Svět už nikdy nebude takový, jaký byl před 24. únorem 2022, myslí si plukovník Ivo Zelinka. Podle něj jsme svědky generační výměny, kterou je potřeba zohlednit v přezbrojování, nákupech vojenské techniky, infrastruktuře, výcviku i doktrínách. Výzva přitom neleží jen na bedrech armády nebo politické reprezentace. „Budeme muset přijmout, že vybírání mírové dividendy 90. let je definitivně pryč a neskončí to ani za rok, ani za dva, protože i kdyby došlo k vyřešení konfliktu na Ukrajině, tak Rusko se vnitřně nepromění. Bude velmi srovnatelnou hrozbou, jakou je dnes. Tím pádem to musíme nějak reflektovat a nemůžeme před tím zavírat oči, protože pak se nám to šeredně vymstí,“ říká nový mluvčí armády a předesílá, že nás čeká přinejmenším dekádu trvající zápas o vyrovnání se s tím.
O velké ideje přišlo podle výsadkáře a bývalého poradce ministryně obrany Iva Zelinky i Rusko. Poslední, která mu zbyla a drží ho pohromadě, je vize imperiální mocnosti. Ta ale bere s každým dnem, kdy Ukrajina vzdoruje jeho invazi, za své. „Je třeba to chápat tak, že Rusko je největší země na světě, ale, jak říkal senátor McCain, je jako benzínka převlečená za zemi,“ míní plukovník Ivo Zelinka. V silách někdejší velmoci podle něj není přezbrojit průmyslovou kapacitu kolektivního západu a o míle zaostává také kvalitou svého vojska.
„My hodnotíme současné Rusko, jako by to byl malý Sovětský svaz. Tak to ale není. Když si vezmete, kde byla třeba největší továrna na tanky Sovětského svazu, tak to bylo v Charkově na Ukrajině. Kde se dělala většina leteckých motorů – na Ukrajině. Ten slavný křižník Moskva byl vyroben na Ukrajině. Tím pádem Rusko bez ukrajinské průmyslové základny a bez toho, co dostávalo ze západu, má málokterý výrobní řetězec skutečně funkční,“ popisuje realitu, která semílá stovky ruských vojáků denně. Za mlýnek na jejich maso přitom označuje Bachmut.
Argument, že dodávky zbraní nesmyslné krveprolití jen prodlužují, pokládá za krátkozraký. Sám každý měsíc posílá část svého platu občanské iniciativě Dárek pro Putina, což je pro něj srovnatelné s příspěvkem na životní pojištění. Ve světě, kde by se ze Slovenska stalo druhé Bělorusko, by žít nechtěl a věří, že ani cca 20 % Čechů, kteří na válku nemají vyhraněný názor. Právě těm považuje za smysluplné ze své nové pozice armádního mluvčího neagresivní formou a s patřičnou dávkou emocí vysvětlovat, jaké negativní důsledky by znamenala případná ukrajinská porážka. Pouhá fakta totiž nefungují. „Ta situace je z velké části analogická s určitými epizodami Československa a neměli bychom na to zapomínat. Každý podzim máme mindrák z roku 38 a teď bychom chtěli donutit Ukrajince, ať se dohodnou s Rusy a odevzdají část území. Fakt jo? Jako Čechoslováci, nebo Češi? To by mě hanba fackovala,“ přiznává plukovník.
Jak se do budoucna změní priority armády? Jsou plánované nákupy vojenské techniky dostatečné? Co bude pro Ukrajinu vítězstvím? Dokáže si představit, že by u Bachmutu bojoval? Nebo co se coby výsadkář naučil a jak to plánuje využít na oddělení komunikace s veřejností? Na tyto a další otázky odpovídal nový mluvčí Armády ČR Ivo Zelinka.
