Odsun sovětských vojsk z porevolučního Československa nebyl tak bezproblémový, jak se zdálo. „Lakoval jsem to narůžovo,“ přiznává po jednatřiceti letech Michael Kocáb, který na něj dohlížel. Bál se, že kdyby vyšlo najevo, že Sověti usilují až o desetiletý odklad termínu, euforie z pádu režimu by časem vyprchala a oni nakonec zůstali. Při každodenních jednáních se svými protějšky byl proto neústupný. Mohl si to tehdy dovolit, příkaz z Kremlu zněl jasně: ‚Nechte zbraně ve skladech,‘ a na generály Rudé armády byl spoleh. Na jejich loajalitě se ostatně nezměnilo nic, „jen“ Vladimir Putin v nich probudil ty nejhorší běsy. „Přeskočilo mu,“ myslí si Kocáb, podle kterého „šílené kroky“ ruského prezidenta nedokážou předjímat ani jeho lidé.
„Je to urážka řeznického stavu, protože on není řezník, on je hrdlořez a vrah,“ říká bývalý ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb o přízvisku, kterým americký prezident Joe Biden tituloval ruskou hlavu státu. Dojde-li na diplomatická jednání, Vladimir Putin by z nich měl být vyloučen, protože bez ohledu na to, jestli šílený je, nebo není, jeho kroky takové jsou, ohrožuje jimi celou planetu. A rezervy proto, aby v tom pokračoval, ještě má. Mobilizace by mohla povolat do služby až 30 milionů lidí a na nasazení nejmodernějších zbraní také zatím nedošlo. Co se týče těch jaderných, je Kocáb přesvědčen, že ani nedojde.
„Ukrajina bude poslední, kde by použil jadernou zbraň, protože on si nezamoří území, které chce obsadit, čili toho bych se nebál. On by ji použil proti zemím NATO, pokud by ji použil, ale podle mého názoru to neudělá. Jeho projevy z poslední doby napovídají, že v podstatě váhá a už nemá odvahu sáhnout až takhle daleko, protože by skutečně rozpoutal třetí světovou válku, ve které by NATO mělo jednoznačnou převahu. Tady jde vlastně o obavu z ojedinělých útoků Ruska,“ myslí si a dodává, že lze jen těžko odhadovat, co se odehrává v hlavě člověka s tak nepředstavitelnou silou. Prakticky je možné jediné – být připraven na nejhorší možnou variantou.
Jednu zásluhu ale Vladimiru Putinovi upřít nelze. „Rusko se odkopalo, vybarvilo, dalo za pravdu nám pochybovačům o hodnověrnosti Ruska a obyvatelstvo si uvědomilo určitě význam NATO, určitě význam Evropské unie, který ještě poroste mimochodem, a význam toho všeho, v čem jsme se naučili žít, a nějak nám to zevšednělo. Dokonce se zorientoval i Miloš Zeman, za což jsem byl rád, Klaus se nezorientoval jediný,“ kvituje Kocáb. Nečekané sjednocení společnosti bylo důvodem, proč přehodnotil i svou kandidaturu na prezidenta. Pro tu, už byl rozhodnut, protože nechtěl přihlížet, jak Česká republika přijde o všechno, co si Sametovou revolucí vydobyla. Teď váhá.
Nerad by se po bezmála dvouleté koncertní pauze, kterou si vyžádala pandemie a kterou si krátil přípravou hudebního dokumentu Pražský výběr – Symphony Bizarre, připravil o další vystoupení. Těší ho, že po kapele, kterou v roce 1976 zakládal, „aspoň něco zbyde.“ Dobře mu ale nedělá představa, že by na Hradě po víc než 30 letech od pádu komunismu vládl jeho stoupenec a příslušník tajných služeb StB nebo vojenské rozvědky. Na mysli má přitom expremiéra Andreje Babiše a generála Petra Pavla. Rozhodující pro něj bude, jací další kandidáti se rozhodnou do boje o prezidentský úřad vstoupit. On se definitivně vyjádří v září.
S jakým programem by do prezidentské kandidatury šel, jaké si dává šance na vítězství a kdo je pro něj přijatelný kandidát? Proč je záznam koncertu Pražský výběr – Symphony Bizarre, který vstupuje 12. května 2022 do českých kin, labutí písní kapely? Co v 21. století nejvíc ohrožuje lidská práva? A čím trpí OSN? Na tyto a další otázky odpovídá v Prostoru X Michael Kocáb, hudebník, politik a někdejší předseda parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z území bývalého Československa.
