Pokud chtěl Josef Středula odstartovat prezidentskou kampaň mohutnou demonstrací v centru Prahy, skončil tento projekt fiaskem. Na Václavské náměstí dorazilo řádově méně odborářů, než očekával, což signalizuje i jeho nevalné vyhlídky v boji o Hrad.
Předák nejsilnější odborové organizace Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) nešetřil před demonstrací silnými slovy. Požaduje skokové zvyšování mezd a cenovou regulaci energií, potravin, tepla, vody, nájemného a pohonných hmot, nehledě na dopady pro zaměstnavatele a státní rozpočet. Jinak pohrozil generální stávkou.
Středulovo fiasko
Středula očekával Václavské náměstí zaplněné desítkami tisíc lidí. Dorazilo jich několik tisíc, přestože je odborové svazy svážely autobusy a vlaky z celé republiky.
ČMKOS má dnes 270 tisíc členů, a pokud jich do Prahy přijela jen zhruba dvě procenta, měl by odborový boss zpytovat svědomí, kde udělal chybu. Nelze se bizarně vymlouvat, že více odborářů nemohlo přijít, protože „museli na směnu nebo byli nemocní“.
V porovnání s demonstrací odborů před deseti lety, kdy Středulův předchůdce Jaroslav Zavadil přivezl na Václavák 90 tisíc lidí, je to debakl. Totéž platí pro srovnání se dvěma zářijovými protesty proputinovských aktivistů, požadujících úzké vazby na Moskvu a vystoupení z NATO, EU a OSN. Pro účastníky jejich akcí je Středula příliš konformní, systémový a prozápadní.
Někteří členové odborových organizací ventilovali svoje pochybnosti už předem. Nevidí v podobných akcích smysl, když pro ně vedení odborových centrál do této doby nic neudělalo. Někteří cítí nereálnost Středulových požadavků, jež by je mohly ve svém důsledku připravit o práci. Nebo jen nechtěli statovat u příliš okaté prezidentské kampaně, když sami mají jiné favority.
Na Václaváku se sešli většinou voliči a členové ČSSD (v čele s Michalem Šmardou a Janou Maláčovou) a KSČM, směřujících do stále hlubší politické propasti. Neostalinista Josef Skála, jenž patří k nejaktivnějším účastníkům všech demonstrací, nevynechal ani tuto příležitost ke sběru podpisů pro vlastní prezidentskou kandidaturu.
Středula tak nemůže počítat ani s hlasy pravověrných komunistů, když jejich „měkký obal“ už dávno zběhl k ANO nebo SPD. Co z toho všeho vyplývá pro jeho kandidaturu?
Podpora ANO padla
V prezidentských ambicích mu nahrávalo váhání Andreje Babiše s podobně rozpočtově destruktivními plány, koho postaví do boje o Hrad. Senátní volby i v dnešní vyostřené situaci potvrdily nevýhodnost dvojkolových voleb pro hnutí ANO. Mementem se stal jihlavský obvod, kde přes enormní mobilizaci a nasazení celého vedení prohrála o parník Babišova chráněnkyně Jana Nagyová.
Senátní propadák patrně už definitivně uzavřel debatu, že by kandidoval přímo Babiš. Sám ji ostatně preventivně rozmělňoval už před volbami, že by se raději zaměřil na návrat do vlády. V kuloárech se už dříve začala skloňovat jiná jména za ANO – Schillerové, Havlíčka a Vondráčka – k nimž v poslední době přibyla varianta takticky podpořit Středulu, s nímž by si mohl tlakem na vládu zleva dobře rozumět.
Středula v posledních průzkumech dosahoval 7,5 procenta preferencí v prvním kole, ale širší opoziční podporou by mohl vystřelit výš. Jeho akcie ovšem po této neúspěšné akci paradoxně klesly a na podporu ANO může zapomenout.
Hnutí ANO je tak jediné, kdo zatím nepřiznalo barvu, jak se zachová ve střetu o Zemanovo nástupnictví. Babiš ve vlastní vítězství nevěří. Do poslední chvíle bude sondovat, jak vymanévrovat ze situace poté, co koalice Spolu doporučuje tři kandidáty s vysokou pravděpodobností, že se jeden z nich dostane do druhého kola.
Strategie na bojišti se mění každým dnem a v poslední době se spekuluje o dalším Babišově „esu“, vytaženém z rukávu na poslední chvíli. Bývalý herec a billboardová tvář v počátcích hnutí ANO Martin Stropnický už neoficiálně sonduje na ministerstvu zahraničí, co by případná účast ve volbách znamenala pro jeho diplomatickou kariéru.
Pokud nakonec padne volba na současného velvyslance v Izraeli, nelze pominout, že není typickým reprezentantem současného Babišova světa. A nebyl jím tak úplně ani v minulosti.
Stropnický podruhé?
Když musel Stropnický v rámci dohod o sestavování vlády na jaře 2018 opustit post ministra obrany, kde nijak nezazářil (jeho pokračování si vzhledem k prozápadní orientaci nepřáli komunisté), svěřil se Lidovým novinám se svojí frustrací.
„Pochopil jsem, že pro politiku mi schází určité geny. V tomto kazisvětě skutečně neumím pracovat. Mám rád normální práci, i nesouhlas a hádku, ale procedurální finty, obstrukce a křivárny neumím,“ objasnil důvody, proč odchází z politiky.
Stropnický se vrátil k epizodě, kdy to v jednu chvíli vypadalo, že by mohl v roce 2018 kandidovat na prezidenta. Babiš to ovšem neviděl tak horké, což vyjevil při jednom setkání se studenty v Olomouci.
„Stropnický na to nemá. Když chce kandidovat, nechť jde, ale nechť to odmaká. Když je Pražský maraton, já tam tři hodiny chodím mezi lidmi, a on na to s*re,“ komentoval dotaz, zda půjde tehdejší ministr obrany do prezidentské volby.
Stropnický v rozhovoru připustil, že se o kandidatuře s Babišem bavili, ale celé to byla „spíš taková želatina“. Vše se odvíjelo od situace, kdy šéf ANO dostal otázku na prezidentské kandidáty a uvedl i jeho. „Od té doby to žilo vlastním životem. Několikrát to ještě zaznělo, ale pak to pan Babiš začal korigovat. Také mi řekl, že to vlastně asi ani nechci dělat,“ přiznal.
Téma vyšumělo, jelikož ANO potřebovalo podpořit Miloše Zemana, ale časy se mění. Stropnický přesto zůstal loajální. Nikdy Babiše nekritizoval a hájil ho i v citlivé kauze Čapí hnízdo. Jeho pružnost mu dává po Středulově výpadku novou šanci. Pokud to nedopadne stejně, jako první pokus.
