S optimismem k příštímu roku vzhlíží málokdo. Vyhráli jsme, ale kolik krizí nás čeká? Ekonomická krize, drahota, ekologické extrémy, státní dluh, inflace a bankroty. To vše s covidem po boku. Dobrá zpráva je, že Babiš už nemá moc. Je to hrdé zjištění. Voliči odmítli tendence k autoritativnímu státu, odmítli prorůstání politiky a velkokapitálu, jakož i Zemanovo bratříčkování s Východem.
Tak vzniká nová z řady fám a iluzí. Nic jsme nevyhráli, a co nám přinese budoucnost, nikdo neví. Katastrofa a zkáza to nebudou, ba ani hlad a neštovice. Byl covid. Nebyla válka, nebylo všechno rozbombardované, nebyli lidé masově pobiti, jinam zavlečeni. Byly velké ztráty, ale za tři, pět či šest let si na covid v zahojené zemi nikdo už nevzpomene. Leda si zem rozvrátíme sami a budeme to na covid svádět.
Nezadržitelný ústup
Babiš padl sám, protože už musel. Je vlastností politiků jeho typu, že po prudkém populistickém nástupu voliče okouzlí, ale vzmach vyvane a ústup je nezadržitelný. Přesto volební vítězství bylo těsné – a to se protistrana musela složit ze všech druhů Antibabišů. Vláda má pěkných a pohodlných sto osm hlasů. Ty mohou rychle zmizet. Nečas měl hlasů sto osmnáct a středopravici málem přizabil.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
