Garzweiler v Severním Porýní-Vestfálsku.
Zní to trochu zvláštně v kontextu toho, že německá spolková země Severní Porýní-Vestfálsko uvedla, že do roku 2030 postupně ukončí těžbu uhlí. Na druhou stranu ale větrných elektráren není zas taková škoda vzhledem k tomu, že mohou představovat ohrožení například pro netopýry či ptactvo.
Považuji jen za otázku času, kdy přijdou na řadu také sluneční elektrárny. Nějaké důvody se najdou vždy. Třeba ten, že dovoz solárních panelů či surovin nutných pro jejich výrobu neúměrně zatěžuje životní prostředí.
Zelené zdroje neexistují
I tzv. čisté zdroje zkrátka mají v očích mnoha zeleně smýšlejících velký problém. Jejich argumenty rozhodně nelze jen tak jednoduše smést ze stolu. Znamená to, že řešením budoucnosti jsou pro největší evropskou ekonomiku uhelné elektrárny v kombinaci s plynovými, tedy spoléhání vesměs na špinavé zdroje? Není takový přístup přinejmenším pokrytecký, když se terčem zelených aktivistů v tak velké míře stávají obnovitelné zdroje energie, a ne třeba uhelné elektrárny?
V obou případech platí, že ne. Zelení v Německu jsou právem po celém světě vnímaní jako nedostižný vzor a není pochyb o tom, že na rozdíl od jiných dovedou uvažovat dále než v horizontu několika dalších let. Jsem přesvědčený o tom, že mnozí zatím tyto zelené aktivisty špatně chápou, protože ve skutečnosti chtějí nakonec dosáhnout úplného zrušení výroby elektrické energie a návrat země před průmyslovou revoluci.
V Německu už mnozí pochopili jednu důležitou věc: Žádné čisté a zelené zdroje neexistují a nejlepší elektřina je taková, která se vůbec nevyrobí. Náš západní soused má šanci stát se naprosto suverénním zeleným šampionem s nejčistším ovzduším, protože jeho elektrárny ani další továrny už nebudou vypouštět žádné skleníkové plyny. To, co by někteří považovali za zelenou utopii, má šanci se v brzké době stát realitou. Varování: Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
