V každém městě, které ukrajinská armáda osvobodila, našla mučírnu. Pohled na mrtvá těla se jejím vojákům naskytl v Buči, Trosťanci, Izjumu i Chersonu. „Není to tak, že by někdo válčil o kusy země, válčí se vlastně o lidi,“ říká Viktor Janiš, překladatel projevů Volodymyra Zelenského z let 2019-22. Ty nyní vychází souborně v knize nazvané Poselství z Ukrajiny a reflektují nejen vytrvalý zápas druhé největší evropské země o právo na sebeurčení, ale také proměnu vysmívaného komika v respektovaného vůdce, jehož proslovy jsou stručné a úderné a jazyk, kterými je pronáší, sice u státníků neslýchaný, ale o to srozumitelnější. Dobře si totiž uvědomuje, že bojuje o to nejcennější – o svobodu.
Dění na Ukrajině sleduje Viktor Janiš systematicky už rok. Na začátku války mu totiž chyběly aktuální zprávy z bojiště, které česká média publikovala se zpožděním. Začal proto informace přebírat ze zahraničí, překládat je a sdílet na svém twitterovém účtu. V jeho hledáčku se přitom ocitly i ruské zdroje, protože ho zajímalo, co si o válce myslí samotní Rusové, a chtěl zprostředkovat i pohled druhé strany. Na absolutní zlo totiž nevěří. „Strašně mě zklamalo, že se mi potvrdila ta hypotéza, že ruská společnost je morálně apatická, že skutečně opozičně naladěných lidí je tam málo a že se drakonickými zákony, které přijala Duma po začátku války, podařilo jejich odpor takový, jaký byl, zlomit,“ přiznává překladatel s tím, že opoziční vůdci jsou buď mrtví, ve vězení, anebo v emigraci, tudíž v zemi neexistuje prakticky žádná síla, která by mohla vládnoucímu režimu oponovat.
Ostře se po svém zvolení nevymezoval vůči Kremlu ani Volodymyr Zelenskyj. „Chtěl s Vladimirem Putinem najít nějaký modus vivendi, a to se nepodařilo, i když snaha nějakým způsobem konflikt na Donbase vyřešit byla, tak Rusko mělo úplně jiné představy o tom, jak ho vyřešit,“ připomíná události, které předcházely 24. únoru 2022 a které ovlivnily i rétoriku ukrajinského prezidenta. Janiš přitom nepopírá, že ta se přirozeně stala součástí informační války. „V tomhle případě ale platí to, co platí obecně u informování o Ukrajině z ukrajinských zdrojů a z ruských zdrojů. Rusové lžou. Poznáte to tak, že pohybují rty. Je to u nich návyk, lžou naprosto bez uzardění, vzpomeňme si, jak Šojgu ještě den před samotnou invazí ujišťoval, že žádná invaze nebude. A Ukrajinci neříkají úplně všechno a samozřejmě mlčí o vlastních porážkách, ale nelžou. Mimo jiné proto, že vědí, že v jejich kredibilitě je jejich ohromná síla. Pokud by jim lidé nevěřili, tak by jim nedávali věci, které oni zrovna potřebují. A takto lze chápat i ty projevy. Jdou emocionálně na komoru, ale v zásadě co jiného můžou dělat než říkat: Rusko je agresor, my jsme oběť, prosím, pomozte nám,“ říká.
Coby hlavní komunikátor přitom ukrajinský prezident dobře zná neuralgické body evropské historie. „Když vystupuje v Bundestagu, tematizuje Berlínskou zeď a letecký most na záchranu západního Berlína, když je v dolní komoře anglického parlamentu, mluví o Churchillovi a cituje jeho slova o tom, jak budou bojovat na plážích, a dodá: A my budeme bojovat ještě na těch vyvážkových haldách. Když je v Kongresu, mluví o Pearl Harboru a Mount Rushmore, o všech těch věcech, které jsou Američanům tak drahé,“ popisuje Janiš. Ze 17 projevů, které kniha Poselství z Ukrajiny obsahuje (18. patří první dámě Oleně), je podle něj patrné, že ze Zelenského se stal silný vůdce. „Využil té příležitosti a skutečně vyrostl. Jeho podpora je ohromná, drtivá, to znamená třeba 90 % v národě, který je ještě mnohem hádavější než Češi,“ dodává.
Kdy nastal pomyslný tektonický zlom v rusko-ukrajinských vztazích? Jak se v čase proměňují projevy Volodymyra Zelenského? Kdo mu proslovy píše? Kolik dělostřeleckých nábojů vypálí za den Rusko a kolik Ukrajina? Nebo jaká bude okupovaná země, až válka skončí? Na tyto a další otázky odpovídal Viktor Janiš, který do češtiny přeložil soubor projevů Volodymyra Zelenského. Jejich knižní vydání nazvané Poselství z Ukrajiny vychází 16. února v nakladatelství Argo.
