Jeden z nejbližších spolupracovníků tureckého prezidenta Erdogana, ministr vnitra Süleyman Soylu v televizním vysílání panislámské stanice al Džazíra obvinil Západ a jeho tajné služby, že se snaží destabilizovat Turecko a záměrně mu ničí ekonomiku a také že záměrně vyvolává války a krize v muslimském světě. Jako příklad zmínil Irák, Afghánistán či Sýrii. Ukazuje se tak, že turecká islamisticko-nacionalistická vláda dál pokračuje ve dvoutvářné politice, kdy se podbízí vedení Evropské unie a USA na mezinárodní scéně, ale zároveň uvnitř Turecka a směrem do muslimského světa trvale vede protizápadní propagandu a vyvíjí protievropské aktivity.
„Západ chce v Turecku vyvolat zmatek. Chtějí konfrontovat naše hodnoty a útočit na naši ekonomiku, demokracii a republiku. Na to vše chtějí útočit. [Jejich] zpravodajské síly vedly divoký útok, ale nepodařilo se jim dosáhnout pozitivních výsledků. Kdo vyvolal krizi v Afghánistánu? Západ. A krizi v Sýrii? Západ. Je to Západ, který v Iráku způsobil zmatek a chaos. Vždy jsme podávali bratrskou ruku našim sousedním zemím. Spolupráce je naším hlavním cílem. Nechceme vyvolávat zmatek v islámských regionech. Právě ty země, které se zaměřují na naši jednotu a naši samotnou existenci, se snaží přerušit vazby v islámských regionech a zemích,“ řekl doslovně turecký ministr vnitra ve vysílání al Džazíry. Jeho projev zaznamenala a přeložila do angličtiny izraelská nezisková organizace MEMRI (Middle East Media Research Institute).
Turecký ministr vnitra také prohlásil, že v Turecku žádná xenofobie neexistuje. Reagoval tak nejspíše na mediální zprávy o davovém pogromu Turků na syrské uprchlíky v hlavním městě Ankaře na počátku srpna. Fotografie a videa pogromu zveřejnil na internetu například kritik islamistického prezidenta Erdogana a poslanec tureckého parlamentu Mustafa Yeneroglu. Ovšem turecká vláda se snaží dlouhodobě popírat napětí mezi místním obyvatelstvem a uprchlíky nacházejícími se na tureckém území, kdy nejde pouze o miliony uprchlíků ze Sýrie, ale také o uprchlíky z Afghánistánu, Iráku apod.
V Turecku tedy již nejde pouze o napětí mezi Turky a Kurdy, ale nově se tam vytváří i napětí mezi uprchlíky a ilegálními imigranty na straně jedné a tureckým obyvatelstvem na straně druhé. Podle neziskové organizace Člověk v tísni již dnes v Turecku žije kolem 4 milionů uprchlíků a ilegálních imigrantů (turecký prezident Erdogan dokonce hovoří již o 5 milionech) a vzhledem k vývoji v Afghánistánu, Iráku a Sýrii se dá předpokládat, že počet těchto osob bude ještě narůstat, protože lidé utíkají z mnoha zemí nejen kvůli násilí, ale také kvůli zhoršujícím se životním podmínkám a nedostatku vody. Například již před pár týdny Český rozhlas informoval, že do Turecka přichází zhruba tisíc afghánských uprchlíků denně a chtějí pak pokračovat dál do Evropy.
Na celou zhoršující se situaci kolem uprchlíků a ilegálních imigrantů v Turecku před několika týdny reagoval i prezident Erdogan, který vyzval Evropu, aby převzala odpovědnost za uprchlíky prchající z Afghánistánu, ale nejen z něj. Podle Erdogana nebude Turecko žádným „skladem“ uprchlíků pro Evropu. Naopak vedení EU chce dál posilovat spolupráci s islamisticko-nacionalistickým režimem v Turecku, jak vyplývá z výsledku jednání mezi vedeními Turecka a EU z tohoto roku.
Jak jsem již uvedl na počátku svého textu, Turecko se dlouhodobě potýká s problémy souvisejícími s přítomností velkého počtu uprchlíků na svém území a radikálně se zhoršující ekonomickou situací v zemi. Ta souvisí s ekonomickou politikou turecké vlády a jejím chováním v oblasti lidských práv a mezinárodní politiky, které odrazuje mimo jiné i zahraniční investory. Ovšem turecká vláda své chování nejspíše nechce změnit a spíše se snaží mezi obyvatelstvem posilovat nacionalistické a islámské náboženské přesvědčení a obyvatelstvu tvrdí, že za problémy, neúspěchy a zhoršující se kvalitu života v Turecku může Evropa a Západ, jejíž tajné služby prý vedou proti tureckému národu skrytou válku. Přitom je paradoxní, že miliardy eur poskytovaných Evropskou unií Turecku na pomoc pro uprchlíky a ilegální imigranty vlastně turecká islamisticko-nacionalistická vláda nakonec nejspíše využívá i pro své aktivity a boj proti Evropě.
Současné Turecko se tak stává „časovanou bombou“ a nevyzpytatelným sousedem na hranicích Evropy, kde se hromadí nejen masa ilegálních imigrantů a uprchlíků, ale turecké úřady dlouhodobě poskytují i zázemí a ochranu islamistickým aktivistům a organizacím (hlavně ovlivněným Muslimským bratrstvem a palestinskými islamisty, například Abudullahem Azzamem, jehož oslavují i lidé v okolí tureckého prezidenta Erdogana) a ti z území Turecka provádějí své protievropské a protizápadní aktivity. Jako příklad může sloužit nedávná veřejná agitace islamistického duchovního Wagdy Abd el-Hamieda Mohameda Ghoneima oslavujícího vítězství hnutí Talibanu (správně Islámského emirátu Afghánistán) nad Západem.
Vzhledem k dlouhodobému appeasementu vedení EU, ale i například Německa k islamisticko-nacionalistické vládě v Turecku se dá čekat, že se situace ve všech ohledech bude dál spíše zhoršovat a eskalovat. Největší hrozbu osobně vidím v tom, že vedení Turecka bude nadále využívat miliony uprchlíků a ilegálních imigrantů k vydírání Evropy a zároveň bude tyto miliony lidí indoktrinovat náboženským extremismem a nenávistí k Evropě a pak je bude po troškách pouštět do Evropy; a po jejich proniknutí do Evropy budou tito lidé posilovat zde již působící islamistické skupiny a aktivisty.
