Po dlouhé době cítím ve vzduchu svěží vzduch optimismu. Nejvyšší správní soud zdravým rozumem rozmetal nekonečné diskuse kvaziodborníků, politiků a mediálních expertů nad tím, jestli je, nebo není správná segregace očkovaných a neočkovaných proti covidu v restauracích, kavárnách i klubech, a část obskurních opatření zrušil. Pro mě dobrá zpráva, že žiju v právním státě a mohu se spolehnout na jeden z pilířů demokracie. O něco horší je ovšem poznání, že lidé, kteří jsou schopni připravit několik desítek protiprávních nařízení a prohrát s nimi soudy, za svou „práci“ nenesou žádnou odpovědnost a sedí dále na příslušných ministerstvech, případně jimi zřízených orgánech.
Příští týden snad skončí ještě absurdnější praxe, kdy kvůli kontaktům s pozitivně testovanými spolužáky musí tisíce školáků a jejich rodičů dřepět doma v domácím vězení, tedy v něčem, čemu se eufemisticky přezdívá karanténa. Pomalu, ale přece se tak posouváme vpřed směrem k civilizovanému světu. Vynechme nyní diskusi o tom, co je a není civilizované, nechci totiž nikomu vnucovat své přesvědčení, že hon na neočkované, který na své občany pořádá například sousední rakouská vláda, za civilizovaný a následováníhodný rozhodně nepokládám.
Doufám, že za pár týdnů se budeme už jenom trpce usmívat nad předpověďmi apokalyptiků nové doby, například šéfa lékařské komory Milana Kubka nebo evolučního biologa Jaroslava Flegra, jež jsme si dovolili vyobrazit na aktuální obálce Reflexu. Jde samozřejmě o nadsázku, šance, že bychom je mohli potkat v restauraci u piva, kam mohou vstoupit občané druhé kategorie bez platné tečky, rovná se téměř nule. Ostatně kdo by si rád povídal s člověkem, který je schopen tvrdit, že kvůli tomu, že si povídáme, budou zanedlouho v ulicích mrazáky plné mrtvých seniorů, dětí a nakonec nás samotných.
Vážím si lidí, kteří se neutápějí v pesimismu, a přestože jim poslední dva roky převrátily třeba i profesní život naruby, dívají se na život s optimismem a vírou v lepší příští. I proto mi bylo potěšením a ctí povídat si pro aktuální Reflex s lékařkou a leteckou záchranářkou Kristinou Höschlovou, jež například o lidech propadnuvším covidové panice říká:
„Celou dobu se snažím poslouchat oba póly, snažím se porozumět myšlenkovým pochodům těch, s nimiž názorově nesouzním. To, že se za některými extrémními postoji skrývá vlastní prospěch, je průhledné. Pak je tu ještě skupina lidí, kteří zbytečně šíří strach a hysterii, aniž to pro ně znamená jakýkoli profit. Soudím, že tito lidé mají přirozeně negativistické nastavení. Pokud by nepřišla pandemie, důvodů ke generování negativních emocí by jistě vždy našli dost. A proto spíš než odpor cítím vůči těmto lidem soucit. Je smutné hledět na svět přes katastrofické filtry,“ říká.
Čtěme, poslouchejme, žijme, radujme se.
