Těžko říct, k čemu by se někdy dění ve slovenské politice dalo přirovnat. Snad k rozhádanému tržišti někde v zapadlém koutě západoafrického státu Burkina Faso, kde mnoho lidí neumí číst a psát. Kvůli nevraživosti a naprosté neschopnosti se domluvit, nakonec vláda v Bratislavě ve čtvrtek podvečer padla. I šéf Národní rady (parlamentu) Boris Kollár přiznal, že země byla svědkem velké ostudy. Bývalý předseda vlády Robert Fico, který je léta obviňován z mafiánských praktik, se naopak radoval. Společně s dalšími opozičníky se mu opět otevírá cesta k moci.
Někdejší naprosto zkorumpovanou vládu sociálního demokrata Roberta Fica vystřídala po volbách v roce 2020 garnitura, kterou tehdy vedl nový premiér Igor Matovič, který byl ale vždy považovaný za šaška slovenské politiky. Politické zemětřesení, které odstartovala v únoru 2018 vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky, ale logicky vyneslo k moci jiné lidi. Jenže ficovské mafiánské praktiky pouze vystřídaly zcela bláznivé praktiky, které byly okořeněny nekonečnými hádkami a spory v čtyřčlenné vládní koalici. Jednota kabinetu postupně korodovala, až ve čtvrtek v Národní radě pro její důvěru nehlasovali ani někteří vládní poslanci. Většina největší vládní strany OĽANO se hlasování ani nezúčastnila. Přítomen nebyl dokonce ani premiér Eduard Heger a kabinet tak potopil sám sebe. Taková situace je nebývalá, a svědčí o naprostém politickém amatérismu, protože podle všech průzkumů vyhraje předčasné volby hladce opozice.
Pozoruhodné je, že slovenskou politiku neničí léta jen bezskrupulózní levicový nacionalista Fico, ale i dva nesmiřitelní rivalové, kterými jsou už více než deset let Igor Matovič (předseda strany OĽANO) a Richard Sulík (předseda strany Sloboda a solidarita). Základním krédem Matovičova i Sulíkova politického programu je „škodit každému, kdo je u moci“. Je v tom jejich neukojitelné ego, velmi malá snaha hledat kompromisy a jak se ukazuje, i nebetyčná hloupost. Slovenská vláda tak už delší dobu připomínala pytel blech a spor střídal spor. Sulík nakonec vládu opustil a opakovaně žádal demisi neřízené střely Matoviče (ten v poslední době dělal ministra financí).
Ještě včera odpoledne se přitom chvilku zdálo, že nakonec se Hegerovi a vládě podaří situaci zachránit. Matovič totiž těsně před hlasováním parlamentu o nedůvěře přišel za prezidentkou Zuzanou Čaputovou do jejího paláce doručit svou demisi. Podle následného oznámení prezidentské kanceláře, před jejími pracovníky Matovič demisi podepsal, pak požádal o kopii dokumentu, ale v poslední chvíli si vše rozmyslel a originální dokument vytrhl vedoucímu kanceláře z rukou a odešel. Mluvčí prezidentky Martin Strižinec uvedl, že Matovičova demise tak nebyla hlavě státu doručena a tedy neplatí. Škoda, že na místě nebyl doktor Chocholoušek ze známého filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, který by si pacienta jistě ihned odvezl do svého psychiatrického zařízení.
Slovenský parlament po Matovičově výstupu návrh na nedůvěru vládě těsně odhlasoval. Ostuda byla dokonána. Slovenské liberální, středové a středopravicové strany tak podle všeho ledabyle odhodily moc, které se může chopit levicová a nacionalistická opozice, protože bude podle všech odborníků nutné uspořádat příští rok nové parlamentní volby.
Podle posledních prosincových průzkumů vede v preferencích s téměř 20 procenty strana Hlas-SD, kterou vede někdejší premiér Peter Pellegrini, který se trhnul od strany Směr-SD, které šéfuje Robert Fico. Toho podporuje momentálně kolem 16 procent voličů a jeho popularita stoupá. Problémem pro Evropu je, že Fico nabízí silné proruské postoje a odmítá podporu Ukrajiny. Na třetím místě v preferencích je liberální strana Progresívne Slovensko, která má ovšem pouze 10 procent a je dnes mimoparlamentní. Strany Matoviče a Sulíka dosahují každá pouze na 7 procent a levicovým opozičním stranám vůbec nemohou nijak konkurovat. Mezi tím vším se potácejí extrémističtí nacionalisté ze strany Republika. To je Slovensko dnešních dnů.
Pozoruhodné je, že podobnou situace, kterou teď vidíme, se už jednou odehrála v roce 2011, kdy bylo Slovensko také v hluboké politické krizi. Tehdejší kabinet stran pravého středu premiérky Ivety Radičové nepodpořili v klíčovém hlasování sněmovny poslanci vládní strany SaS (tedy opět extravagantní Sulík) a ani Matovič. Vláda tehdy padla při rozhodování o posílení pravomocí záchranného fondu eurozóny, které kabinet spojil s hlasováním o důvěře v parlamentu. Následné předčasné volby v roce 2012 přesvědčivě vyhrál Smer-SD a sestavil jednobarevnou vládu, která se ale ještě více propojila s mafiánským podsvětím a byla zkorumpovaná.
Situace se na Slovensku může v blízké době opakovat. Komu ale není rady, tomu není pomoci.
