Před několika lety jsem na milovaném hudebním festivalu Colours of Ostrava moderoval v rámci diskusního seriálu Reflexu besedu s matematikem a podnikatelem Karlem Janečkem. Zážitek věru nevšední, o kterém si ovšem nejsem jist, jestli bych ho chtěl opakovat. Bylo to v době, kdy Karel Janeček pod značkou svého hnutí Pozitivní evoluce vyvinul volební systém D21, takzvanou Janečkovu metodu.
Spočívala v tom, že by měli možnost voliči dávat volebním kandidátům nejen pozitivní, ale také negativní hlasy. Byl to jeden z těch profesních okamžiků, kdy jsem si připadal úplně zbytečný, má účast v debatě se v podstatě zúžila na vyvolávání lidí z obecenstva, kteří se hlavní hvězdy chtěli na něco zeptat. Nutno přiznat, že Karel Janeček byl velmi přesvědčivý, vyzařoval auru, jakou asi mají guruové. Mluvil hekticky, kadence jeho řeči připomínala kulometnou palbu. Sál byl plný lidí, kteří jeho palbu radostně přijímali, zářily jim oči a představovali si lepší svět, který díky Janečkovým volebním algoritmům vypukne. Cítil jsem se zkrátka jako na setkání bláznivého kazatele, vykladače bible, po jehož doteku návštěvníci mše omdlévají a jejich tělo zůstává zachváceno náboženským třasem. Mají-li rakovinu, tak už ji nemají. Případně vstanou z invalidního vozíčku.
Moc jsem Janečkovu pozitivnímu výkladu jeho volební metody nerozuměl, přece jen jsem v tomto směru poněkud zastarale konzervativní a za ohrožení demokracie považuji „pouhé“ korespondenční hlasování, natož sčítání kladných a záporných hlasů podle mě nepochopitelného vzorce. Jestli je to legální, ať si pomocí algoritmů Karel Janeček vydělává peníze na burzách, ale učinit jeho metodou z voleb něco jako reality show je mi z duše podezřelé a nebezpečné.
Jsem přesvědčen, že kdyby se jeho metoda opravdu vyzkoušela v praxi, došlo by k nezamýšleným účinkům – výsledek voleb by mohl být podobně bizarní a odtržený od reality, jako když se ona zázračná Janečkova metoda použila při hlasování v anketě Český slavík. Vítězí nemastní neslaní, nahoře jsou ti, jejichž zpěv ničím nevyniká, umístění některých polopostav šoubyznysu vyvolává podezření, že k němu nemohlo dojít jinak než ohnutím hlasovacích pravidel.
Nebo jinak. Dopadlo by to podobně, jako když před deseti lety Karel Janeček zvedl prapor boje proti korupci a bojoval tak urputně, až se stal premiérem nejčistší z nejčistších – Andrej Babiš.
Proto kdyby někdy někam Karel Janeček kandidoval, třeba na Hrad, a zvítězila by v hlasování jeho metodika, hodil bych mu tolik záporných hlasů, kolik by jen šlo. Snad nebude třeba.
