Události okolo prezidenta republiky Miloše Zemana nabírají rychlý spád. Po počátečním mlžení a mlčení se veřejnost i politici dozvídají, jak na tom hlava státu ve skutečnosti je. Z obsahu dopisu z Ústřední vojenské nemocnice předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi je patrné, že prezident není a v nejbližších týdnech ani nebude schopen vykonávat svůj úřad.
S ohledem na prezidentův vážný zdravotní stav je už i na místě řešit krajní eventualitu, a sice že Zeman nebude schopen svůj úřad vykonávat už nikdy a Česká republika bude muset hledat novou hlavu státu.
Takové úvahy jsou sice do jisté míry žinantní, ale jsou zároveň legitimní. Země potřebuje svého prezidenta, a to nejen z hlediska tradice, zvyklostí, ale i k výkonu reálné politiky či obvyklých protokolárních aktů. Pokud je prezident nemocen nebo indisponován po určitou dobu, tak se nic vážného neděje. Ostatně v minulosti už se to tu i stalo. Nicméně to zřejmě nebude případ Miloše Zemana. Z vyjádření lékařů ze Střešovic je totiž patrné, že Zeman nebude schopen práce delší období a výhled je nejistý. Tato prognóza se navíc může kdykoliv změnit a ono období ještě prodloužit.
Z probíhajících jednání je patrné, že politici vznikající koalice se budou snažit o aktivaci článku 66 Ústavy České republiky a prezidentské pravomoci si rozdělí další ústavní činitelé. Většina prezidentských aktivit tak bude pokryta a řešena.
Nicméně se tu otevírá otázka co dál. Co když se Zemanova hospitalizace bude prodlužovat a trvat dlouhé měsíce? Je již na čase rozvíjet úvahu, že by prezident sám abdikoval? Pokud by došlo k abdikaci nebo dokonce prezident zemřel, vyhlásí předseda Senátu nové prezidentské volby. A do zvolení nového prezidenta budou prezidentské pravomoci vykonávat premiér a šéf sněmovny.
V posledních týdnech ovládly dění volby do Poslanecké sněmovny. Zcela logicky. Z výsledků je patrné, jaká zřejmě bude nová vládní většina, ale i to, že mnozí levicoví kandidáti budou mít hodně ztíženou cestu k prezidentské volbě. V situaci, kdy ve sněmovně nejsou zástupci ani ČSSD, ani KSČM a v Senátu má ČSSD jen pár zástupců, je takřka vyloučené, že by tito kandidáti získali možnost ucházet se o místo v prezidentské volbě na základě podpisů poslanců či senátorů. Zatímco jiní kandidáti se mohou spolehnout na podporu svých sněmovních spolustraníků či kolegů ze Senátu, kandidáti z levého spektra už tuto možnost vesměs nemají. Totéž částečně platí i pro ty, kteří stojí mimo nebo nad pravolevým uspořádáním české politické scény.
Pro ně vede cesta do prezidentského souboje pouze přes sběr minimálně 50 tisíc podpisů občanů. Někteří potenciální kandidáti z tohoto spektra přitom svoji kandidaturu nahlas ještě ani neoznámili či ji jen vážně zvažují a lavírují. Pro ně současná situace může být fatální. Pokud například prezident v řádu týdnů odstoupí z úřadu nebo skoná, vyhlásí šéf Senátu nové volby nejpozději do 90 dnů. To už je poměrně málo času nejen na samotné oznámení, sběr podpisů, ale i start pořádné kampaně (o shánění potřebných finančních zdrojů ani nemluvě). Zatímco kandidáti s parlamentním krytím budou moci zahájit svoji prezentaci prakticky hned, ostatní uchazeči tento bonus mít nebudou. Proto existuje-li něco, co by nyní měli tito lidé dělat, tak by to mělo být rychlé rozhodnutí, zda do toho jdou či nikoliv, a pokud ano, tak neprodleně zahájit sběr podpisů občanů České republiky.
