Velmi pestrá společnost, od nejbohatšího člověka světa Elona Muska, přes české proruské tajtrlíky, novou senátorku Hamplovou, až po maďarského grófa Orbána či tureckého pašu Erdoğana, tlačí na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby začal vyjednávat s Putinem o míru. Teď, když se Rusům a jejich kolaborantským ukrajinským nohsledům na bojištích tolik nedaří a kdy by to bylo pro Kyjev krajně nevýhodné. Navíc pokud by Zelenskyj změnil svoji rétoriku a začal požadavkům Rusů ustupovat, mohlo by ho to smést, protože ukrajinská společnost je momentálně nastavena na boj a dosavadní velké oběti by se jevily jako zbytečné.
Rusové začali naznačovat, že by mohli vyjednávat, až poté, co se jim na Ukrajině nepodařilo dosáhnout jejich hlavních cílů. V některých případech se dokonce stal přesný opak toho, co plánovali. Údajná vláda ukrajinských „nacistů“ pořád úřaduje. Zelenskyj, o kterém před válkou někde ve světě vůbec netušili, že existuje, je celebritou. Útok Rusů na Kyjev skončil fiaskem už na jaře. V létě musely ruské jednotky utéct z širšího okolí Charkova (druhé největší město Ukrajiny). Ke strategicky důležitému přístavu Oděsa se nedokázali ani přiblížit. Celý Donbas (Doněcká a Luhanská oblast), který byl označen za prioritu v únoru vyhlášené „speciální operace“ není dobyt.
Naopak Ukrajinci se už protlačili do okupovaného Luhanska a tam Rusy vytlačují. Stejně jako z Chersonské oblasti na jihu. Na bojištích zemřely nebo byly zraněny desítky tisíc Rusů a dalších jejich spojenců, armáda přišla o obrovské množství techniky. Putin vytruboval, že nedovolí další přiblížení NATO ke svým hranicích, jenže v důsledku války do Aliance rychle vstoupilo Švédsko a Finsko (to má s Ruskem hranici dlouhou 1340 kilometrů, takže to se Putinovi v tomto případě hodně nepovedlo).
Rusům se dařilo jen na jaře, kdy rychle obsadili části jihu Ukrajiny, uspěli na severovýchodě a po vyčerpávajících krvavých bojích získali důležitý přístav Mariupol, symbol ukrajinského odporu. Postoupili i v centrální části Doněcké oblasti. Jenže pak dorazily Ukrajincům dodávky zbraní ze Západu a situace se začala na frontách buď obracet nebo zůstává stejná.
Pro Rusko by proto bylo výhodné současný stav teď zabetonovat. Tím by se naoko mohlo potvrdit, že Ukrajina a svět uznávají nezákonně anektované území, Moskva by měla čas doplnit stavy a výzbroj armády a připravit se na novou ofenzívu na jaře. Zima bývá totiž na ukrajinských pláních hodně mrazivá, takže se dá v příštích měsících očekávat z obou stran ochabnutí bojové aktivity.
Ukrajinci by ale museli být skutečně padlí na hlavu, pokud by teď, kdy na mnoha místech převzali iniciativu, začali vyjednávat o příměří. Navíc potřebují postoupit dál na územích, o kterých po zmanipulovaných referendech Putin tvrdí, že už patří Rusku (části Chersonska, Záporoží a celý Donbas). Když Ukrajinci opět obsadí některé místa v těchto regionech, tak směšný ruský narativ o anektovaných územích bude ještě směšnější. Z pohledu mezinárodního práva je to i tak bluf.
Určitá přestávka v bojích by se paradoxně hodila i těm západním politikům, kteří jinak hlasitě Ukrajince podporují. V mnoha zemích, včetně USA a Česka, začínají docházet zbraně, které bychom mohli Ukrajině poskytnout. Zásoby zbraňových systémů, potřebné munice a peněz nejsou nekonečné. Přitom pokud by jich nebylo, tak by už ruské tanky túrovaly motory na Náměstí nezávislosti (to je ten pověstný Majdan) v centru Kyjeva.
Přistoupení na jakýkoli ruský požadavek by v současnosti bylo nebezpečné i pro Volodymyra Zelenského. Ten se z prezidenta-komika (což bylo jeho předchozí povolání) stal prezidentem-válečníkem. Změnit to, je v podstatě nemožné, protože právě na odvaze Ukrajinců čelit daleko většímu národu se silnější armádou, je postaven odpor k okupantům. Je postavený na nutnosti uhájit existenci své země, svých domovů a často i svých životů. Ukrajinci neriskují své životy proto, aby v zákopech bezradně koukali na to, jak Rusové dál okupují jejich území. To by popřelo samotnou podstatu posledních měsíců války a smysl jejich odporu.
Takže vyjednávat by se mělo, ale až si budou moci podmínky diktovat Ukrajinci, protože jejich země byla proradně napadena. Až se Rusové stáhnout z okupovaných území. Až budou proruští separatisté v Donbasu ochotni ke kompromisům a až k nim bude ochotna v jejich případě i vláda v Kyjevě. A až bude jasné, že ruská okupace Krymu je nepřípustná.
Nic takového nevidíme. Válka bude proto ještě nějakou dobu pokračovat. A to do doby, kdy bude mít Zelenskyj v ruce silnější karty nebo kdyby měl v ruce daleko silnější karty Putin. Zatím ale není vůbec jasné, kdo vyhraje, kdo bude co ovládat a kdo svolí k nějakým kompromisům. Až se to bude rýsovat, tak přijde i jednání. Dnes by to byla pro Ukrajinu kolektivní sebevražda.
