V březnu před třemi lety ochromila svět pandemie nového koronaviru. A začaly se dít do té doby nevídané věci. Jistě, byla to výjimečná situace a ochromila doslova celý svět. Divoké zprávy a dezinformace, smrt, strach, plné nemocnice, dusící se lidé, panika… nikdo nic moc nevěděl, svět se zastavil a tehdejší vláda premiéra Babiše naprosto bezostyšně využila situace.
Koneckonců stát se má řídit jako firma a firma musí vydělávat svým akcionářům (v tomto případě vyvoleným na nejvyšších místech) stůj co stůj. Výhružky, strašení, příkazy, zákazy, kontroly… A díky tomu poslušný dav, který na sebe ve jménu rádoby vyššího dobra mohl zase začít otevřeně udávat a donášet. Hlavně poslouchat příkazy a plnit nařízení, společně se bát, moc nepřemýšlet, stejně není o čem a navíc ani odborníci se neshodnou, tak proč pochybovat o někom, kde o sobě tvrdí, že se o nás postará… Otevřely se nové penězovody do soukromých kapes napojených na ‘spasitele’.
Obchodníci se strachem
Psali jsme o tom mnozí. O neprůhledných zakázkách a ziscích postavených na manipulaci s veřejným míněním a zneužitím moci. Na strachu o život. Od respirátorů přes dezinfekci po testy a vakcíny. Kromě premiéra se v pozici těch, kdo si minimálně umazali ruce a měli být podrobeni důkladné kontrole vyšetřovacích orgánů, vystřídalo několik ministrů primárně zdravotnictví, jejichž spřátelené firmy či dokonce rodinní příslušníci na pandemii nehorázně vydělali.
Ale kterýkoliv novinář na to upozornil, dostalo se mu smršti nenávistných reakcí. Protože kdo si troufá kritizovat zachránce národa v době nejtěžší? Kdo si dovoluje ukazovat, že samozvaný spasitel je naopak podvodník a má na rukou krev zbytečně zemřelých? Hanba všem, kdo netáhnou za jeden (strachem propocený) provaz, ale mají tu drzost v dobách hrůzy z neznámé nemoci koukat těm, co tvrdí, že nás zachraňují (a my jim to chceme za každou cenu věřit) pod nenechavé prsty.
Počkejte po pandemii, vy hyeny, pak bude času dost, všechno se vyšetří a těm, kdo snad na našem neštěstí vydělali, to spočítáme.
I tohle mi psali čtenáři (ti, co mi rovnou nepřáli co nejbolestivější smrt na Covid-19, protože jsem si kvůli nedostatku piety k těm, co na nemoc zemřeli - a tu přece projevuje každý, kdo si dovoluje v dobách vlády strachu logicky myslet a nepodléhá všeobecné hysterii -, nic jiného podle nich nezasloužila).
Už tehdy jsem nepietně psala, že se obávám, že nic takového jako zpětné rozkrytí nepravostí spojených s pandemií nenastane. Že ty stamilionové podvody spáchané přímo na našich životech a otevřeně před našima očima nikdo nevyšetří. Protože se tím nikdo ani nebude zabývat. Protože už bude po všem.
Poslední šance na spravedlnost
A to se stalo. Pandemii naředil čas a další události, stala se z ní téměř běžná nemoc, jak koneckonců někteří skuteční odborníci říkali už před třemi lety. Změnila se vláda, přišla válka, krize a inflace… A ti, co se nám tehdy smáli do očí, zavírali podniky, likvidovali tisíce podnikatelů, strašili národ a zavírali děti doma, ti, co si nás z pozice své moci brali za rukojmí a navíc nás okrádali, jsou hezky v závětří. Někteří dostali metály, někteří teplá prominentní místečka, další se zašili do díky pandemii a tedy nám všem finančně vystlaných firem, jiní si navlékli plášť vládní opozice a dál veřejně vystupují jakoby nic, teď dokonce oni ukazují na nešvary jiných.
Kdo by dnes, v době války a krize měl čas a chuť řešit pandemii? Dejte pokoj.
A přece je právě teď ten správný čas. Neboť jediný možný. Ještě není pozdě dohledat aspoň některé důkazy, nic není promlčeno, mnohé smlouvy nejsou ještě skartovány a svědci uplaceni a umlčeni, nemohou se vymlouvat, že je to už tak dávno…
Jestli kdy nastane čas vypořádat se s neobhajitelným zneužitím moci v době smrtící pandemie - a ztěží si lze představit víc trestuhodné selhání na hranici vlastizrady! - je to nyní. A je to na současné politické reprezentaci, jejíž mnozí představitelé tehdy křičeli, že se děje nepravost a oni to tak nenechají.
Ten čas je tu, vážení. Máte jedinečnou šanci kázat, že taky jen planě neslibujete, že si takzvaně nekálíte do úst, že pro vás spravedlnost není jen prázdné slovo a že i nejvyšší političtí představitelé musí nést - a ponesou! - za své činy zodpovědnost.
Nezpochybnitelné selhání
Zatím to ale naopak dál vypadá, že dostat se do vlády - a bohužel i do této koaliční - znamená postoupit na pozici oficiálního nedotknutelného, kterému projde všechno, zákon i policie jsou na něj krátcí.
Jmenování Petra Hladíka, muže, který je dost možná vyšetřován (podle všeho opravdu není ‘jen’ svědkem, jak kdosi prý kdesi řekl a stala se z toho oficiální verze) v závažné kriminální kauze, ministrem životního prostředí, to jen potvrzuje.
Pokud ale chceme patřit k těm takzvaně západním zemím, na které jsme svým postojem v rámci války na Ukrajině udělali po letech zase dobrý dojem, musíme se chovat jako ony i doma a nejen ve vlaku do Kyjeva. A v těchto zemích se machinace v době pandemie (i na postech ministrů) alespoň vyšetřují.
Otevřený dopis světových osobností v čele s nositelem Nobelovy ceny Josephem Stiglizem nebo bývalým generálním sekretářem OSN Ban Ki-moonem vyzývající vlády, aby provedli revizi toho, jak byla pandemie zneužitá primárně ke zbohatnutí globálních farmaceutických firem a mnohých, kteří se na ‘pandemický byznys’ napojili, místo aby jim šlo o ochranu a záchranu co největšího množství životů, je jen formálním potvrzením toho, že pandemie odhalila zkorumpovanost lokálních vlád i globálních systémů. To je totiž nezpochybnitelné.
Stejně tak by mělo být nezpochybnitelné, že je nutné vše rozkrýt, ty, kteří pandemie zneužili pro svůj prospěch, potrestat (nekořistili na ničem menším než na smrti lidí, o které se měli naopak starat!)a systém změnit.
Přijdou další pandemie a katastrofy. Opravdu chceme, aby o našich životech v takové situaci opět rozhodovaly klientelistické gangy napojené na politiky a šlo zase jen o zisk?
