Andrej Babiš brázdí v obytném voze republiku, nechodí do práce a veškerou energii podřizuje kampani. Stěžuje si na nenávist, kterou ve vládě sám šířil. Blíží se komunální a prezidentské volby, což je pro hnutí ANO signál ke stupňování slibů bez ohledu na ekonomickou realitu.
Šéf ANO stále prohlašuje, že se dosud nerozhodl kandidovat na prezidenta. Počká do září. Prý ho odrazuje rodina, ale neponechává nic náhodě a akceleruje volební kampaň. Jinak nelze nazvat jeho turné v regionech, kde se schází se skalními voliči a vzájemně se ujišťují, že za Babiše bylo líp.
Kartel šíří nenávist
Babiš si stěžuje na údajné zastrašování občanů. „Tu nenávist vůči nám šíří tenhle politický kartel, který je tady desítky let. Proto jsme zdědili rozvrácenou zemi, zprivatizovanou do rukou zahraničního kapitálu. Státu téměř nic nepatří, tak tady šíří tu nenávist. Já určitě ne, já se snažím spojovat.“
Byl to ovšem právě on, kdo zaséval nenávist nejen proti předchozím garniturám, ale i vůči živnostníkům a malým firmám. Zhutňoval virtuální klima, že jsou hlavní žábou na prameni daňových podvodů. Zesílil státní dozor v podobě on-line systému EET a drakonických sankcí za maličkosti, zatímco do holdingu proudily státní miliardy.
Upřímnější bylo Babišovo přiznání, že „malé a střední podniky jsou na nic, a stát bude podporovat velké firmy“. Jeho pokrevní bratři z úzké skupiny agrobaronů pokračují v této útočné linii dodnes. Vadí jim pootočení vládní podpory malým farmářům, jak je zvykem ve vyspělém světě, dehonestují je a straší potravinovou chudobou.
Pokud expremiér tvrdí, že nenávist nešíří a snaží se lidi spojovat, je to jen marketingová faleš. Jeho rozhodnutí, zda kandidovat na prezidenta, zatím brání nejistota, jak by dopadlo druhé kolo volby. Jasno do toho nevnáší ani žádný z dosavadních průzkumů.
Riziko zadlužování
Babišovi vadí privatizace velkých podniků zahraničnímu kapitálu, na které se sám podílel jako v případě Unipetrolu. Napadá vládu, že proti inflaci nic nedělá. Inflace přitom u nás rostla téměř nejrychleji v EU už loni v létě. Do značné míry se na ní podílela štědrá výdajová politika Babišovy vlády, rezignující na vlastní rozpočtová pravidla.
Na toto riziko už tehdy upozorňovala Národní rozpočtová rada, když reagovala na varování ratingové agentury Moody´s, vyzývající českou vládu ke konsolidaci veřejných financí. Pokud by ratingové agentury přistoupily ke zhoršení hodnocení úvěrové spolehlivosti Česka, ať už změnou stupně či výhledu, zareagovaly by finanční trhy.
„Zdražení financování dluhu by se projevilo především u zahraničních investorů, kteří v současné době drží zhruba třetinu státního dluhu,“ uvedla loni v květnu šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.
Šance pro populisty
Mezitím se situace dramaticky zhoršila po ruské invazi na Ukrajinu, která vyšponovala ceny energií a pohonných hmot. Zvýšené rozpočtové výdaje ovšem nemohou znamenat rezignaci na postupné ozdravování veřejných financí.
Populisté jsou jiného názoru. Vycítili příležitost a torpédují jakékoli náznaky změny dosavadního kurzu. Naopak chtějí umocnit výdajovou expanzi, na kterou navykli své voličské skupiny v inflačně příznivějších časech.
Hnutí ANO už v dubnu nabídlo dvanáct opatření proti krizi, která by ji jen prohloubila. Ratingové agentury by rychle naplnily svoje varování, což by se projevilo v dalším prodražení už tak vysoké obsluhy státního dluhu.
Mezi tato opatření patří jednorázový příspěvek 6000 korun seniorům nad rámec zákonné valorizace penzí, zvyšování mezd státních zaměstnanců, sporné zastropování cen a neúměrné podsekávání daňových příjmů. Jen letos byly tyto nápady vyčísleny na 250 miliard korun, ale ani to zřejmě nestačí.
122 miliard navíc
„Vláda schválila pět tisíc na dítě a naše hnutí má zásadní problém. Částka není dostatečná a týká se jen dětí do osmnácti let. Chceme, aby byla vyplácena měsíčně až do konce roku, a to pro všechny studující do dvaceti šesti let,“ oznámil nyní Andrej Babiš.
Tyto dávky by byly vypláceny od července a státní pokladnu by vyšly na 60 miliard korun. To je podstatně vyšší suma, než osm miliard za už tak démonizovaný jednorázový příspěvek, který schválila Fialova vláda pro děti do výše součtu průměrné hrubé mzdy obou rodičů.
Babišovi se dále zalíbil nápad německé vlády, která od června do srpna stanovila měsíční limit na jízdné v hromadné autobusové a železniční dopravě na v přepočtu 230 korun, a to včetně zahraničních turistů.
Tento tříměsíční experiment, který by naši státní pokladnu přišel na dalších 62 miliard korun, je i v ekonomicky nesrovnatelně silnějším Německu považován za kontroverzní a finančně velmi náročný. Kritici namítají, že nebude mít dlouhodobější dopad a peníze budou chybět na zlepšení infrastruktury.
Fialova vláda je v mimořádné komplikované situaci, ocitá se mezi dvěma mlýnskými kameny. Zleva, tedy včetně Babiše, je napadána jako „asociální“, že pro naše občany nic nedělá, na druhé straně je kritizována z některých proinflačních kroků.
Skončíme jako v Řecku?
Serióznější účet bude vystaven až po celkovém výsledku letošního hospodaření a struktuře státního rozpočtu na příští rok. V tom by se měla projevit vládní ambice snižovat schodky plánované Babišovým kabinetem, a to i ve zhoršených podmínkách.
Fialův kabinet sice avizoval adresnou pomoc, ale turbulentní vývoj na trhu s energiemi si vynutí některá plošná opatření, jako v případě úsporného tarifu. Pokud tuto situaci podcení, bude mít země co do činění s populisty mimořádného kalibru.
Pro ANO není žádný problém zvýšit zadlužení státu o libovolné stovky miliard korun. Časy, kdy Babiš v počátcích svého hnutí útočil na nehospodárnost vládních předchůdců, že „kvůli plýtvání utíká 200 miliard“, jsou nenávratně pryč.
„Jsme ve výběru daní snad nejhorší na světě po Rusku. Za patnáct let naši popeláři nedostanou výplatu a skončíme jako v Řecku,“ narýsoval před volbami v roce 2013 černou vizi budoucnosti, pokud nedojde k politické změně. Dnes tuto budoucnost rýsuje sám, ale mnohem razantněji.
