Jednou z nejvýraznějších zrůdiček putinského obludária je novinář Vladimir Solovjov. Když v této podobě zadáte jméno do vyhledávače, vypadne vám přehršle nejrůznějších činitelů – od známého filozofa až po věhlasné badatele a sportovce. Je třeba zvlášť uvést otcovské jméno postavy Rudolfovič, abyste dostali správný odkaz.
Jedná se o čelního propagandistu putinského režimu. V dnešní době moderuje hlavní politické talkshow na kanálu Rossija 1, „Večerní Solovjov“, jemuž se v Rusku neřekne jinak než večerní hnojomet. Způsob, jímž Solovjov své vysílání vede, nemá, pokud vím, ve světě obdoby. Je to ten druh moderátorského odvazu, který dávno překročil mez hulvátství. Solovjov běžně uráží pozvané účastníky talkshow, nadává jim do pitomců a debilů a stává se také, že je kopanci a pohlavky vyhání ze studia. Sám často upadá do záchvatů ne zcela nepodobných padoucnici, názorně demonstruje, jak by s nepřáteli zatočil, ve studiu předvádí boxerské direkty a zápasnické chvaty, nezřídka se pouští do zpěvu teskných ruských balad nebo neslušných častušek, které doprovází tancem „kazačok“. Darmo mluvit o tom, že vyhrožuje Západu totálním zničením, srovnáním se zemí a atomovou zkázou.
Večerní hnojomet si to může dovolit, neboť má poměrně blízko k Vladimiru Putinovi, často bývá viděn v družném hovoru s kremelským vládcem a rád se na něho odvolává. Když se ve sporu o výklad ruských dějin dostane do ráže, je schopen protivníka knockoutovat, aby později na svém Twitteru napsal: „Nemohu poslouchat všechny ty liberální lži o našich dějinách! A tak jsem ve studiu řval jako tur, až jsem málem vysklil okna v sousedních domech. Mlátil jsem do stolu s takovou silou, že se třásly i zdi.“ Omlouvat se za své chování Vladimir Solovjov nikdy nemusí – jeho postavení je zcela nedotknutelné.
Je všeuměl, prošel desítkami programů na všech kanálech ruského rozhlasu a televize, autor básnických a prozaických sbírek, filmových námětů, příležitostný herec, zároveň boxer a majitel černého pásu v karate. Narodil se 20. října 1963 v Moskvě v rodině Rudolfa Naumoviče Solovjova, boxerského šampiona, filologa a politického ekonoma a Inny Solomonovny Šapirové, kunsthistoričky.
Vystudoval jazykovou školu pro děti z prominentních funkcionářských rodin, byl hercem ochotnického divadla, hrál poloprofesionálně fotbal, trénoval karate a studoval východní filozofii. Z několika vysokých škol byl Solovjov vyhozen kvůli špatnému prospěchu. On sám ovšem tvrdil, že důvodem byl antisemitismus, což mu později nezabránilo ve studiu v Ústavu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů sovětské akademie věd. Je kandidát ekonomických věd. Žádný byznys mu nebyl příliš těžký: jako aspirant si přivydělával tím, že dovážel auta ze střední Asie do Moskvy, stavěl garáže, vlastnil továrničku na výrobu kšiltovek a triček, paralelně překládal z angličtiny, ve škole vyučoval fyziku, matematiku a astronomii. Zároveň dělal kariéru ve Výboru mládežnických organizací, jak se tenkrát jmenoval sovětský Komsomol.
V roce 1990 dostal stipendium ke studiu na Správní fakultě Alabamské univerzity v Huntsville, avšak nevydržel tam ani jeden semestr. Pokoušel se o aktivní účast v americkém politickém životě. Sbíral peníze a podpisy pro tehdejšího amerického prezidenta George Bushe staršího. Jak píše ve svém životopise, „vystupoval v kostelích, na rotariánských shromážděních, občas v rozhlase a televizi“. Přivydělával si přitom zahradničením a tréninkem karate. Stíhal mezitím drobné, ale stále větší podnikání ve stavebnictví, již za rok se stal generálním ředitelem jakési pofidérní podnikatelské skupiny a po jejím krachu pokračoval v byznysu i po návratu do Ruska v roce 1992. Nakupoval a prodával všechno, co se dalo, leč vždy s výhodou pro sebe. Zlí jazykové tvrdí, že do svých četných pořadů zval hosty za úplatu, což je ovšem v ruském novinářství docela běžná praxe. Měl nebo dodnes má velmi rozsáhlé nemovitosti jak v Moskvě, tak v cizině. Ze tří manželství má osm dětí, z nichž ty nejstarší jsou dávno dospělé a žijí povětšině ve Velké Británii.
Putinův režim má nápadně hybridní povahu, vede hybridní válku a není divu, že jeho nejviditelnější aktéři se chovají hybridně. Vladimir Solovjov neustále odkazuje na to, že je horlivým pravoslavným. Ve studiu se okatě křižuje, hojně používá bohosloveckou terminologii a všem „křivoslavným“ slibuje krutou smrt. Když se mu ovšem děje nějaká křivda, vždy se rozpomene na svůj židovský původ. V souladu s postojem Evropské unie k ruským majetkům na jejím území mu italská vláda obstavila jeho tučné bankovní účty a znemožnila mu přístup k přepychovým haciendám na jezeře Como. Vzteklý propagandista to okamžitě přirovnal k nacistickému pronásledování Židů, v jehož rámci byl konfiskován židovský majetek. Svému jmenovci Zelenskému neustále vyčítá, že je špatný Žid, když odmítá kapitulovat před Ruskem. V loňském roce na zasedání Kolegia generální prokuratury Vladimir Putin vyprávěl o nezdařeném atentátu na statečného moderátora zosnovaném jak jinak než ukrajinskými nacisty, kteří prahnou po jeho zničení kvůli jeho židovskému původu. V hybridním režimu nikdo nepoloží zákeřnou otázku – proč zrovna pravoslavný Solovjov, a ne třeba Vladimir Zelenskyj, který je „nacistům“ po ruce?
Oblíbeným terčem zuřivého vlastence Solovjova jsou „zrádci“, kteří se vyskytují v obzvlášť hojném počtu mezi uměleckou smetánkou. Vedle nich ochotně pranýřuje Rusy, jež se vyhýbají plnění své posvátné povinnosti – umřít za Putina, jak je neustále vyzývá. V jeho podání smrt ve válce je vůbec to nejlepší, co se člověku může přihodit. Smrt v boji je nadřazena všem formám života, který jak říká, „je neprávem přeceňován.“ Častým tématem jeho zlobných filipik je společenství LGBT, podle něho důstojný to výpotek umírajícího Západu. Jaké bylo překvapení jeho věrných posluchačů, když vyšlo najevo, že jeho jednadvacetiletý syn Daniil vůbec nespěchá umřít za vlast a spokojeně si žije v Londýně z papínkových peněz. Jeho fotografie, na nichž je zachycen jako metrosexuální mánička s dlouhými pěstěnými nehty, nalepenými řasami a rudě namalovanými ústy, nikoho nenechávají na pochybách ohledně jeho pohlavní orientace. Putinský propagandista nedokázal nabídnout lepší vysvětlení než to, že mladý vlastenec byl ruskou rozvědkou infiltrován do perverzního prostředí, aby ho rozvrátil zevnitř. Ušlechtilá smrt v zákopech v Bachmutu by byla zmařením důležitého záškodnického úkolu.
Ve svých televizních pořadech „zuřivý reportér“ svou nekonečnou nenávistí překonává všechno, co si historie pamatuje z dob Josifa Stalina. Běžně žádá o vymazání Kyjeva z mapy a o atomové bombardování kolektivního Západu. Říká doslova: „Naše logika je jednoduchá – pokud máme zbraně, které nám zajistí absolutní vítězství, je zločin je nepoužít. Pak je na místě otázka: kýho výra jsme je vůbec vyráběli?“ A když jeden ze stejně vzteklých účastníků jeho talkshow navrhl udeřit atomovými bombami na Washington, Solovjov ho vehementně podpořil a dodal, že je načase rozmístit jaderné rakety v Nikaragui nebo na Kubě, kde už jednou byly.
Výstřelky tohoto novinářského šílence již dávno nikoho nebaví a jeho vlastní kolegové mají za to, že Vladimir Solovjov ztratil veškerý kontakt s realitou. V ještě větší míře si to myslí i nahodilí diváci. V ohlasech na jeden z jeho obvyklých záchvatů lze najít i takovou diváckou charakteristiku: „Hulvát, žalostný hurá patriot, lhář, oportunista a ztělesnění toho nejhoršího, co lze najít v televizním vysílání.“
