Pokud by prezident Miloš Zeman chodil do školy a občané by byli jeho učitelé, kteří hodnotí jeho prospěch, nevyšla by dosluhující hlava státu jako příliš úspěšný žák. Naopak by patřil k těm horším až nejhorším, o kterých obvykle pedagogové vedou rozčílené řeči ve sborovně nebo na klasifikační poradě. Těch, kteří by se ho zastali nebo neviděli vše tak černě, by byla výrazná menšina. Nicméně mnohým by asi bylo zřejmé, že tento žák už se nepolepší. A co víc, nějaká hodnocení jiných lidí jsou mu zcela ukradená.
Asi takto by se daly shrnout a parafrázovat výsledky bleskového průzkumu, který pro Český rozhlas zpracovala agentura Median. Výzkumníci se více než tisícovky lidí ptali na hodnocení Miloše Zemana a respondenti ho mohli hodnotit právě jako pedagogové žáka. A výsledek? Zeman dostal za výkon své funkce jedničku jen od tří procent lidí a dvojku mu pak udělilo 15 procent dotazovaných. Trojkou ho ohodnotilo 31 procent. Nicméně čtyřku už mu dalo 29 procent a nedostatečnou mu vpálilo 19 procent lidí. Pouze tři procenta respondentů se nevyjádřila. Celkové hodnocení pak bylo „3 minus“. Tedy veliká slabota.
Pokles popularity hlavy státu s blížícím se koncem jeho mandátu není v Česku nikterak překvapivý. Zažili to Václav Havel i Václav Klaus. I přesto hodnocení jejich působení na Pražském hradě nebylo hodnoceno tak negativně. Veřejnost kladně hodnotila, jak pečují o vážnost a důstojnost úřadu, jak plní funkce svěřené Ústavou či jak reprezentovali naši zemi v zahraničí. Samozřejmě i oni měli hodně svých much a neduhů, ale u Zemana se vše sešlo měrou vrchovatou.
Nabízí se vcelku provokativní otázka, na co se jednou bude v souvislosti s Milošem Zemanem vzpomínat. Moc toho není a toho pozitivního je ještě méně. Převládají spíš negativa jako pohrdání a svévolný výklad Ústavy, jmenování úřednického premiéra proti vůli většiny sněmovny, sporné milosti, obklopení se na Hradě lidmi pochybné pověsti či nemístné zasahování do výlučných kompetencí premiéra. Trpce bude na Zemana vzpomínat i ČSSD, kterou pomohl doslova a do písmene zničit. Legendární potupné divadlo na Hradě s hůlkou proti Bohuslavu Sobotkovi asi netřeba připomínat.
Zeman vždy rád dával najevo, že se obklopuje chytrými, schopnými a úspěšnými lidmi. Moc jich tedy nebylo, spíš se jednalo o lidi maximálně všehoschopné. A ani samotný Zeman se nemá čím pochlubit. Jeho zahraniční politika skončila v troskách a úplnou izolací. Jeho nadbíhání Rusku a Číně skončilo fiaskem. Jedinou zemí, kde ho jakž takž respektují, je Izrael. Snažil se dostat k Trumpovi do Bílého domu, ale dopis o tom, že bude k němu pozván, viděl asi jen on sám. Stejně jako článek Ferdinanda Peroutky o tom, že „Hitler je gentleman“. Fraškou skončil i jeho pokus vytvořit nové mocenské centrum skrze Expertní tým prezidenta republiky. Ten se ve výsledku ukázal jen jako žvanírna, kde si účastníci hlídali svoje mocenské pozice a koryta nebo očekávali, že nějaké nové dostanou.
Zatímco je běžné, že člověk kritiku těžce snáší, u Zemana je to jiné. On se svojí hroší kůží kritikou opovrhuje a spíš mu ještě činí potěšení, když své kritiky může popíchnout. A nebo je mu to zcela jedno. Stejné tu bude zřejmě i s tímto průzkumem, tedy pokud mu kancléř Mynář nebo mluvčí Ovčáček zprávu o něm předloží v denním monitoringu.
Potíž je však ta, že Zeman není soukromá osoba, ale prezident republiky. Nicméně on nikdy nebyl občanem všech, jak sliboval ve svém inauguračním projevu. Nyní už mu zůstala jen hrstka věrných, kteří jsou vůči dnešnímu světu i politickým poměrům v zemi zapšklí stejně jako on. Ostatní se už jen těší na začátek března, až na Pražský hrad nastoupí někdo jiný.
