Vyznat se do detailu v ozbrojeném konfliktu není jednoduché. A to ani v dnešní informačně převyspělé době, ani když je to tak blízko jako nynější ruské válečné tažení proti Ukrajině. A ani když jde o politickou debatu.
Stačí už samotná, jakkoliv ošemetná otázka, zda by se Rusko mělo ocejchovat jako teroristický stát. Dva z účastníků nedělní Partie na televizní stanici CNN Prima News Ondřej Kolář (TOP 09) a Jaroslav Bžoch (ANO) se v podstatě shodli: „Rusko se chová jako teroristický stát.“ Druhý z nich ještě upozornil, že to ale není tak jednoduché. „Musíme se podívat na to, jestli máme opravdu všechno zajištěno tak, že v tu chvíli, jak ukončíme ty vztahy, jestli to nedopadne ještě hůř pro Českou republiku.“ Dodal nicméně, že obchodní zájmy a životy civilistů nelze dávat na roveň.
Poněkud ambivalentnější názor – a to nejen u této otázky – pak nabídl další z diskutujících Jiří Kobza hájící barvy SPD: „Vzhledem k jednostranným informacím, které dostáváme z médií, tak jsem k tomu trošku rezervovaný.“ A jako důkaz komplexnosti nedávné historie připomněl „humanitární bombardování Bělehradu“ ze strany USA.
Co do obsahu jasný, nicméně z hlediska původu názoru už trochu víceznačný pohled pak nabídla další z diskutujících, pirátka Markéta Gregorová: „Domnívám se, že to, co už prohlásila Rada Evropy – tedy že Rusko je teroristický stát – je pravda.“
Není to opravdu jednoduchá otázka, označení za teroristický stát přináší i řadu konkrétních důsledků. Navíc „teroristická“ nálepka se v souvislosti se státem používá jen zřídka (spíše třeba rétorické „státní teror“), většinou je určena nestátním militantním skupinám. Definic terorismu je navíc bezpočet, pro názornost ta česká oficiální z webových stránek ministerstva vnitra: „Terorismus je plánované, promyšlené a politicky motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytčených cílů.“
Ale zpátky k televizní debatě a konfliktu na Ukrajině. Dalším z probíraných – a propíraných – termínů byl „mír“ a kdy se začal z regionu vytrácet. A ani tady to není tak jednoduché, jak by se zdálo. „Já jsem proti jakékoliv válce,“ bránil se proruským nálepkám Jiří Kobza. A dovysvětlil: diplomatická jednání prosazuje už od roku 2014, co konflikt na Ukrajině začal sledovat (bohužel to zatím nepadlo na úrodnou půdu), počátek konfliktu vidí v (ne)dodržování minských dohod, přičemž „tam na Donbasu masakrovala ukrajinská…“ myšlena nejspíš armáda.
Jenže ne každému je o míru dovoleno mluvit. „Vy říkáte slovo mír. Nechutné, že si něco takového berete do úst. Vy chcete mír okupantů,“ obořila se na něj pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. A po vzoru slov finské premiérky, pronesených nedávno v Praze, v trochu jadrnější verzi dodala: „Mír bude, až Putin vypadne z Ukrajiny, to je myslím jasné.“
A jelikož si její spoludebatér nechtěl dát s „mírem“ pokoj, ozvala se vzápětí znovu: „Pokaždé, když řeknete slovo mír, tak vám skočím do řeči. Omlouvám se divákům, že to bude otravné, ale tohle se opravdu nedá.“ Diváci to snad omluvili, stejně jako její pozdní příchod do studia.
A jak konflikt na Ukrajině vyřešit, než nastane ten kýžený mír a než „Putin vypadne z Ukrajiny“? Po malém historickém exkurzu do dob druhé světové války to nastínil Jaroslav Bžoch: „Bohužel, nejsme v situaci, kdy můžeme Rusko vojensky porazit, přimět ho k bezpodmínečné kapitulaci a následně mu nadiktovat naše podmínky.“ A co tedy dělat? „Proto je třeba Rusko co nejvíce oslabit… já říkám ponížit a následně mu nadiktovat naše podmínky, aby se nic takového jako teď na Ukrajině neopakovalo.“
Alespoň v jednom bodě ale přeci jen konsenzus nastal. Všichni se shodli, že chtějí věřit, že ruský jaderný útok na Ukrajinu není reálný. Tak snad aspoň tohle…
