O víkendovém kongresu ODS můžeme uvažovat ze spousty úhlů. Například k čemu tam nedošlo. Nebyl tam oznámen kandidát na prezidenta. Nebyl tam představen vládní plán k řešení energetické, migrační a ekonomické krize. A taky se mezi místopředsedy neobjevila žena. No a k dovršení všeho dostal předseda Fiala sto procent platných hlasů. Z tohoto pohledu došlo v pražské hale O2 universum ke katastrofě. Bylo to tak skutečně? Těmito a dalšími věcmi se zabývá dvaapadesáté pokračování podcastu Kecy a politika.
ODS na svém třicátém kongresu byla příkladem politické strany sjednocené volebním úspěchem. I tak nedostal Petr Fiala sto procent hlasů, jen byl zvolen volební model, kdy jste jako delegát zaškrtl předsedu Fialu nebo nechal volný lístek. Těch 24 delegátů, co hlasovala proti němu, ho přeškrtlo, čímž formálně vyrobilo neplatný hlas. Tak se v titulcích mohla objevit senzační zpráva, že všechny platné hlasy byly pro Fialu. Stále to není nic proti tomu, když Václav Klaus na kongresu ODS v Kopřivnici dostal o tři hlasy víc, než bylo delegátů, za což mohlo chaotické rozdávání hlasovacích lístků, z nichž některé dostali i hosté. Následovala opakovaná volba a rozdávání lístků proti podpisu. To je kolorit podobných setkání.
Kongres ODS se sešel v zvláštní situaci, když v lednu dostala Fialova vláda důvěru, v únoru přišla ukrajinské válka a noví ministři mohli ještě na papíře nezaschlé programové prohlášení roztrhat, protože nová situace jim na příští dva roky napsala úplně jiné programové prohlášení. Že by za této situace vystupovali ke změněným prioritám různých resortů delegáti a doporučovali ty a ty změny, to mohl čekat jen málokdo.
Centrum mocenského rozhodování je dnes ve vládě a ministerstvech, tam – při vší úctě – většina z delegátů nedohlédne. Jiná věc bude, až Fialova vláda (a měla by) předloží něco jako nové programové prohlášení, kde zohlední urgentní věci k řešení, o nichž koncem roku neměla ještě ponětí. Pak politická strana a její sjezdy slouží ke korekci vládní politiky. Co však korigovat, když se nová vládní linie ještě nevytvořila?
Ve věci prezidentské volby je v Česku abnormální situace. Před pěti lety žádná politická strana nenavrhla svého kandidáta. Srovnejme to s dnešní Francií, kde se strany, hnutí a volební uskupení hrdě hlásí ke svým kandidátům. V Česku stále přetrvává bludná tradice, že prezident musí být nadstranický a doporučení nějakého politického subjektu ho poškodí. Jinou věcí je, že pokud má mít někdo proti Andreji Babišovi šanci, musí se na něm shodnout celá vládní pětikoalice stran. Takovou figurou by mohla být například Dana Drábová, ale není zatím síla, která by ji přiměla změnit záporné stanovisko. Takže nejen ODS, ale i další strany odložily rozhodování o prezidentské kandidatuře na pozdní léto.
Ve dvaapadesátém pokračování podcastu Kecy a politika se autoři zabývali také tím, proč chybí ve vedení ODS žena. Shodli se na tom, že skutečná moc a vliv uvnitř ODS vůbec nesouvisí s místopředsednictvím. Dnes v ODS mají největší moc a vliv pánové Fiala a Stanjura, na třetím a čtvrtém místě následuje dvojice ministr spravedlnosti Blažek a obrany Černochová, kteří místopředsedy vůbec nejsou. Obecně jde říct, že hlavní slovo dnes mají především ministři. Teprve potom šéfové klubů a další. Je to opět ukázkou toho, jak hlavní rozhodovací páky se přesunuly do vlády. Místopředsednické židle v politické straně, která je sice vládní, ale mocensky na okraji, nejsou tak důležité. Jsou výsledkem toho, jak se čtyři velké kraje s rozhodující většinou delegátů (Praha, střední Čechy, severní a jižní Morava) dohodnou. I tak měla být ve vedení žena. Na druhou stranu: svými celostátními preferencemi a vlivem je Jana Černochová fakticky trojkou ODS, aniž by k tomu potřebovala funkci.
