Je potěšující, že při všeobecném marasmu a rozkladu státu, který pozorujeme už řadu let prakticky na každém kroku, alespoň nějaká státní instituce funguje. Armáda sice není jediná (podobně dobré zkušenosti jsou dlouhodobě třeba s hasiči), ale v poslední době o sobě dala pozitivně vědět přece jen o něco viditelněji než ostatní.
Nejčerstvěji si vojáci zaslouží absolutorium za celé afghánské dobrodružství. Ať hodnotíme skoro dvacetileté působení našich jednotek, nebo poslední dny a evakuaci ohrožených osob z Kábulu, těžko cokoliv kritizovat. Čeští vojáci si za léta spolupráce získali mezinárodní renomé a sami nabrali nenahraditelné zkušenosti. Jestli ve vzdálené zemi měli vůbec být a nasazovat životy (14 jich tam zemřelo), nebylo a není na nich — šlo o politické rozhodnutí, oni dostali rozkaz a splnili ho nejlépe, jak to šlo.
Totéž platí pro nedávné stažení zpět a dvojnásob pak pro tři evakuační lety na trase Praha–Kábul–Praha. Také ty dopadly dobře díky armádním profesionálům – pokaždé zvládli nepřehlednou situaci podle dostupných informací na výbornou. Přitom už jen přistání na mezinárodním kábulském letišti bylo dobrodružstvím, kdy se pilot musel obejít bez radaru a přilétal do zcela nepřehledného mumraje. Vojáci pak dokázali v Kábulu i při třetím letu dohledat přes šedesát lidí, v pořádku je dostat přes tálibánské hlídky a dopravit je do Prahy.
Ne, nebyla to samozřejmost. Příslušníci české armády to vše zvládli v situaci, kdy američtí vojáci oznámili, že nejsou schopni zajistit bezpečnost těm, kdo se snaží dostat z města na letiště. Všechny tři české lety také přivezly ty, pro koho je politické vedení země do Afghánistánu vyslalo – naopak třeba nizozemské letadlo odletělo z Kábulu zcela prázdné, protože vojákům se kvůli chaosu na letišti nepodařilo naložit a odvézt vůbec nikoho.
Před pádem Afghánistánu se armáda předvedla v nejlepším světle při likvidaci následků tornáda na Moravě. Ať už šlo o podíl na organizaci záchranných prací v prvních hodinách po řádění živlu, nebo o následující dny a základní pomoc s obnovením života v postižených obcích. Totéž v bledě modrém pak předvádí od počátku koronakrize – ne náhodou chválí kroky vojáků při zvládání epidemie 87 % veřejnosti (průzkum CVVM, duben 2021). Lépe v hodnocení dopadli jen hasiči a zdravotníci. Ostatně, když se spustilo největší očkovací centrum v zemi v pražské O₂ areně, kde armáda hrála hlavní organizační roli, byly sociální sítě plné superlativů a chvály na ochotné a usměvavé muže a ženy v uniformách.
Není proto vlastně nic divného na tom, že se armáda těší dlouhodobě největší důvěře ze všech tuzemských institucí. Nejaktuálnější průzkum, v němž jí důvěru vyjádřilo 75 % respondentů, je sice skoro rok starý (CVVM, září 2020), na prvním místě je ale už od roku 2003 a nic se na tom nemění. Pro srovnání – policii věří 69 % veřejnosti, soudům 55 % a z politických institucí vedou starostové (67 %), obecní zastupitelstva (63 %), daleko za nimi je vláda a prezident (oba 37 %), Senát (34 %) či sněmovna (29 %).
Barbara Wintonová, dcera legendárního Nicolase Wintona, napsala ve středu na Twitter: „Bravo, Armádo ČR, pokračuj!“ To vše by si měli uvědomit politici, až případně zase dostanou chuť sahat vojákům na rozpočet nebo s ním třeba kupčit při povolebních jednáních. Mimochodem politické strany jsou s 19% důvěrou veřejnosti na konci žebříčku, jemuž armáda se svými 75 % vévodí.
