nahoru

Babišova ztráta paměti. Vadí mu privatizace české ropy Polákům, sám ji přitom zařídil

Jiří Sezemský 22. května 2022 • 07:00
Babišova ztráta paměti. Vadí mu privatizace české ropy Polákům, sám ji přitom zařídil
foto: Blesk:Jakub Poláček

Andrej Babiš dnes kritizuje, že předchozí vlády zprivatizovaly obchod s ropou a plynem. Znovu se ocitá ve střetu zájmů. Sám usiloval o ovládnutí ropných rafinérií s polským gigantem PKN Orlen. Tento byznys nakonec padl kvůli nevýhodnosti pro polskou stranu a podezření z obří korupce.

Opoziční lídr rozjel horkou fázi volební kampaně a dnes je vedlejší, jestli komunální, prezidentské, nebo obojí. Babišovo turné po vlastech českých nevybočuje z dosavadního rámce virtuálního marketingu ANO. Prohlašoval, že s kampaní „Za Babiše bylo líp“ nemá nic společného a nebude v ní figurovat, ale pravý opak je pravdou.

Absenci na jednání sněmovny odůvodňuje „pracovními povinnostmi“, kam lze zřejmě zařadit i tanec, grilování a relaxaci v hotelových bazénech. Času má dost. Práce v parlamentu ho nezajímá a nehodlá poslouchat „neschopné“ ministry.

Katastrofální dědictví

Šéf ANO na cestách za skalními voliči šíří legendy o vzkvétající zemi za jeho vlády. Obzvláště si dává záležet, aby se vyvinil z podílu na současné energetické krizi, ovlivněné v českých podmínkách toxickou závislostí na ruském plynu a ropě. Mohl učinit a neučinil kroky, jež by ji zmírnily. Pokud se vymlouvá na všechny kolem, skutečnost je mnohem barvitější.

„Podstata je, že dvě strany, které to tu všechno ovládaly, ODS a ČSSD, všechno zprivatizovaly,“ tepe dnes Babiš své předchůdce. Stát kvůli tomu podle něj nemá přímou kontrolu nad dodávkami strategických surovin.

„Nemůžete nic ovlivnit! O tom, co se bude prodávat na čerpačkách Benziny, kterou vlastní Poláci, rozhodne někdo úplně jiný. Tohle dědictví je pro nás absolutní katastrofa. Rozhoduje Unipetrol, který vlastní Polák. No, kdo koho nominuje do PKN Orlen? Kdo rozhoduje? Morawiecki nebo Kaczyński,“ rozčiloval se expremiér v parlamentu.

Tuto tezi zvýrazňuje i jeho tisk. Lidové noviny připomněly, že zpracování ropy v rafineriích v Litvínově a v Kralupech nad Vltavou s celkovou kapacitou 8,7 milionu tun ropy ročně zajišťují Poláci, kteří skrze polostátní koncern PKN Orlen koupili od českého státu v rámci privatizace petrochemický holding Unipetrol.

Babiš pracuje s výběrovou ztrátou paměti a pomíjí, že osobně usiloval o privatizaci Unipetrolu. Právě on při druhém pokusu otevřel dveře polskému gigantu PKN Orlen, který vyhrál v tendru za velmi podezřelých okolností v éře Stanislava Grosse.

Krach „české cesty“

První díl privatizace Unipetrolu začal v lednu 1999, kdy vláda Miloše Zemana v tomto státem kontrolovaném holdingu provedla čistku. Babiš přes vládní kontakty dosadil do jeho vedení manažery z Agrofertu. Chtěl si tak pojistit chystanou privatizaci lukrativního petrochemického oboru „českou cestou“, prosazovanou ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem.

Pokud tedy dnes Babiš kritizuje dosazování nových lidí do státní správy v rámci deagrofertizace, už v té době byl nejrazantnějším průkopníkem korporativního přebírání strategických pozic státu.

Agrofert v prosinci 2001 vyhrál, ačkoli nepředložil nejvýhodnější nabídku. Někteří ministři v čele s Pavlem Mertlíkem odporovali, že se vláda chovala, jako by nešlo o veřejnou soutěž, a udělila Agrofertu „královskou“ exkluzivitu.

O důvěryhodnosti vítěze už tehdy kolovaly pochybnosti, což se následně potvrdilo jeho odstoupením od smlouvy o rok později. Na Babišův podraz dlouho nezapomněl ani Miloš Zeman do té doby, než s ním uzavřel mocenský pakt.

Babišova „polská“ dohoda

Fiasko první privatizace Unipetrolu Babišovi nezabránilo, aby se nezúčastnil druhého kola. Učinil tak skrytě a jak se později ukázalo, měl na její průběh zásadní vliv. Konečnou nabídku nakonec ze sedmi účastníků podal jediný PKN Orlen. Špidlův kabinet ji v dubnu 2004 přijal a prodej byl dokončen za Grossovy vlády v roce 2005.

Téhož roku vyšlo najevo, že PKN Orlen mohl při této transakci přijít o miliardy korun, jelikož na obchodu měl výrazně vydělat Andrej Babiš. Smluvně se dohodl s tehdejším vedením polského koncernu na společném postupu daleko před zahájením tendru.

Poláci slíbili Babišovi výměnou za lobbing ve vládě prodat pod cenou nejvýnosnější sekci Unipetrolu, chemičky Chemopetrol, Kaučuk, Paramo, Agrobohemie a Aliachem. Vedení Orlenu si bylo vědomo, že smlouvy s Agrofertem jsou sice nevýhodné, ale kvůli jeho síti kontaktů v čele se Stanislavem Grossem nezbytné, aby uspěli v soutěži.

V té době už aféru Orlengate vyšetřovala krakovská prokuratura. Bývalý člen vedení PKN Orlen Krysztof Kluzek vypověděl, že věděli dlouho dopředu, jakou cenu nabídnou v privatizaci jejich konkurenti, a že jim tyto informace zajistil Andrej Babiš.

K aféře následně vznikla vyšetřovací komise polského Sejmu. „Vlivy Agrofertu musely být ohromné, jestliže se mu podařilo českou vládu přesvědčit, aby odmítla nabídku o 40 procent vyšší než od PKN Orlen,“ uvedla v závěrečné zprávě.

V polských médiích se šířila podezření z obří korupce, provázející prodej Unipetrolu. Na polské i české straně mělo být napůl rozděleno 1,2 miliardy korun, důkazy se však nepodařilo zajistit.

Podvodník podveden

Nové vedení PKN Orlen se nakonec rozhodlo smlouvy s Agrofertem vypovědět a raději riskovat soudy, než prodat pod cenou rentabilní podniky, jejichž hodnota se časem několikanásobně zvýšila.

Babiš, který podvedl Zemanovu vládu, se cítil být podveden polským partnerem. O „odměnu“ za úspěšný lobbing v podobě levně získaných lukrativních chemiček přišel jedině díky polskému vyšetřování a výměně vedení PKN Orlen.

Agrofert podal čtyři arbitrážní žaloby o odškodnění 20 miliard korun. Nakonec se musel spokojit se smluvní pokutou 2,4 miliardy a soudní spory definitivně ukončil v roce 2018.

Nelze vyloučit, že tyto obchodní spory ovlivňovaly vztahy české vlády s Polskem v době, kdy se jednalo o spuštění alternativního plynovodu Stork II. Babiš dnes hází vinu na polskou stranu, která prý od projektu ustoupila, ale ta to nepotvrzuje.

Pozdní lítost

„Byl jsem hlupák, když jsem Unipetrol nekoupil. Měl bych to za jedenáct miliard a s výkupem drobných akcionářů za patnáct – a nazdar. Z dnešního pohledu se mi to už zdá levné,“ litoval oligarcha po letech v době, kdy vstupoval do politiky.

Byznys s českými ropnými rafinériemi expremiérovi nevyšel. Toho jistě lituje o to víc, že by dnes o cenách pohonných hmot nerozhodovali Poláci, ale on sám. Jeho kritika privatizace je o to licoměrnější, že se na ní v mnoha případech podílel jeho holding. Tehdy mu nevadilo, že stát prodává významné strategické podniky. Až dnes.





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější