Velká část veřejnosti naříká, včetně mnohých podnikatelů, že vláda nerozdává jak za Babiše, a od expertů a ekonomů zní, že stále plýtvá a neřeší obří rozpočtové deficity. Tahle kritika z obou stran naznačuje, že Zbyněk Stanjura nedělá svou práci až tak úplně špatně. Řídit státní finance je v této době chůze po hodně vratké lávce a vděku se člověk nedočká.
Z rozhovoru, který s ním vyšel v Reflexu, je zřejmé, že mu to je úplně jasné, ale jedno mu to není, přestože se tak tváří. Ví dobře, že i on byl zvolen se slibem dát veřejné finance do pořádku a nelze se tomu vyhnout. Tomu, že potřebné reformy zbrzdila válka a energetická krize, asi není problém rozumět. A když nyní slibuje, že do půl roku budou potřebné úspory na stole připravené ke schválení, můžeme doufat, že volební sliby začnou být plněny. Sice se zpožděním, které vláda úplně nezavinila, ale přece jen na tu brzdu na cestě k řeckým dluhům šlápne.
Stanjura v rozhovoru tak trochu bezděčně otevírá téma, které bude v blízké budoucnosti pro tuzemskou politiku velmi podstatné a dosud to nebylo až tak moc vidět. Tím tématem jsou značné názorové odlišnosti jednotlivých stran vládní koalice. Třeba Piráti nemají jen jiný postoj k evropské integraci a Izraeli než ODS, ale i k daním. Nikoli náhodou Stanjura v rozhovoru připomíná, že nebýt ODS, tak místo dočasné, i když tvrdé windfall daně by dopadly na dotčené podniky klasické sektorové daně napořád a v budoucnu by dodatečně zdaňovaných sektorů jen přibývalo. A pro sektorovou daň nebyli jen Piráti, ale třeba i lidovci a Starostové. Ono je z vyjádření představitelů těchto stran také znát, že jsou v ekonomických otázkách výrazně vlevo od zbytku koalice a budou tlačit na zvyšování daní a bránit se krocení výdajů.
V řadě úsporných opatření, jako je omezení valorizace penzí či zkracování naší nejdelší mateřské na světě, budou nepochybně na straně opozice. Dosáhnout dohody a zajistit pro ni většinu ve sněmovně a nerozbít tím koalici bude velmi obtížné, ne-li nemožné. Stanjura tak v rozhovoru poprvé připouští, že vidí prostor pro nějaké zvyšování daní, ale ten si vláda vytvořila dopředu aktuálně schválenými daňovými úlevami v hodnotě dohromady třicet miliard ročně. O ně prý může vláda zase jiné daně zvýšit, aniž by porušila svůj slib nezvyšovat daňové břemeno. Přes daně z příjmu však vlak ani napřesrok nepojede.
Ta zarputilost je sympatická. Nakonec celkové daňové zatížení v Česku není mezi srovnatelně vyspělými zeměmi nijak nízké a dlouhodobě patříme do daňového průměru. Není nijak nutné hnát se do daňového pekla. Jen je potřeba srovnat ty výdaje. A ukázaná platí. Takže uvidíme za půl roku.
Zbyněk Stanjura v Prostoru X v únoru 2022:
