Německé volby skončily pro dva hlavní politické hráče, kteří jsou i dnes ve vládě (CDU/CSU a SPD) vyrovnaným výsledkem. Kdo bude novým kancléřem proto zatím nevíme. Ani netušíme, jaké strany budou v novém kabinetu. Některé věci se ale odhadnout dají – Německo bude dál plout na velké zelené vlně, bude se pohybovat v politickém středu a vláda bude hodně křehká.
Přestože první odhady v neděli večer ukazovaly vyrovnaný stav hlasování pro středovou CDU/CSU a sociálnědemokratickou SPD, podobně jako loni v USA o konečném výsledku rozhodnou korespondenční hlasy, který je letos v Německu až kolem 40 procent. Trendy a možnosti budoucího vládnutí u našich sousedů, kteří se loučí s dlouholetou kancléřkou Angelou Merkelovou, jsou jasné již teď.
Nuda a kancléřská šeď
Předvolební kampaň byla velmi nudná, chyběly třaskavé střety a stejné to bylo i ve sledovaných televizních diskusích, u kterých se člověku chtělo spát. Všichni se tvářili, že chtějí trochu něco jiného, ale u největších stran chyběla smysluplná polarizace názorů. Většina německých politiků chce například zabránit klimatickým změnám, ať to stojí, co to stojí. Vedla se také dlouhá diskuse o výšce daní, ale konkrétní návrhy nebyly od sebe daleko.
I to je důsledek vládnutí Angely Merkelové, která otočila kormidlo kdysi pravicové a konzervativní CDU do středu. Nakonec v něm skončila i sociální demokracie (SPD), levice (Zelení) i poněkud snobští němečtí liberálové (FDP). Právě kvůli tomu jsou možné různé povolební koalice.
Už před čtyřmi lety jsme ale viděli bolestný proces sestavování vládní koalice mezi CDU/CSU, FDP a Zelenými, který zkrachoval. To samé můžeme čekat teď. Tedy úmorná a dlouhá jednání o nové vládě.
Nejvážnějšími kandidáty na kancléře jsou sociální demokrat Olaf Scholze a Armin Laschet z CDU. Ani jeden z nich ovšem není skutečný velký vůdce, jsou to němečtí Petrové Fialové.
U toho ještě musíme upozornit, že v roce 2002 se za vítěze hned po uzavření volebních místností prohlásil kandidát CDU/CSU Edmund Stoiber, ale po sečtení všech hlasů o pouhých šest tisíc hlasů vyhrála SPD a kancléřem se stal Gerhard Schröder. V roce 1976 získal Helmut Kohl z CDU dokonce 48,6 procenta hlasů, ale v Bundestagu pak SPD a FDP společně zvolily kancléřem jeho konkurenta Helmuta Schmidta. Takže nelze předbíhat ani teď a říkat, kdo bude v čele kabinetu.
V každém případě bude nová vláda křehká a náchylná k problémům, protože bude chybět pevná ruka Merkelové, která dokázala „vyřídit“ své konkurenty tahy v zákulisí.
Co čekat z Berlína?
Od nové vlády v Berlíně nečekejme žádné extravagantní kroky a revoluce. Němci mají rádi svůj klídek a pro většinu voličů je podstatné udržení vysoké životní úrovně. Nechtějí otřesy. Proto i v neděli rozdělili hlasy rovnoměrně největším stranám. Cokoli by vážně ohrozilo zavedené pořádky, nebude akceptováno. Už v roce 1957 vyhrál volby slavný německý politik Konrad Adenauer s heslem „Žádné experimenty“. A to pořád platí.
Několik vážných otázek se nad fungováním Německa ale vynořuje.
Dokáže si udržet své vedoucí postavení v Evropské unii? Protože Němci kromě politiky určují trendy také v módní oblasti klimatu, nových technologií i obchodu. Dělají to někdy i bez ohledu na to, zda se to jejich spojencům líbí. S novým kancléřem, ať už to bude kdokoli, to budou mít Němci po Merkelové v EU daleko těžší.
Pokud jde o celosvětovou politiku, tak je otázkou, jak chce dál Německo kvůli byznysu udržovat svůj pořád vstřícný vztah k stále asertivnější a rozpínající se Číně a přidrzlému Rusku. Zda to vůbec lze. V každém případě budou ruský prezident Vladimir Putin a jeho čínský kolega Si Ťin-pching, ale i Joe Biden z Bílého domu, vývoj pozorně sledovat a budou připraveni vrhnout se na vládu v Berlíně při sebemenším náznaku jakékoli slabosti.
Pokud se něco nezmění, bude to vztah k České republice. Důvod je jednoduchý. Jsme sice pro Němce významný a důležitý obchodní partner, ale jinak je moc ani netrápíme, ani nezajímáme. Naštěstí…
