Ministr financí Zbyněk Stanjura by rád zvyšoval některé sazby DPH, například na vodu, přitom ale chce snížit daně loterijním společnostem, alespoň to tak stojí v uniklých vládních materiálech. Nehorázné? Ano. Ukazuje se ale něco horšího. Z vlády buď někdo průběžně vynáší, nebo ona sama testuje veřejné mínění „úniky informací“.
Opakovaný vtip totiž přestává být vtipem. Za posledního půl roku je to už poněkolikáté, kdy se ve veřejném prostoru objevila zákulisní informace o zásadních politických krocích vlády. Média o tom píšou, lidi se o tom baví v reálu i na internetu. Přijde blbá nálada, pobouření a premiér na druhý den vydá prohlášení, že se jedná jen o pracovní verzi, která není definitivní, že všechno bude nakonec jinak a že se občané mají uklidnit. Ne že by se to dělo jen Fialově vládě. Ovšem četnost, s jakou se podobné případy opakují, je přinejmenším podezřelá.
Takto časté úniky mají celkem dvě možná vysvětlení. Jednak že v pracovních skupinách vlády i ve vládě samotné nyní sedí chroničtí ukecánci, kteří nectí rozdíl mezi veřejnou a neveřejnou informací, a takřka každý pracovní návrh musí okamžitě vyslepičit novinářům. Že veřejnost má právo na informace, někdy i interní je pravda. Otázkou zůstává, kdo je nosí ven a za jakým účelem. Novináři i insideři nadaní mocí ovlivňovat veřejné mínění by si mohli uvědomit, že ne na každou píšťalku, na kterou narazí, musí nutně zapískat. Občas tak totiž poslouží nejen veřejnému zájmu.
Protože jako druhé vysvětlení se nabízí, že notorické úniky informací jsou účelové. Jde totiž vždycky o politické kroky, které mají potenciál vzbudit silnou odezvu veřejnosti. Nyní jsou to nové sazby DPH, dříve to byly například plánované změny věku odchodu do důchodu, nebo windfall tax, kde informace pouštěli sami zmatení pirátští politici a způsobili tím (snad mimoděk) miliardové propady na burze.
Jestli si vláda chce otestovat, jak veřejnost zareaguje, ať si zaplatí průzkum. Nemůže ale zkušebně vypouštět nějaké informace, a když to dopadne špatně, tak všechno dementovat. To by byl projev zbabělosti a naprosté neschopnosti dělat koncepční politiku, o které se tu roky tolik básnilo. Protože kdybychom chtěli vládu, která bude svou politiku řídit hlavně veřejným míněním, tak to mohl klidně u moci zůstat Babiš. Ten dělal v podstatě jen to a s větší elegancí. Když už je řeč o Babišovi, pamatujete, jak mu současní vládní politici zcela oprávněně vyčítali podobně tragickou komunikaci s veřejností v covidové době? Tak v tomto světle z toho sami nevychází o nic líp a neustálé „unikání“ informací je horší a směšnější než Babišovo křepčení na tiskovkách a přehazování odpovědnosti na druhé. Je nakonec jedno, jestli neveřejné dokumenty vypouští někdo potajmu, nebo se tak děje schválně. Obojí je příznakem nemocné politiky.
