Před čtrnácti dny jsem na tomto místě vyzval čtenáře, ať se netrápí katastrofami, které na ně dopadnou (nebo taky nedopadnou) na podzim nebo v zimě; prostě v topné sezóně. Ale dohnal jsem sám sebe. Copak se to dá vydržet?
Posuďte sami: Ministr vnitra Rakušan se pochlubil založením nové protiteroristické jednotky, která si podle jeho vlastních slov „posvítí“ mimo jiné na ruské šváby. Už to, že šéf vnitra je předsedou strany, která je jednou nohou ve vyšetřovací vazbě a druhou v personální exekuci, a jako takový by se měl každý den na tiskové konferenci omlouvat, že dosud neodstoupil ze všech funkcí, je nebetyčná drzost. Ale budiž, pan Rakušan má štěstí, že před ním osm let působil ve vrcholných politických funkcích pan Babiš, jenž posunul hranice politické etiky a morálky tak, že se dnes může šéf vládního hnutí producírovat po úřadě v obleku vyváleném v korupčních exkrementech a volat všude vůkol: Podívejte, jsem tady já, celý v bílém!
A dále: Vláda oznámila, že výhodně půjčí energetickému gigantu ČEZ pětasedmdesát miliard korun. Proč? Aby mohl zaplatit do zástavy prostředky energetické burze v Lipsku ve výši, jež odpovídá rozdílu mezi dnešní cenou elektřiny a mnohem nižší cenou, za kterou se ji v budoucnu zavázal dodat. Pro laika poněkud složitá operace. Pro spotřebitele, kteří budou za pár měsíců platit násobné ceny za energie a kteří žijí ve zjednodušené zkratce, že vyrábíme levnou elektřinu a zpětně si ji draze kupujeme na lipské burze, další důvod pro pouliční nespokojenost s vládou, jež půjčuje akciové společnosti peníze, které si sama musí půjčit, místo toho, aby se starala „o vlastní lidi“. Sám pro sebe si onu půjčku vysvětluji scénou z Puzova Kmotra, kdy je jednomu filmovému producentu zástupcem dona Corleona vysvětleno, že na smlouvě bude buď jeho podpis, nebo mozek. Pořád ovšem nevím, kdo tu pistoli u hlavy premiérovi Petru Fialovi vlastně drží.
A do třetice: Vláda, jež se všude vůkol chlubí svou rozpočtovou odpovědností a bojem proti inflaci, rozhazuje penězi prakticky stejně inflačně a „efektivně“ jako Andrej Babiš s Alenou Schillerovou v dobách nejtemnějších covidových. Nůžky mezi výdaji státu a příjmy se logicky rozvírají a předstíraně pravicový ministr financí (s předsedou vlády v zádech, samozřejmě) místo toho, aby představil aspoň střednědobý plán omezení erárních výdajů a chaotického a přebujelého státního aparátu, blouzní o sektorových daních a „daních z ne- očekávaných zisků“.
To jsem opravdu nečekal a volno mi z toho není. Omlouvám se, vím, že je léto.
