Americký novinář Malcolm Gladwell před mnoha lety vydal bestseller Bod zlomu. Popisuje v něm situace, kdy se lámou epochy, postupy a zavedené modely jednání. Podle všeho se v jednom takovém zlomu evropský svět nachází. O těchto a dalších věcech nahlas uvažovali autoři jedenapadesátého pokračování podcastu Kecy a politika.
V posledních čtyřech letech dostal náš svět tři rány. Kolem roku 2018 začaly obchodní války mezi USA a Čínou a Evropou ohledně cel a zneužívání volného obchodu. Tehdy poprvé bylo vidět, že globalizovaný svět založený na rychlé výměně zboží všude tam, kde je ho možné vyrobit nejlaciněji, začíná být zpochybňován.
Na jaře 2020 zase přišly covidové lockdowny, které narušily globální dodavatelské řetězce. Řada politiků mluvila o tom, že musíme zase vyrábět v dojezdové vzdálenosti a nespoléhat na globální výměnu zboží. Nedodali ovšem, že je to spojené s výrazným nárůstem cen.
Třetí úder přišel po 24. únoru 2022 a invazi Ruska na Ukrajinu. Za pravdu dostali realisté, kteří upozorňovali, že Rusové neberou dávky plynu a ropy jako byznys, ale naopak jako nástroj politického vydírání. Vedlejším efektem jejich bombardování ukrajinských měst se stala masová migrace. Současně zdražují energie, roste inflace a stagnují ekonomiky řady evropských zemí. Je možné, že se vše vrátí do starých kolejí?
V Evropské unii i Česku jsme svědky dramatického přehodnocování desetiletí budované energetické a bezpečnostní politiky. Minimálně v těchto dvou oblastech nebude návratu. Diplomacie USA a EU se bude zaměřovat na alternativní dodávky plynu a ropy z oblastí, jako je Ázerbájdžán nebo Írán. Nejlépe z obou současně. Ruku v ruce s tím půjdou úpravy vztahů se zeměmi, jež donedávna byly našimi nepřáteli.
Je dobré říct, že v bezpečnostní a energetické politice byla jedna evropská země, která v posledních dvaceti letech měla ve všem pravdu – Polsko. Díky tomu, že budovala plynovod na Norsko, terminály na zkapalněný plyn a držela těžbu uhlí, takže dnes může přistoupit na nejostřejší sankce vůči Rusku. A také si může dovolit poskytovat největší dodávky zbraní na Ukrajinu.
Současně chce Morawieckého vláda bez výběrového řízení svěřit stavbu své jaderné elektrárny Francii, takže by Polsko mohlo střednědobě mít i levnější elektrickou energii. Zároveň dlouhodobě Polsko dávalo dvě procenta hrubého domácího produktu na armádu a dnes ji má nejlépe vyzbrojenou v regionu. Mimo jiné to umožňuje přijímat dva milióny uprchlíků z Ukrajiny a tuto zemi vojensky podporovat. Polsko se během několika měsíců stalo lídrem celé východní Evropy. Na rozdíl od Maďarska.
Premiér Orbán sice počtvrté za sebou vyhrál volby, ale dostal svou zemi do izolace. Jeho strana zobrazovala rusko-ukrajinskou válku jako konflikt dvou slovanských zemí a postavila se k tomu přísně neutrálně. Ztratila tím lídrovství ve Visegrádské skupině. Mezi autory podcastu vypukl spor, jestli je Maďarsko dnes ještě autoritářský, nebo už totalitní stát. Rozhodně sázka na neutralitu z nich dělá hlavního spojence Ruska ve střední Evropě a jako s takovým s ním bude v budoucnu zacházeno. V posledních dnech se navíc v maďarských médiích objevovala informace, že ruská firma Rosatom, která měla dostavovat dva jaderné bloky v jaderné elektráně v maďarské Paksi, není schopna dodržet své závazky. Pro Maďarsko by to znamenalo velký zásah do jeho energetické politiky.
Na úvodní otázku, jestli se svět vrátí do starých kolejí, autoři podcastu Kecy a politika odpovídají, že svět se skutečně promění. Krátkodobě průměr populace určitě nezbohatne. Současně je to prostor pro uvolnění a liberalizace administrativně svázaného státu, kde se všechno vleče a nic nejde.
Dnes Fialova vláda přijímá opatření v režimu nouzového stavu, což jí umožňuje rychle reagovat na měnící se svět. Nejde to ovšem donekonečna. Teď má nová vláda velkou šanci rychle změnit určité věci (stavební zákon, zákon o veřejných zakázkách), jinak se problémy nové doby spojené s růstem cen energií a masovou migrací obrátí proti ní.
