Islamistický režim v dnešním Turecku postavil své přežití na politice nenávisti k Evropě a Západu jako celku. Proto jej nejvíce ohrožují turečtí lidé, kteří odmítají politiku nenávisti a konfrontace a místo toho podporují dialog a usmíření mezi kulturami, civilizacemi a národy. Jedním z takových lidí je i dlouholetý politický vězeň Osman Kavala, kterého islamistický turecký režim uvěznil v roce 2017 za jeho údajnou podporu demonstrace proti ničení městského parku v Istanbulu. Následně v roce 2019 Evropský soud pro lidská práva označil Kavalu za politického vězně.
Osman Kavala je islamistickým režimem v Turecku obviňován ze snahy provádět protistátní aktivitu a financovat opozici proti islamistickému režimu v Turecku. Mezi tureckými islamisty je označován za člena údajného židovského spiknutí proti Turecku, kterého se měl dopustit tím, že spolupracoval s lidskoprávními organizacemi podporovanými známým kontroverzním židovským finančníkem Georgem Sorosem.
Kavala patří mezi desítky tisíc tureckých politických vězňů, které islamistický režim prezidenta Erdogana uvěznil za skutečnou či údajnou protirežimní činnost. Jenže mezinárodní věhlas Kavaly způsobil, že se o jeho osud začali zajímat diplomaté několika západních a evropských zemí a vydali prohlášení vyzývající k propuštění Kavaly z vězení, což rozzuřilo turecké vládnoucí islamisty. Islamistický prezident Erdogan pak začal vyhrožovat vyhoštěním diplomatů zemí podporujících výzvu k propuštění Kavaly.
Prohlášení sepsali vedoucí diplomaté deseti zemí – USA, Kanady, Francie, Finska, Dánska, Německa, Nizozemska, Nového Zélandu, Norska a Švédska, bohužel Česká republika mezi nimi chybí. Jenže po vyhrůžkách tureckého islamistického prezidenta Eerdogana se diplomaté zalekli a vydali „opravné“ prohlášení, jež v médiích bylo prezentované jako odvolání vydaného prohlášení. Islamistický turecký prezident Erdogan toto „opravné“ prohlášení prezentoval v tureckých médiích jako důkaz svého vítězství nad „slabým“ Západem.
V Turecku vládnoucí islamisté nutně potřebují odvádět pozornost od stále se zhoršující ekonomické situace v Turecku a klesající životní úrovně běžných Turků, a právě proto se jim podobné incidenty hodí a využívají je k odvádění pozornosti nespokojených obyvatel a udržování protizápadních a protievropských nálad. Přes ústupky západních diplomatů v kauze Kavaly zájem o tohoto politického vězně v Evropě neopadá a Turecku hrozí vážná mezinárodní ostuda a problémy. Rada Evropy totiž zahájila řízení s možností přijmout proti Turecku sankce či ho dokonce vyloučit z této mezinárodní organizace právě kvůli případu politického vězně Kavaly. Pokud by k něčemu takovému došlo, byla by to těžká rána pro prestiž a legitimitu turecké islamistické vlády.
Turečtí islamisté se totiž snaží vyvolávat dojem, že jejich vláda je volena demokraticky a respektuje právní stát, což je ve skutečnosti lež. Například turecké volby jsou islamisty a jejich spojenci masivně manipulovány různými způsoby (vyřazování kandidátů apod.), a když si i přesto občané někde zvolí islamistům nepohodlné politiky, tak nastupuje další fáze, kdy se islamisté pod různými záminkami snaží tyto zvolené politiky sesadit či uvěznit. Pokud by tedy bylo islamisty ovládané Turecko vyřazeno z Rady Evropy či na něj byly uvaleny sankce, tak by to mohlo podpořit odpor proti jejich režimu v samotném Turecku.
A kdo tedy je vlastně muž, jehož se tak moc bojí turečtí islamisté a prezident Recep Tayyip Erdoğan? Osman Kavala se narodil v rodině tureckých muslimů, kteří pocházeli z oblasti dnešního Řecka. Jeho otec vybudoval úspěšnou firmu a spolupracoval i s československou firmou Škodaexport. Mladý Kavala vystudoval univerzity v Turecku (Bosporská univerzita a Univerzita v Ankaře) a Velké Británii (Manchesterská univerzita), ale po smrti svého otce se vrátil zpět do Turecka a převzal vedení rodné firmy Kavala Companies.
Po převzetí rodinné firmy se z Osmana Kavaly stal podporovatel charitativních, sociálních a ekologických projektů. Od roku 2002 například financuje kulturní centra v sociálně slabých tureckých oblastech skrze organizaci Anadolu Kültür. V minulosti také spoluzakládal tureckou pobočku mezinárodní organizace Open Society Foundations (ta roku 2018 ovšem svou činnost v Turecku ukončila) podporované známým kontroverzním finančníkem Georgem Sorosem. Osman Kavala se také snažil podporovat sbližování národů Kavkazu, Balkánu, Turecka a Evropské unie.
Z nepřeberného množství jeho aktivit lze vyzdvihnout jeho podporu ženských práv, například v Turecku spoluzaložil organizaci BILSAK (Science Art Culture Services Society), nebo jeho podporu veřejné debatě o turecké genocidě Arménů. Například mezinárodně uznávaný švýcarský historik a autor knihy „Talaat Paša: Otec moderního Turecka, architekt genocidy“ Hans-Lukas Kieser označil Kavalovu pomoc jako zásadní pro svou práci na zkoumání arménské genocidy. Kavala také dlouhodobě podporuje ekologické aktivity v Turecku a organizace hájící lidská práva (například Amnesty International). Kavala obdržel i různá mezinárodní ocenění, například cenu sdružení evropských archeologů za podporu ochrany památek v Turecku.
Poté, co v roce 2013 začali obyvatelé Istanbulu, převážně mladí lidé, organizovat demonstrace proti snaze úřadů zničit jeden z istambulských parků (park jménem Gezi), Kavala jim vyjádřil podporu, což označily úřady za protistátní činnost a později ho uvěznily. Při demonstracích tehdy turečtí vládnoucí islamisté neváhali nařídit policii provést brutální zásah proti demonstrujícím lidem s pomocí slzného plynu, vodních děl a vrtulníků. Tehdy turecké úřady stovky z nich i zatkly a uvěznily.
Osman Kavala obvinění tureckých islamistů odmítá, ale není mu to nic platné. Vládnoucí turečtí islamisté vůči němu vznesli již i další obvinění, a to z podpory údajného převratu v roce 2016. Česká novinářka a analytička z Asociace pro mezinárodní otázky Karolína Lahučká k jeho případu České televizi řekla: „Kavala (...) je symbolickým vůdcem občanské společnosti napojené na Západ. Je symbolem všeho, proti čemu státní aparát bojuje.“
Osud Osmana Kavaly tak je v jistém smyslu i osudem moderního sekulárního Turecka, které se stalo rukojmím islamistické vlády, jež se chopila moci demokratickým způsobem, ale poté demokracii zrušila a nastolila svůj režim. Nastupující nová česká vláda tak má příležitost ukázat, nakolik to myslí s podporou lidských práv vážně, a podle mého názoru by se měla přidat k obráncům lidských práv v Turecku a vyzvat turecké islamisty k propuštění Osmana Kavaly.
Mimochodem není to tak dávno, co se před několika léty vměšovala turecká vláda skrze svého velvyslance do vnitřních záležitostí České republiky, kdy odsuzovali svobodu slova pro kritiky islámu. Když se tedy mohou turečtí islamisté vměšovat do našich vnitřních věcí, proč by naše vláda nemohla požadovat propuštění politických vězňů v Turecku?
