Téměř každé jednání, které ministr zahraničí Jan Lipavský vede, se týká Ukrajiny. Když přitom před rokem resort přebíral, předpokládal, že bude řešit úplně jiná témata. „Bohužel to je realita, které musíme čelit. Válka se prostě děje, Putin vydal pokyn, vojska se vydala vpřed a nyní se snaží neúspěšně dobýt Ukrajinu. A my neseme následky, ať už jsou to uprchlická krize, energetická krize, nebo politické důsledky. A musíme se s tím umět vypořádat a nemůžeme si klást otázku, jestli je toho příliš. Rozumím tomu, že lidé jsou unavení, mě to taky nebaví. Taky bych si přál, aby žádná válka nebyla,“ říká s tím, že chování Ruska je barbarské a jeho vedení by měl soudit tribunál pro válečné zločince.
V bezmála deset měsíců trvajícím konfliktu prokazují Ukrajinci nejen vůli a odhodlání, ale i schopnost efektivně nakládat s prostředky, které dostávají od západu, myslí si Jan Lipavský. „Využívají je na vlastní obranu, takže morálně mi to přijde naprosto správné. A z toho vychází i můj určitý optimismus, že budou schopni ubránit Ukrajinu před invazí,“ věří ministr zahraničí v to, že se anektované zemi podaří zachovat suverenitu a územní celistvost i vybojovat zpět poloostrov Krym, který Rusko „ukradlo“ a který podle dokumentů uznaných všemi 27 členskými státy EU náleží Ukrajině.
Pokud by se tak nestalo, hrozí, že si Vladimir Putin bude pod vlivem svých imperialistických choutek nárokovat i další země a bezpečnost České republiky bude ohrožena. Proto Lipavský vnímá jako součást své agendy připomínat na mezinárodních fórech, že došlo k porušení Charty OSN zakazující útočnou válku, a vytvářet tlak na potrestání nejvyšších ruských představitelů, kteří jsou zodpovědní za jatka v Bachmutu nebo nechutné masakry v Buči, Irpini a pravděpodobně i dalších městech. „Situace se vyvíjí, když jsem o tom mluvil před Valným shromážděním OSN v září, tak ta myšlenka byla na začátku, a dneska za mnou chodí celá řada kolegů i právníci z ministerstva a říkají: ‚Už ta debata není o tom, jestli, ale jak.‘ To znamená, nastává určitý posun. Samozřejmě není to jednoduchá otázka, je velmi komplikovaná, ale myslím, že se postupně daří upevňovat postoje,“ byl by rád, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Jakkoli jsou podle něj Ukrajinci v právu, takový stav je zatím v nedohlednu, protože obě strany jsou odhodlány bojovat.
Na ústup ze svých pozic se nechystá ani Evropská unie, která v Bruselu aktuálně intenzivně diskutuje rozšíření stávajících sankčních seznamů, na které by měla přibýt například ruská propagandistická média. Novou podobu získá v lednu i národní sankční zákon, který už podepsal Miloš Zeman a který umožní zavést restrikce proti organizacím a režimům, jež porušují lidská práva nebo používají teroristické metody a kybernetické útoky. „Mělo by jít o Rusko, o oblast východní Evropy, ale právě také o oblast Blízkého východu, protože ten zákon to dovoluje. Je potřeba na tom najít politickou shodu, vláda pak zaúkoluje ministerstvo, a to připraví seznam, který potom vláda schválí,“ přibližuje fungování normy v praxi Lipavský, který by se v otázce zahraniční politiky rád shodl také s budoucím prezidentem. Pokud by jím byl Andrej Babiš, který se proti pomoci Ukrajině opakovaně vymezil, bude to pro ministra zahraničí výzva.
Co je teď důležité na evropské úrovni pro Ukrajinu udělat? Jak se vyvíjí vztahy České republiky s Čínou? Proč je žádoucí komunikovat s africkými zeměmi? Na které regiony považuje za důležité zaměřit se v příštím roce? Nebo co se od svého nástupu do funkce naučil? Na tyto a další otázky odpovídal ministr zahraničí Jan Lipavský.
