Sestup Česka do suterénu evropské politické kultury nabral rychlost volného pádu. Estrádní pořad TV Prima „Česko hledá premiéra“ vystřídala po volbách krutá reality show „Česko hledá prezidenta“ a dlužno přiznat. Její scénář jako by vypadl z pera autorů série Akta X a je dramatičtější, než by se dalo původně čekat.
Vše začalo ráno po volbách, když si po vítězné porážce Andrej Babiš přivstal a vydal se bleskově do Lán, aby od Miloše Zemana získal kvalifikaci na premiéra podle presidentského dekretu „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Ti, kdož čekali, že Zeman jako obvykle překvapí, měli pravdu. Již po dvaceti minutách Andrej Babiš prchal před novináři zadním vchodem přes lánskou oboru údolím řeky Klíčava. Tu překročil po hrázi, opravené kumpány kancléře Mynáře za cenu jen o málo vyšší než byla cena stavby Asuánské přehrady a pokračoval podél toku Klíčavy na Zbečno.
První záhada se objevila, když později na tiskové konferenci prohlásil, že jednání s prezidentem v Lánech trvalo více než třicet minut. Rozdíl oněch deseti minut totiž nevysvětlilo ani tvrzení informačních kanálů z Hradu, že část cesty Babiše, po dvaceti minutách na zámku, doprovázel prezident na kolečkových bruslích v rámci rekondičních cvičení doporučených mu lékaři a duchovním pastýřem Jiřím Ovčáčkem. Během kondičního běhu předal Babišovi prezident pověření k sestavení vlády.
Babišova nerozhodnost, zda jmenování přijmout či ne Zemana zřejmě vylekala natolik, že musel být vzápěstí poté, co zul kolečkové brusle, převezen do Ústřední vojenské nemocnice na oddělení ARO. Podle výše zmíněných kanálů z Hradu šlo nejprve o plánový pobyt pacienta, později o nečekanou hospitalizaci s ohledem na komplikace s jeho dlouhodobým onemocněním – a nakonec o něco, do čeho je každému prdlajs.
Krycí manévry, které se odehrály během vykládání Miloše Zemana ze sanitky, by se daly pochopit. Zevlouni nemají co zírat, jak je pacient při hospitalizaci vykládán. Zcela nepochopitelný byl ale způsob, jakým byl převážen s ohledem na stav, ve kterém se evidentně nacházel. Aktuálně je lhostejné, zda příčinou jeho stavu byla náhlá mdloba, bdělé koma či jedna z fází delirium tremens. Pouhá představa, že ona bezvládná loutka, jíž bylo třeba při popojetí pár metrů do chodby nemocnice držet oběma rukama hlavu, musela stejně zhroucená na kolečkovém křesle absolvovat v sanitce cestu z Lán do Prahy Střešovic, je šílená!
Situace ale není primárně hanbou Miloše Zemana, který jí jinak za svůj život, zvláště v posledních letech, napáchal ažaž. Budí ale pochybnosti o pravých cílech či zdravém rozumu jeho loutkovodičů, kteří se v okamžiku, kdy se jim Zemanův stav vymkl z rukou, pasovali sami do role závozníků převozu nákladu Masokombinátu Lány. Výše uvedeným způsobem by s ohledem na stav pacienta a úctu k životu vůbec nepřevážel psychicky zdravý člověk ani umírajícího psa k veterináři. Zpětné zrcátko touto kritikou nemíří v žádném případě primárně na personál ÚVN. Jen se domnívá, že celá akce ze strany zmíněných kanálů z Hradu je hodna vyšetřování kdy, za jakého Zemanova stavu a na základě jakých vstupních informací pro zdravotnický personál záchranné služby byla sanitka do Lán přivolána.
Akci bez hnutí a bez odpovídající reakce přihlížela manželka i dcera prezidenta. Vzhledem k tomu je pak její pozdější vystoupení a volání po ohledech veřejnosti, pouze hanebnou a falešnou scénkou, kryjící kriminální chování „Gangu tří“ k psychicky, vůči alkoholu a životosprávě, nesvéprávnému prezidentovi.
Prezidentova trvale klesající kontinuita vědomí s realitou je pro „Gang tří“ pochopitelně ideálním stavem k dokončení operací a případnou skartaci a smazání stop.
Další události už mají podobu kruté grotesky. Oficiální vyjádření lékařské kapacity se omezilo na lékařskou zprávu, že „Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten tu ryje!“ Přitom se zdraví Miloše Zemana vzápětí dramaticky „zlepšilo“ až do stavu manie. Tu jedná s kancléřem Mynářem na pokoji o dalším povolebním postupu, vzápětí mlaská při konzumaci oblíbených buchet s meruňkami v nemocniční jídelně, odtud si odběhne do centrálního příjmu objednat si na druhý den vinnou klobásu s bramborovou kaší. Prosadí dokonce novou aplikaci obou laskomin, které mu jsou s ohledem na jeho trvalou instalaci na ARO podávány nitrožilně.
Pouhý měsíc zbývá do třicátého druhého výročí událostí Listopadu 1989 a pouhých deset dní od okamžiku, kdy se poprvé v historii do Sněmovny i Senátu Parlamentu České republiky nedostali pohrobci a následovníci partaje masových vrahů.
Zdá se, že až nová generace voličů zabouchla dveře před těmi, kteří dvakrát v žoldu rublu po násilném uchopení vlády v zemi kolaborovali s nepřátelskou mocností, v druhém případě dokonce její armádě umožnili okupaci země. Zásadní událostí mnohem většího významu než porážka hnutí ANO, je pád řiťolezců z řad socanů do svěračů komoušů. Nastal navzdory snaze pokračovat v korupci nejnižších vrstev a v obou případech trvalo více než třicet let od Listopadu, než rétorika nenávisti a rozdělování společnosti přestala mít význam. Nebezpečí však hrozí větší, než se zdá.
Jak dlouho ještě bude možné, aby republice bez přehánění vládly tři nevolené existence, navíc bez bezpečnostní prověrky. Proč asi je plukovník Koudelka v nemilosti pod praporem, na němž Pravda vítězí. Letošní volby nejsou vítězství demokracie, letošními volbami jen začal boj o její návrat. Ano, soudruzi: Poslední bitva vzplála! Její součástí je změna nejen ve Sněmovně a Senátu, ale také, a to hlavně, na Hradě. Je lhostejné, kdy a kde k tomu dojde. Na jedné straně nikdo nemá zájem jít cestou státního puče, ale v zájmu nás všech je zabránit tomu prezidentskému puči, který už delší dobu probíhá, dokonce bez vědomí prezidenta.
Volat v tuto chvíli, že ústavní činitelé a koneckonců všichni občané země mají být zticha, hledět si svého a na nic se neptat, je stejné, jako by v okamžiku, kdy omdlel či upadl do kómatu řidič autobusu během jízdy na dálnici, byli cestující žádající informaci o jeho stavu a schopnosti autobus dál řídit okřikování: „Nemluvte za jízdy s řidičem!“ Na hanebnosti takového jednání se nic nemění ani v případě, že se toho dožaduje Ivana Zemanová.
Není naší starostí, ani právem komentovat sílu jejích obav a zájmu o manželovo zdraví a úctu k jeho stavu v mnoha minulých letech. To zůstává věcí soukromí prezidentského páru. Je však přirozené, že se ptáme, zda byla Ivana Zemanová duchem přítomna v oné hanebné chvíli po příjezdu sanitky na urgentní příjem ÚVN, ve chvíli, do níž manžela dostali jeho kumpáni. Tehdy se měla ozvat!
Občané a ústavní činitelé, kteří se dožadují relevantních informací o prezidentově stavu i schopnostech, protože jinak jsou nuceni fabulovat, tak činí z jediného důvodu – chtějí vědět, zda první muž této země a vrchní velitel ozbrojených sil je při smyslech. Je to v zájmu naší bezpečnosti a svobodné existence. Proto by ani zvítězivší koalice koalic neměla usnout na vavřínech a tiše se hřát vědomí, že prezident v bezvědomí je lepší Zeman na střeše.
Přítel pana prezidenta Vondráček přinesl termín zahájení práce nové Sněmovny. Prý pan prezident byl v pohodě a dokonce vtipkoval tak, až Vondráčkovi trošku praskla bránice a chtěli si ho nechat na ARO taky. Taková sranda tam byla. Jde o to, kdo se bude smát nakonec, aby píseň „Vstávej semínko, holala – bude z tebe Fiala!“ nezhořkla v ústech. Gong ukončil jen první kolo – soupeř se nevzdal, jen sbírá síly!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík!
