Válku na Ukrajině provází obrovské nepochopení a Západu ani po více než roce od začátku ruské invaze není dost jasné, o co jde a proč stojí za to napadenou zemi bránit, myslí si publicista Jefim Fištejn. „Není to konflikt mezi dvěma státy, není to konflikt za území nebo nějaké majetky, za válečnou kořist. Vůbec ne. Je to civilizační střet,“ říká. Ukrajina podle něj není hrází, která brání Západ, je jeho nedílnou součástí reprezentující demokratické principy. U Bachmutu a dalších měst se primárně svádí boje o to, jestli je diktátorská společnost řízená z jednoho bodu na špici efektivnější než ta západní. Ve válce hodnot by označení „chcimírové“ mělo být hanlivé, protože s vnuceným mírem se nelze ztotožnit, přijatelný je jen spravedlivý mír.
Příčinu fundamentálního nepochopení podstaty konfliktu vidí publicista Jefim Fištějn v tom, že „jedni se utápí v nějaké moderní politické mytologii, druzí používají kvazi nebo pseudohistorické argumenty, aniž by o historii doopravdy něco věděli. A teď mám na mysli i lidi, kteří se vydávají za experty. Oni mluví o historii, ale berou jen povrchní drobnou výseč historie. Posledních 200 let jim stačí k tomu, aby tvrdili třeba, že Krym patří Rusku.“
Floskulí je podle něj i odvolávání se na bující ukrajinskou korupci. „Rusko je šampion korupce. Tam zákony omezující korupci byly zrušeny nedávno a korupce byla de facto uznána za legitimní způsob jednání. Krádeže v cizině mají oficiální statut. To, co ukradnou v cizině, se jmenuje paralelní dovoz a je to chváleno. Z pozice této země válčící proti Ukrajině můžeme kritizovat Ukrajinu za korupci? Percepční ukazatel, to není ukazatel přesný, odvíjí se od názoru lidí. A tady ten názor je hodně odvislý od legend, mýtů a společenských, křivých představ. A ani Západu nepřiznávám právo odsuzovat Ukrajinu pro korupci. Vždyť jsme byli svědky, kdy propukl skandál, který nemá obdoby, kdy špičky Evropského parlamentu prodávali evropské zájmy za peníze,“ vyvrací primitivní stereotyp, který jen dokládá naši hlubokou neznalost ukrajinské mentality, a je těžké s ním polemizovat.
Co je naopak snadné vyvrátit, je smyšlenka o ruských válečných triumfech. „Že Rusko vždycky vyhrává, že se nevzdávají, to můžete slyšet, nebo číst i v českém tisku. Na tom mýtu není zbla pravdy,“ upozorňuje s tím, že ve 20. století vyhráli Rusové jednu jedinou válku, přitom jich vedli několik. Co znamená vítězství a jak vypadá, je na místě připomínat i Západu. „Západ zapomněl, co to je vítězit. Už dávno nevítězil a samotné vítězství pokládá za chybu: vzdát se, ustoupit, uznat cizí pravdu. Tak to viděl Západ doteď. Ukrajina ho učí něčemu jinému – hodnotám, které byly pokládány za přežité, a oni ukazují, že ne, to jsou hodnoty spojené s existencí národů a s vývojem demokracie. Ta ukrajinská nabídka je civilizačně nesmírně vděčná z hlediska evropské i světové demokracie,“ má jasno publicista a dodává, že Západ je třeba pochválit za to, že se včas vzpamatoval, nebo vzpamatovává aspoň ve svých činech. Právě takovou sebejistotu, důraznost a důslednost jsme po něm odjakživa chtěli a teď je žádoucí, protože „nepomáháme Ukrajině, o které víme málo, pomáháme sobě, svým vlastním představám o životě.“
Zmítá současným Ruskem boj o následovnictví? Byl pro něj jako pro rodáka z Kyjeva pokus o stržení ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea osobním? Co formovalo mentalitu Ukrajinců a v čem spočívá síla jejich armády? A jak vnímá známky únavy ze strany Západu? Na tyto a další otázky odpovídal publicista Jefim Fištejn.
